Ženy, které změnily politiku. Významná jména z minulosti i současnosti

Když se podíváme na žebříček procentuálního zastoupení žen v dolních komorách parlamentu demokratických režimů, všimneme si markantní ztráty na první příčku, které vévodí Švédsko se 42 %. Česká republika se tak pohybuje na konci žebříčku s 22 %. V Poslanecké sněmovně je z 200 křesel obsazeno ženami jen 45 pozic. V Senátu je 81 členů horní komory žen pouze 12. Jedná se o oficiální čísla stránek Poslanecké sněmovny.

Stejně tak ženy chybí ve významných funkcích včetně postavení žen ve vedení politických stran. Jak takový motivační přehled tak může fungovat, podává výčet významných ženských osobností, které svojí kariérou změnily politiku, a jejich význam je dobré i nadále připomínat. Ať už jako motivace pro současné kandidáty, nebo pro pochopení, že rovnost mezi pohlavím by měla být zcela samozřejmou součást jakékoli práce. Politika by v tomto ohledu měla jít příkladem.

Československo plné hrdinek

Byť je to v České republice s ženami v politice marné, je paradoxně na co navazovat. V dobách, kdy se prokousat mezi muže a předsudky bylo velmi složité, generovala naše politika jedno významné ženské jméno za druhým. Ať už to byla Františka Plamínková, kterou popravili nacisté, Fráňa Zemínová, která čelila smrti před komunistickým tribunálem, vedle další významné československé političky Milady Horákové.  

Významnou měrou šel příkladem již při vzniku republiky sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který si záměrně nechal i příjmení své ženy, aby jasně naznačil, co si myslí o rovnosti šancí mezi mužem a ženou. Že se nejednalo o povrchní ideologické gesto, dokazuje jeho dcera Alice, která byla zakladatelkou a předsedkyní Československého Červeného kříže.

Češka ve světě

Při hlubší analýze její politické kariéry bychom jistě našli nějaký škraloup. Rodačka z Prahy Madeilene Albrightová byla dcerou československého diplomata a od dvou let vyrůstala v Londýně, kam se po okupaci nacisty rodina kompletně přestěhovala. Po válce se ještě na nějakou dobu vrátili do Československa, ale jen do chvíle, než převzali moc komunisté v roce 1948.

Madeilene Albrightová v USA studovala politologii a po získání doktorátu v roce 1976 začala její politická kariéra. Rozhodující pro její kariéru byla spolupráce s Billem Clintonem na prezidentské kampani. Ten se jí po zvolení odměnil jmenováním do Rady bezpečnosti OSN. Od roku 1997 zastávala post ministryně zahraničí jako vůbec první žena v historii.

Železná lady

Když se řekne světová politika a žena, pravděpodobně se hodně lidem vybaví jméno Margaret Thatcherové. Mimochodem se jedná o politický vzor prezidenta Václava Klause do politiky.

Thatcherová do politiky Spojeného království zasahovala již od padesátých let v komunální politice. S její železnou vůli však rostla i její moc. Jedenáct let byla ministerskou předsedkyní. V roce 1992 získala šlechtický titul baronky a poslední roky se stala také členkou Sněmovny Lordů.

Její konzervativní politika je shrnuta v termínu thatcherismus. Šlo o nekompromisní reformy, snižování daní, regulace imigrace, ale zároveň prosazovala benevolenci vůči homosexuálům. Kvůli své nekompromisní politice byla přezdívána Železnou lady.

Angela Merkelová

Tento politický příběh se stále ještě píše, ale bezesporu dnes jde o nejmocnější ženu světa, jejíž odkaz bude v politické historii vepsán tučným písmem. Jedná se o první ženu, která nastoupila na post kancléřky Spolkové republiky Německa, v jejímž čele stanula již v roce 2005 a je jí dodnes.

Jedná se v podstatě o nepsaného šéfa Evropské unie. Časopis Forbes ji označuje jako nejmocnější ženu světa a v roce 2012 byla hodnocena jako druhý nejmocnější člověk planety, což byl největší úspěch ženské kandidátky v podobném prestižním žebříčku. Magazín Time ji v roce 2015 označil za Osobnost roku.

V roce 2018 po neuspokojivých výsledcích strany CDU oznámila, že nebude kandidovat na post předsedkyně a ani na post kancléřky, kterou přestane být v roce 2021.

KAM DÁL: Ženy ohrožené ve svých domácnostech. Po celém světě vypukl děsivý nárůst domácího násilí