Milouš Jakeš: generální tajemník KSČ, který dopomohl k pádu vlastního režimu. Jméno změnil, myšlení ne
Co se vám vybaví při vyslovení jména Miloš Jakeš? Ti dříve narození si patrně vzpomenou na legendární a často opakovaný projev na Červeném hrádku, ti mladší možná také, ale bez velkých souvislostí. Kdo byl Miloš Jakeš a proč to byl právě tento celoživotní komunista, který pomohl pádu režimu, jehož se tak zastával?
Miloš Jakeš se, jak známo, narodil jako Milouš, což nebylo od jeho rodičů moc hezké, ale pravděpodobně k tomu měli nějaký důvod. I když sám Milo(u)š Jakeš tuto nesrovnalost zdůvodňoval svévolným rozhodnutím faráře, který do rodného listu zkrátka zapsal jméno, které se mu víc líbilo. Jak to bylo doopravdy, se dnes už nedozvíme. Sám si ale říkal Miloš a tuto podobu jména také běžně užíval. Držme se tedy jeho přání.
Narozen v Brlohu
Miloš Jakeš se narodil v roce 1922, jen čtyři roky po vzniku samostatného Československa, v Brlohu do rodiny, která rozhodně penězi neoplývala. Po škole začal pracovat v Baťových závodech, tehdy ještě ve Zlíně, a zároveň tady studoval průmyslovou školu. Těsně před koncem války studia ukončil a jen o rok později, tedy v roce 1945, ve svých třiadvaceti letech vstoupil do komunistické strany, jejíž myšlenky ho potom provázely celým životem, děj se co děj. Na jeho vstup do strany měla vliv jednak rodinná situace a pak také skutečné ideje, vidina podle jeho názoru rovné a spravedlivé společnosti. Jak to dopadlo, víme ale sami.
Jeho politická kariéra rychle stoupala, brzy se stal předsedou jednotného národního výboru v Gottwaldově (Zlín byl na Gottwaldov přejmenován v roce 1949). Svůj čas věnoval také práci v Českém svazu mládeže (budoucím Socialistickém svazu mládeže), kde to v roce 1955 dotáhl až na pozici tajemníka pro ideologii, kulturu a mezinárodní vztahy. Poměrně široké pole působnosti…
Studia přímo v Moskvě
A protože studia není nikdy dost, hlavně toho “správného”, byl Miloš Jakeš odeslán za věděním do Moskvy, odkud si později přivezl doktorát ze sociálně-politických věd. A protože se toho naučil hodně, místo kultury a idelogie dostal ve straně po svém návratu na starost paliva a energetiku. Působil i na ministerstvu vnitra, pracoval i v Ústřední kontrolní a revizní komisy KSČ. A pak přišel osmašedesátý rok a Miloš Jakeš ve svých projevech kritizoval nejednotnost strany. Spolu s dalšími tehdejšími představiteli pak odletěl na jednání do Moskvy, kde podepsal projednávaný protokol. Pod "zvacím dopisem" sice podepsán nebyl, ale v podstatě jako by se stalo.
Vzhůru ke hvězdám (ke hvězdě)
Ani další roky tak zvané normalizace neznamenaly pro Miloše Jakeše politický pád. Naopak - byl zvolen členem Sněmovny lidu, v roce 1977 se už stal členem ÚV KSČ a jeho tajemníkem - pro změnu pro zemědělství a potravinářství a po roce 1981 se stal odborníkem na ekonomiku. Samozřejmě vše se dělo se souhlasem sovětských soudruhů, u nichž měl jednu velkou výhodu. Byl "takový nijaký". Loajální, ale příliš nevyčníval, svědomitě plnil úkoly a souhlasil. Co víc si mohli soudruzi přát?
Generální tajemník
Přišel rok 1987 a z Miloše Jakše se stal nejdůležitější muž strany, generální tajemník ÚV KSČ. A tak si jej také pamatuje většina dnešních lidí, ačkoliv jeho působení na této pozici trvalo pouhé dva roky. Dva roky plné změn, které ale nakonec vedly ke konci režimu i jeho působení ve straně, kdy se snažil o postupnou a co nejméně bolestnou proměnu tak, aby se dal tehdejší stav alespoň udržet. Bylo už ale pozdě.
Jakeše do koše
Přišel listopad roku 1989 (který následoval po již několika nepokojích v průběhu roku) a právě Miloš Jakeš se stal jedním z terčů demonstrantů. Snad každý, kde tehdejší situaci sledoval, si dodnes vybaví hesla ”Jakeše do koše”, případně po vystoupení jednoho ze zahraničních a ne příliš dobře česky mluvících hostů na tribuně, kdy se z davu ozvalo skandování “Mluví líp než Jakeš”. Podobných hesel bychom jistě našli ještě mnoho. Sám Jakeš ještě 17. listopad prožil v rekreačním středisku na Orlíku, aniž by tušil, že odbíjejí poslední hodiny režimu i jeho stranických funkcí. Pak ale nastal nejen rychlý konec jeho režimu, ale i jeho samotného v čele do té doby vládnoucí strany, dokonce i členství v ní. Musel to být pro tak zaníceného komunistu opravdu hořký kalich, který vypil až do poslední kapky. Ani přes tuto skutečnost ale svoje přesvědčení nezměnil. Svým způsobem je to obdivuhodné. Jeho věrní ho mohli vídat třeba na prvomájových shromážděních komunistů nebo i na dalších akcích, kde i přes svoje vyloučení ze strany stále podporoval myšlenky, kterých se držel celý život.
Miloš Jakeš zemřel letos 9. července ve věku 97 let, ale jeho pohřeb byl prakticky tajný. Rodina se patrně obávala, aby se nestal cílem buď politických útoků, nebo naopak symbolem pro členy strany.
KAM DÁL: Šelma ryšavá Zikmund Lucemburský: Dluhy platil bratrovými penězi a s tchyní si vůbec nerozuměl
