Marek (31): Spal jsem s kamarádkou přítelkyně, ale může si za to sama. V podstatě mě donutila

Procházka v parku může být pořádně nebezpečná. A vůbec teď není řeč o lupiči či dalších podvratných živlech. „Kdybych věděl, co mě ten den čeká, raději bych pracoval. Ale bylo hezky, Lucka mě vytáhla od počítače ven. Litovat toho budu zřejmě až do konce života. Nikdy jí to nesmím říct,“ říká Marek pro Čtidoma.cz

Poslala mě s ní domů

Když už se pomalu otáčeli a chtěli se vrátit domů, vzduch prořízlo ostré zapištění. „To snad ne, Lucko, seš to ty?“ křičela pohledná brunetka a běžela směrem k páru. „Vzpomínám si, že Lucka chvíli zaváhala. Pak jí ale asi "seplo" a rozeběhla se k té dívce. Objaly se. Byl to docela pěkný pohled,“ usmívá se Marek.

Přítelkyně mu ji představila jako nejlepší kámošku ze střední, se kterou se dlouho neviděla. „Takže si umíte představit, co následovalo. Povídaly si, chichotaly. Dohodly se, že večer zajdou na skleničku. Dana ale neměla nic na převlečení a jelikož měly zhruba stejné postavy, Lucka mě požádala, ať ji doprovodím k nám a pomohu jí vybrat něco z jejích věcí. Sama si totiž ještě potřebovala něco zařídit. V podstatě mě tak donutila, abych "ulétl". Co asi tak čekala?“

Z myšlenek ho vytrhly její kroky

Cestou se Marek s Danou zapovídali a on zjistil, že mají hodně společného. „Jako bychom se znali mnoho let. Prostě to tak někdy vyjde, sedli jsme si.“ Když přišli domů, ukázal jí ložnici, kde měla Lucie skříň, zavřel a odešel do kuchyně. „Říkal jsem si, co tam asi dělá, představoval si, jak se převléká. Z myšlenek mě vytrhly až kroky.“

Stála tam ona, jen ve spodním prádle, v každé ruce jeden top. „Co si mám vzít na sebe, špitla směrem ke mně. Nezmohl jsem se na slovo. Jen jsem polknul a zachroptěl, že nic. Byla opravdu nádherná, jako ze sna.“

Mlčet budu navždy

Popisovat, co se dělo dál, nemá příliš smysl, každý si to může domyslet. Když se zhruba za hodinu vrátila Lucie, nic nepoznala. „S Danou jsem se od té doby neviděl. Když se Lucka později vrátila z domluvené skleničky, říkala, že kamarádka byla nějaká divná a že se v ní asi spletla. Naštěstí se přestaly stýkat.“

Marek Lucii nikdy neřekl, co se stalo. „Nemám to ani v plánu. Je to můj boj, já se s tím musím vypořádat. Jen bych jí ublížil ještě tím, že bych své problémy hodil na ni a ona by to musela řešit. Trápí mě to, ale budu mlčet.“

V příběhu je na žádost čtenáře změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační.

KAM DÁL: Jan (36): Sousedka mi donášela na manželku, dost jsem se divil. Vše mám nahrané a nafocené.