Lucie (31): Toleruji svému manželovi milenky. Máme však několik pravidel, která nesmí porušit
Když mladá žena vstoupila do manželství s Jakubem, nevěřila, jaké má štěstí. Místní krasavec jí imponoval už od základní školy, nikdy si jí ale nevšiml. Byl to úspěšný podnikatel, který přesně věděl, kam v životě směřuje a co chce dokázat. To ale ještě nevěděla, že své úspěchy bude chtít sdílet nejen s ní, ale i s dalšími ženami.
„Kuba je ten typ muže, který vám zkrátka imponuje. Je to gentleman, kupuje nádherné dárky, a navíc dokáže naslouchat. Asi se vlastně nedivím, že po něm tolik žen šílí,“ začíná své vyprávění pro ČtiDoma.cz kosmetička Lucie ze Středočeského kraje. A ve svém vyprávění pokračuje.
Přišla mi zpráva, která nebyla pro mě
Poprvé jsem mu přišla na milenku, když měl být na služební cestě. A to vcelku náhodou. Byli jsme totiž zvyklí, že když někam manžel jel, posílal mi odkaz na sledování jeho cesty na navigaci. Říkal, že proto, abych věděla, že dobře dojel. Byla jsem za to ráda. Člověk jen otevřel aplikaci a hned viděl, kde se nachází.
Od chvíle, kdy jsme se dali dohromady, tak podnikal ve finančnictví. Byl velmi úspěšný, vždy si kupoval drahá auta, chodil kvalitně oblékaný. Velmi brzy jsme také koupili dům. Žila jsem si na vysoké noze a musím říct, že mi to vyhovovalo. Často ale také odjížděl, takže jsem trávila v tom velkém domě mnoho času sama. Nakonec si ale člověk zvykne a dokáže se zabavit. Pořádala jsem třeba dámské jízdy u bazénu pro svoje kamarádky. Vždy jsme nad lahví vína probraly všechna úskalí života.
Ve Francii nebyl...
Jednou, když měl být na služební cestě ve Francii, mi pípla zpráva a tam byl odkaz na jeho cestu. Když jsem se ale podívala, ukazovalo to, že je v Olomouci. Zarazilo mě to a nechala jsem to být, protože mě napadlo, že mě jede domů překvapit. To ale trvalo jen pár minut. Došlo mi, že má auto v Praze na letišti, a tak by to nedávalo smysl.
„Jaká je Paříž?“ napsala jsem na to. Ihned mi zvonil telefon. „Já nevím, co mám říct,“ hlesl do telefonu. V tu chvíli mě vlastně ani nenapadlo, že za tím může být milenka. „Chtěl jsem ti o Alici říct už dávno,“ pokračoval. Pamatuju si, jak jsem v šoku zahodila telefon a běžela do koupelny, kde jsem se sesunula na zem. Po nějaké době, nevím, jak dlouho jsem tam mohla být, jsem se vrátila pro zahozený telefon a napsala jsem mu: „Chceš se rozvést?“
Vytvořila jsem pravidla
Odpověděl, že ne, ale bez dalších žen neumí žít. A že si promluvíme, až přijede, že skutečně do Francie odlétá, jen o pár dní později. Zprávu mi prý poslal automaticky ze zvyku. Těch několik dalších dnů pro mě bylo hotové peklo. Nenapsali jsme si ani čárku. Když přijel, vysvětlil mi, že mě miluje, chce se mnou zůstat, nedokáže se ale vzdát dalších žen. Stálo mě to měsíce výčitek, slz a hádek, než jsem boj s větrnými mlýny vzdala a přijala to. Rozvádět se nechci, máme jinak krásné manželství.
Vytvořila jsem nám ale pravidlo. Pokaždé, co za milenkou odjíždí, chci to vědět. Nechci, aby cokoliv pro ně financoval ze společného účtu, kam posíláme měsíčně každý část svých příjmů. A zároveň pro něj chci být vždy prioritou. A pokud s nimi má sex, což se nikdy neptám, ale předpokládám, vždy s ochranou. Překvapilo mě, jak pro mě tenhle model funguje. Dny, kdy je pryč, si užívám, a když se vrátí, o ničem nemluví. Jak tohle ale skousnu, až budeme mít rodinu, to si vůbec netroufám odhadnout.
V příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační.
KAM DÁL: Milada (59): Žárlím na vlastní dceru. Splnila si sen, na který já jsem neměla odvahu.
