Vladimír Menšík: Naposledy se poklonil publiku a odešel zemřít
Kdo by neznal Vladimíra Menšíka? Objevoval se v hlavních rolích komedií, ale i filmů s vážnou tématikou. „Plac“ před filmovou i televizní kamerou a divadelní prkna, to byl celý jeho svět, kterému obětoval vše. Dokonce i poslední dny svého života, který byl v tu dobu již naplněný bolestmi a nemocí.
Život Vladimíra Menšíka byl všechno, jen ne jednoduchý. Kromě mnoha dalších problémů, které musel v průběhu svého života řešit, se dlouhá léta potýkal s vleklými závažnými zdravotními problémy. Jenže, co by to bylo za herce, kdyby se jimi nechal vyhnat z jeviště. Vladimír Menšík rozhodně nehodlal kapitulovat, a tak se před diváky se svým posledním vystoupením a vtipem objevil ještě necelé dva dny před smrtí.
Osudový rok Vladimíra Menšíka
Psal se rok 1988 a pro Vladimíra Menšíka mělo jít o poslední, jehož příchod oslavil. Dne 29. května vydechl naposledy, ale ještě předtím stihl pobavit diváky pořadu Abeceda, který tehdy natáčela i Česká televize, a tak je možné jej dodnes vyhledat v jejím archivu. Na herci už bylo tou dobou hodně vidět, že nemoc vyhrává na celé čáře. Na jeviště přišel sice poměrně čile, ale okamžitě zamířil k židli u klavíru a raději si sedl. Když dozněl potlesk, překvapil diváky vážně míněnou radou, aby pečovali o své zdraví. Dobře věděl, co a proč říká. Musel tušit, že mu mnoho času na světě už nezbývá.
Pečujte o zdraví, nabádal diváky
„Vím, že by konec pořadu měl být optimistický, ale neměli byste při každé své činnosti přestat myslet na to, čemu říkáme zdraví. Já jsem jako mládenec, a pak už i ženatý člověk, tak se svým tělem nakládal (tedy je pravda, že se říká, že na to, co jsme se svými těly dělali, nám přece jenom ještě kousek zbyl), že mi doktor říkal: Ládíku, neběsni tolik. Já povídám proč? A on: pro zdraví. Říkám: no právě, zdraví je tady od toho, aby mě při všech těch věcech drželo, ale on povídal: to musíš pro něj taky něco udělat,“ ohlédl se s vtipem sobě vlastním za vlastním životem.
Poslední vtip vynikajícího herce
Snad aby z herecké scény odešel tak, jak jej jeho diváci znali a milovali, přidal ještě svůj poslední vtip v životě: „To je skoro jako s tím Skotem, co se pořád chodil modlit k Panně Marii Sněžné. Klečel a říká: Panenko Marie, dej, ať vyhraju v třídní loterii. A ono nic. Tak tam byl znovu před dalším tahem a říká: Panenko Marie, dej, ať vyhraju tentokrát. A zase nic. Tak se nakrknul, šel tam potřetí a povídá: Panenko Marie, já bych skutečně potřeboval vyhrát tu hlavní cenu – a ona na to povídá: No tak musíš taky něco udělat, kup si los…“
Jemná úklona a konec...
Když domluvil, vstal a poklonil se publiku – naposledy ve svém osmapadesát let krátkém hereckém životě. Zemřel jen dva dny po svém posledním rozloučení s diváky, když mu praskl bolestivý vřed a již tak nemocný herec začal krvácet do břicha. O několik hodin později v brněnské nemocnici U svaté Anny zemřel.
Zdroj: wikipedie, ČSFD, Česká televize
KAM DÁL: Záletný Jiří Adamíra požádal Hanu Maciuchovou o ruku. Tvrdě narazil.
