Kalousek a čeští prezidenti. Výroky politiků, které bychom si měli pamatovat

Téma tohoto článku by jistě vydalo na celou knihu. Televizní přímé přenosy a dnes hyperaktivita politiků na sociálních sítích jednoduše vytvářejí příležitost zachytit nějaká velmi úsměvná vyjádření. Někteří si z tohoto způsobu politického boje dělají dokonce hlavní zbraň jejich image. Takový Miroslav Kalousek, jenž jistě nemá v České republice velkou fanouškovskou základnu, však přece jenom občas pobaví všechny. Jaké konkrétní výroky máme na mysli?

Míra Kalousek

Stal se synonymem všech problémů České republiky. Andrej Babiš si ho bere do úst při každé příležitosti. Miroslav Kalousek jednoduše leží mnoha lidem v České republice v žaludku a sám si s tímto faktem často pohrává a provokuje. V minulosti byla často probírána jeho láska k alkoholu.

Nejčastější přestřelky v parlamentu si bývalý ministr financí vyměňoval s Davidem Rathem, kterého teď čeká několik let za mřížemi. Pravděpodobně nejslavnější výrok té doby zněl takto: „Jsem ochoten připustit, v rámci pokory parlamentní diskuze, že já se občas opiji, a vy se chováte jako debil. Rozdíl mezi námi je v tom, že já jsem schopen se z toho do druhého dne vyspat.”

V posledních letech nahradil Davida Ratha v peprných diskuzích Andrej Babiš. Když probíhala interpelace premiéra, shrnul jeho výstup Kalousek velmi stručně: „Nepřekvapil. Lhal, kňoural a odešel.” Byla by chyba se však soustředit jenom na bývalého předsedu TOP09. V politickém rybníčku totiž plave mnohem víc podivných rétorů.

Čeští prezidenti

Miloš Zeman si své bonmoty vysloveně hýčká. V posledních letech do nich promlouvá senilita a stáří. Spíše než pobavit se pokouší tropit mezinárodní skandály. Poslední výroky o Kosovu toho jsou důkazem. Každá zahraniční cesta je procházkou na tenkém ledě.

O jeho vulgarismech hovořit nebudeme, což výrazně zúží přehlídku jeho citátů, ale přece jenom se nějaké najdou. O svých oblíbených žurnalistech hovoří bez obalu: „Novinářů je moc, měli by se likvidovat,” tento výrok sdělil Vladimíru Putinovi, který dost pravděpodobně k podobným závěrům přichází taky a převádí je dokonce do praxe.

O svém předchůdci a a politickém rivalovi se vyjádřil s respektem: „Václav Kalus byl jediný silný protihráč, kterého jsem v politickém životě ČR potkal. Všichni ostatní byli stádo šašků.”

To jistě polichotilo jeho egu, které už se samo nebeských hvězd dotýká. Vždyť o tom hovoří sám bývalý prezident Klaus velmi otevřeně: „Václav Klaus je jediný politik, který radí svým poradcům.” Vysoké sebevědomí ho předurčuje k tomu, aby byl expertem v podstatě na vše: „Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci.”

Klaus, i když se velmi snažil, nikdy nedosáhl takového uznání jako jeho předchůdce Václav Havel. Ať už mu lidé tleskali ve světě či na domácí půdě, jeho význam pro vývoj českých dějin byl nepopiratelně významnější, což si Václav Klaus rozhodně nehodlá nikdy připustit.

Havlova vražda

Ten byl v mnohém nad věcí a svoje státnické a humanistické myšlenky patří spíše do jeho bohaté literární tvorby. Na povrch však postupně vyplouvaly i historky ze života. Třeba o tom, jak málem zabil svoji druhou ženu Dagmar Havlovou, když aportoval svým psům v Lánech klacek. Trefil ji totiž přímo do hlavy: „Spadla na zem a začal chrčet. Já jsem myslel, že jsem ji buď zabil, nebo navždy zmrzačil. Prožil jsem temné chvilky, když se pak vzpamatovala a nic jí nebylo.”

Vztah Kaluse a Havla už definovala historka z roku 1989. V revolučních dnech se při setkání delegace vedené Václavem Havlem s federální vládou Ladislava Adamce dopustil chyby při představování svých kolegů. „A to je doktor Volf.” „Klaus,” ohradil se jeho budoucí nástupce. „Promiňte mi, chtěl jsem říct Klaus.”

Český politický bizár

Výroků, u kterých zůstává rozum stát, je každý týden hned několik. Sociální sítě tomuto trendu přispívají měrou vrchovatou. Od Babišova „Sorry jako.” po koktání pseudoposlance Roznera o vybrušování z tématu, o kterém nic neví.

Česká politická scéna má ve svých poslaneckých lavicích velké množství specialistů, kteří se starají o to, že vytvářet v této zemi satirické komentáře snad není ani potřeba. Oni se o ně totiž starají velmi pečlivě sami.