Na vlastní oči jsem viděla, co s malou holčičkou udělal nádor na mozku. Změnilo mě to, říká paní Vlasta
Silný příběh, který Vlastu Janečkovou dovedl až do odběrového centra krevní plazmy. Poprvé paní darovala v roce 2014, k jejímu prvnímu odběru ji motivovalo narození vnučky. Celkem tuto životodárnou tekutinu darovala už 112krát. Jen více takových lidí!
Po tom, co paní Vlasta viděla na vlastní oči, jak člověk bojuje s onkologickým onemocněním, kterým trpěla už od narození dcera blízké kamarádky, se rozhodla darovat krevní plazmu a pomoci tak lidem, kteří ji potřebují.
„Ta holčička byla stejně stará jako moje vnučka, hrály si spolu u nás na zahradě, vyrůstala s námi a rostla nám před očima. Kvůli zhoubnému nádoru na mozku musela často chodit na různé operace a absolvovala chemoterapii. Když jsem viděla, o co všechno to dítě přichází a jak moc ho nemoc omezuje, rozhodla jsem se začít pomáhat i dalším onkologickým pacientům,” popisuje paní Vlasta smutný příběh. „Holčička se léčila celý život, ale bohužel minulý rok zemřela, bylo jí osm let,” dodává paní Vlasta se slzami v očích.
Proč je plazma důležitá?
I když tento příběh neměl šťastný konec, paní Vlasta chodí i nadále darovat, aby přispěla svou plazmou, která je nezbytná pro výrobu životně důležitých léků právě pro pacienty trpící rakovinou. Krevní plazma se také používá při výrobě léků pro pacienty se závažným onemocněním imunitního systému, k léčbě šokových stavů a popálenin, ale také k výrobě léků pro pacienty s poruchou krevního srážení, jako je hemofilie nebo von Willebrandova choroba.
Pro pobočku v centru se paní Janečková rozhodla, protože bydlela poblíž odběrového centra v Jungmannově ulici v Praze. I přesto, že momentálně žije v rodinném domě daleko od pražského centra, společnosti Cara Plasma zůstala paní Vlasta věrná, líbí se jí prostředí i příjemný personál.
Rituál, který pomáhá
Darování plazmy vnímá paní Vlasta jako rituál, na který se dokonce těší a bere ho jako jistý druh socializace. Každou návštěvu si popovídá s lékaři, sestřičkami, ale i s ostatními dárci. „Chodím sem ráda, při každé návštěvě si popovídám se sestřičkou Gabrielou Brettschneiderovou. Vždy je tu čisto a nevybavuji si, že by kdy nastaly nějaké komplikace. Mám ráda i místního lékaře, který mě před každým odběrem pečlivě prohlédne, zda jsem zdravá a můžu jít na odběrový sál. Díky tomu mám jistotu, že základní životní funkce, jakými jsou tlak nebo dýchání, mám v pořádku,” popisuje svou zkušenost paní Vlasta Janečková.
KAM DÁL: Anna (32): Natékaly mi ruce, kosti se lámaly prakticky z ničeho. Vyslechla jsem si drsnou diagnózu.
