Blaničtí rytíři s písničkou v ústech. Vzpoura proti vládě, z které jde opravdový strach

/KOMENTÁŘ/ V tomto textu nejde ani tak o to rozebírat samotnou demonstraci na Staroměstském náměstí. Od ní totiž uteklo už několik dní a co není v dnešním mediálním prostoru aktuální, není ani zajímavé. Je tak zbytečné rozebírat bezohlednost pod “rouškou” boje za svobodu, o které na oblíbeném místě českých sešlostí byla řeč. 

Stovky lidí, kteří si stihli poplácat záda a předat nějaký ten virus, byl samozřejmě korunován králem této podivné akce bývalým prezidentem Václavem Klausem. Samotné absurdní divadlo s patriotismem v krvi je jedna věc, druhý způsob, z kterého už jde malinko strach, se totiž odehrává na sociálních sítích… 

Bojim, bojim

Zdá se, že se civilizace nachází ve fázi, kde agrese pomaličku bublá na povrch a lidé, kteří podléhají konspiracím a nejsou ochotni přistoupit k řešení problému s chladnou hlavou, jsou čím dál tím víc slyšet. Demokracie je samozřejmě systém, kde lze svobodně projevovat svoje názory a stejně tak je v tomto systému umožněno upozorňovat na chvíli, která už zavání nebezpečím. 

Hledat důvody, proč se militarizuje společnost, není jednoduché. V českém rybníčku je těch důvodů až až. Velká konzumace alkoholu, nízké mzdy pro střední a nižší třídu, vysoké nájmy, špatná úroveň vzdělání, minimum autorit politických, ale také kulturních. To jsou subjektivní poznatky, jejichž role může být pro naši společnost formující. 

Není se tak čemu divit, když je agrese a patriotismus postaven do politických zákopů. Otázkou však zůstává, zda oni blaničtí rytíři bojují s vládou, koronavirem, vlastním neštěstím či finanční existenciální situací. Lidé jsou pochopitelně rozhněvaní, že svět není jako dřív, ale rétorika písně Daniela Landy - Blanický manifest - může klidně člověka vyděsit. 

Když se podívám na ono video, které k dnešnímu dni vidělo přes jeden a půl milionu lidí, začínám se opravdu bát. Tento protestsong, kde je hlavním mottem: “Moc jsi ty, jen musíš z ulity!” totiž stojí na náladě agrese, vzpoury a chlapského křiku do kamery. V ilustračních záběrech mašírují děti jako vojáci přes přechod, někdo je nesmyslně přepaden na ulici, protože pravděpodobně nemá roušku, a tak se staví zcela absurdní obava, jak jsme všichni manipulováni jako ovce. 

Manipulace davem

Paradoxně právě Blanický manifest manipuluje, dodává sílu hlasu, který však není na místě. Zde totiž nebojujeme s ideologií, s nepřítelem ani diktátorem. Současný nepřítel je nepříjemná pandemie koronaviru, která zaměstnává doktory po celé republice, lidi usazuje na lůžka a mnoho z nich kvůli tomu také umírá. 

Blaničtí “rytíři” spíše bojují se svojí jen těžko zvládnutou agresí a to nemluvím o radikální energii, která z těchto projevů vychází do prostoru. Nechci žít ve společnosti, kde je pro někoho podstatné se zlostí křičet svůj názor, takoví lidé totiž většinou nejsou dobrými partnery k rozumné debatě. 

KAM DÁL: Nejdéle vysílané pořady v televizi. Legendární Večerníček a nesmrtelná Saskia Burešová