Životní tragédie bouřliváka Pavla Landovského: Se životem na vozíku se nikdy nesmířil

Herce Pavla Landovského máme zařazeného do „škatulky“ neurvalců, kteří pro silnější slovo nikdy nejdou daleko. Je pravda, že jeho divadelní i filmové role často odpovídaly jeho skutečné výbušné, jen těžko předvídatelné povaze. Ostatně, právě jeho nezkrotnost jej dovedla až k výslechům Státní bezpečnosti, jejímž příslušníkům se pranic nelíbilo Landovského smýšlení o minulém režimu.

Citlivá duše v hrubém obalu

Přes to všechno to byl, podle slov jeho sestry, nesmírně citlivý člověk. Celý život hledal lásku, možná ale až moc intenzivně, protože se hned několikrát rozváděl. Prý proto, že jej jeho ženy nechaly. Život s takovým bouřlivákem ale určitě nebyl vůbec jednoduchý. 

Svatby a rozvody známého herce

Prvně se Pavel Landovský ženil ještě před dvacítkou v polovině padesátých let, ale šlo o velmi krátký svazek, který nepřečkal víc než několik prvních měsíců. Přesto se z něj narodila Landovského první dcera. Následovala další svatba, další dvě dcery a další rozvod – tentokrát až v sedmdesátých letech.
Herec ale sám být neuměl a ani nechtěl, proto se rozhodl „praštit do toho“ i potřetí. Tahle svatba byla výjimečná tím, že se odehrála na Hrádečku, tedy na chalupě u tehdejšího disidenta a pozdějšího prezidenta Václava Havla, který šel snoubencům, spolu s Landovského sestrou, za svědka. Také z tohoto manželství se narodil potomek, první syn. Jsou tři svatby hodně? Pro tohoto herce ne, a tak se po dalším rozvodu znovu oblékl do slavnostního, aby si vzal svoji poslední manželku. „On se pořád rozváděl, ale nerad,“ prozradila na svého bratra Helena Landovská, která přidala ještě jedno jeho přiznané tajemství, jímž je další nemanželská dcera. Na konci života ale žil na venkově ve velkém domě prakticky sám. 

Herecké úspěchy v exilu

Režisér Jiří Krejčík přirovnal Pavla Landovského k výbušnině, o které nikdo nemohl tušit, kdy exploduje. Netušily to ani tehdejší orgány dohlížející na správné smýšlení lidí, a tak se stalo, že se herec ocitl také ve výslechové místnosti StB poté, co se jeho podpis objevil pod textem Charty 77. Následoval exil v Rakousku, který mu ale paradoxně přinesl také velké herecké příležitosti ve vídeňském divadle Burgtheater. Za hranicemi strávil více než deset let, ale jakmile ucítil po listopadových událostech změnu ve své rodné zemi, nikdo ho nemohl v Rakousku déle udržet. Vrátil se a znovu hrál v českých divadlech a filmech. 

Mrtvice po zásahu StB? 

Podle jeho mínění právě zásahy StB souvisely i s jeho pozdější mozkovou mrtvicí. Od té doby měl herec s pověstí hrubiána problémy s pochopením některých částí textu a snad i s jemnou motorikou. Svoje problémy ale raději maskoval až neurvalým chováním, které bylo podle jeho blízkých skutečně hlavně jakýmsi brněním, obranou proti dalším ranám na duši. 

Smutný konec života

I když se – se sobě vlastním drsným humorem – snažil překonávat všechny problémy a nástrahy života, které se mu za osmasedmdesát let vymezených osudem k pobytu na světě připletly do cesty, konec života byl velmi složitý. Herec, jehož kariéra se odehrávala částečně v zahraničí a částečně v rodné zemi, se nehodlal přizpůsobit nikomu a ničemu, ani za cenu velkých ztrát. Ve stáří se ale musel potýkat nejen s následky mrtvice, ale také s cukrovkou. A to už byly problémy, se kterými se diskutovat nedá. Z dokumentů natočených v jeho posledních letech je zřejmé, že měl problémy s pamětí i s vyjadřováním. To musel být pro člověka, který byl zvyklý po celý život pracovat právě s pamětí a schopností naučit se jakýkoliv text, trest z nejhorších.

Tragédie nezkrotného muže

Na konci života byl navíc odkázán na vozík a celodenní péči ostatních lidí, což muselo jeho nezávislou duši týrat snad ještě více. Zemřel v roce 2014, když se jeho tělo nedokázalo vyrovnat s následky srdečního infarktu. V paměti diváků bude ale stále zapsaný jako ten svérázný člověk, jako ona nevyzpytatelná výbušnina.

Zdroj: ceskatelevize, wikipedie, Lanďák (Albertová, H., Landovský, P.)

KAM DÁL: Milovaný herec Marián Labuda před smrtí trpěl, ale nikomu se nesvěřil. Trápilo ho srdce i velké přání.