Životní tragédie herce Jiřího Sováka: Syna mu definitivně vzala tragická autonehoda
Herec Jiří Sovák se divákům představil v desítkách úchvatných rolí a v každé z nich exceloval. Bylo to kromě jiného i výběrem, ale hlavně jeho hereckým uměním. Život mimo jeviště nebo natáčecí „plac“ ale neměl tak jednoduchý, jak by se z některých jeho komediálních rolí mohlo zdát. Měl dokonce velké problémy s vlastním synem, jenž se stal – stejně jako jeho otec – hercem. Co se stalo?
O tom, že by se z malého Jiřího Sováka, který se narodil v roce 1920 v Praze, stal herec, dokonce herec doslova první kategorie, se zprvu nikomu ani nezdálo. Jeho otec byl hostinským, maminka kuchařka. A ani mladý Jiří (tehdy ještě Schmitzer, jméno si změnil až za druhé světové války, aby neupozorňoval na svoje židovské předky) neuvažoval o tom, že by se jablko zakutálelo daleko od stromu.
Dělník s duší komedianta
Vyučil se číšníkem, několik měsíců v tomto oboru také pracoval, ale v té době jej už přitahovalo divadlo. Uživit se herectvím ale nebylo nic jednoduchého – a zprvu ani možného. A tak se mladý muž, budoucí velikán československého filmu, živil třeba i v kamenolomu, později již přece jen méně náročnou prací na úřadě. To všechno jen proto, aby mohl po večerech hrát divadlo.
Osud mu do cesty přihrál vojnu – a s ní i divadlo
Jeho snaha a zaujetí se postupně začaly vracet. Netrvalo dlouho a zakotvil ve svém prvním angažmá v Divadle práce. Přišla druhá světová válka a Jiří Sovák kupodivu právě v této době vystudoval herectví. Když pak po válce musel nastoupit na vojnu, zjistil, že mu vlastně osud nahrál na smeč. Zaprvé se zde setkal s další významnou hereckou osobností, Miroslavem Horníčkem, a navíc jej náhoda propojila s E. F. Burianem, který jej po vojně v roce 1947 přijal do svého souboru v pražském divadle D 34. Tady sehrál tehdy mladý Jiří Sovák spoustu krásných klasických i modernějších rolí a jeho další divadelní cesta pak vedla přes Divadlo na Vinohradech až do Národního divadla.
Role si vybíral, a to velmi dobře
Divadelní herec může být slavný v jediném okamžiku, ale nesmrtelným jej udělá až film. Také Jiří Sovák se v šedesátých letech minulého století začal stále častěji objevovat před kamerou a díky tomu si jeho umění můžeme připomínat dodnes nejen v geniálních dílech, jako je snímek Světáci, ale také v pohádkách. Objevil se třeba i v kultovním pohádkovém seriálu Arabela nebo v každoročně opakovaném seriálu Chalupáři, který by bez něj zkrátka nebyl, jaký je. Jako vyhledávaný herec si mohl svoje role z velké části vybírat a jen těžko by tak přijal roli, které by nevěřil. I to se pak stalo součástí jeho úspěchu, na který vzpomínáme dodnes.
V rodině to bylo horší
Před kamerou i v divadle exceloval a svoje role zvládal zdánlivě bez problémů. V osobním životě už to ale vypadalo mnohdy docela jinak. Dvě první manželství nevydržela a skončila rozvodem. Z prvního svazku se ještě stihl narodit syn Jiří, který používá otcovo rodné příjmení Schmitzer a známe jej také jako herce. Jako stabilní se ukázalo až třetí manželství s partnerkou Annou, s níž byl až do konce života, tedy více než čtyřicet let.
Se synem se neshodli, rozdělil je rozvod i nehoda
Co mu jistě přidělalo mnoho vrásek na čele, byl jeho vztah se synem Jiřím. Sice si spolu zahráli role otce a syna ve filmu Marečku, podejte mi pero, ale ve stejném období se jejich vztah také nadobro zhroutil. Jiří Schmitzer v průběhu natáčení pod vlivem alkoholu zavinil dopravní nehodu, při níž jeho auto srazilo chodce, který na následky zranění zemřel. Otec Jiří Sovák svému synovi nikdy nemohl takovéto provinění odpustit.
Synovu nevraživost nepřekonala ani otcova smrt
Příliš dobrý vztah mezi sebou ale neměli už dávno. Jiří Schmitzer nemohl svému otci odpustit rozvod s matkou, ani Jiří Sovák se se synem ještě před nehodou neuměl shodnout. Podle Sovákovy manželky Anny byla vina na obou stranách barikády, ale příkop, který mezi sebou oba muži v průběhu let vykopali, se už nedal překonat.
Nepřišel ani na pohřeb
Zmiňovaná nehoda a neochota Jiřího Sováka synovi odpustit pak dokonaly dílo zkázy a rodinný vztah přerostl až k hranicím nenávisti. Vzájemné smíření už bylo natolik vzdálené realitě, že o něm patrně ani jeden z nich neuvažoval. A nevraživost nepřekonala ani smrt geniálního herce. Jeho syn se s ním nepřišel ani naposledy rozloučit. Pohřeb se tak odehrál bez jeho přítomnosti.
Zdroj: csfd, wikipedie, ceskatelevize
KAM DÁL: V každém z nás je kousek Karla Čurdy. Jak se z hrdiny stane zrádce s krví stovek lidí na rukou?