Je ohrožena zdravotní péče? Vláda musí okamžitě jednat, jinak hrozí katastrofa

Podle odhadů ministerstva zdravotnictví dnes chybí v tuzemských nemocnicích až dva a půl tisíce zdravotnického personálu. Největším problémem je nedostatek zdravotních sestřiček. I přesto, že průměrný plat sestry je přes padesát tisíc korun. Zde ale podle všeho „zakopaný pes“ není. „Podle průzkumů v poslední době i našich interních informací se před financemi pravidelně vyskytují dva jiné problémy. Je to atmosféra a vztahy na pracovišti a dlouhodobé přetížení,“ vysvětluje v rozhovoru pro Čtidoma.cz Mgr. Markéta Palková, hlavní sestra Nemocnice Rakovník.

Není čas, je třeba jednat okamžitě

Největší potíže nás ale teprve čekají. Tedy pokud ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nepřijde s řešením, jak odchodu sester zabránit. Během několika let jich totiž do penze odejde kolem dvanácti tisíc. Jejich průměrný věk je teď 47 let. Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislava Duška máme čas sedm, maximálně deset let, abychom s tím něco udělali. Řekl to pro web Seznam Zprávy.

Jenže opatření se samozřejmě neprojeví okamžitě, je to běh na hodně dlouhou trať. To potvrzuje i Markéta Palková: „Výsledek řešení, pokud bychom nyní začali, bude viditelný za mnoho a mnoho let. Zarážející je, že posledních pět let na každé konferenci slyším informace o tom, jak chybí 3–4 tisíce sester, ale stále se nestalo nic, co by to výhledově mohlo změnit.“

Kde je chyba, proč tolik sester chybí?
Je to náročná práce, která vyžaduje vzdělání a zároveň osobnostní předpoklady. Navíc směnný provoz na 12 hodin. Jedná se o dlouhodobý problém, kdy sesterská profese byla desetiletí finančně podhodnocena a zároveň náročná. I proto na školy nastupovalo méně zájemců, a to trvalo řadu let. O problému se jen mluvilo, ale neřešil se. Na druhou stranu, v zahraničí mají úplně stejný problém s nedostatkem personálu a finančně tam práce podhodnocená rozhodně není. Takže kde je chyba, vám neřeknu. Historicky se jich stala řada a my se teď s následky potýkáme, vedení nemocnic a samotných pracovišť „lepí“ vzniklé trhliny, jak může, ale systémovost musí přijít shora. Dnes máme slušné platy a za cenu přesčasů i velmi slušné, ale zase chybí čas a volno. A je zde také únava.

Je současné vedení ministerstva zdravotnictví připraveno potíže řešit?
Je potřeba si uvědomit, že jakýkoliv ministr zdravotnictví nevyřeší problémy hromaděné roky za týden. Výsledek řešení, pokud bychom nyní začali, bude viditelný za mnoho a mnoho let. Zarážející je, že posledních pět let na každé konferenci slyším informace o tom, jak chybí 3–4 tisíce sester, ale stále se nestalo nic, co by to výhledově mohlo změnit. Zvláštní pro mě osobně je, že pokud víme, kolik dětí máme v populaci a kdy se budou populačně silné ročníky hlásit k odbornému vzdělávání, tak pro ně nemáme na školách místo a nejsme schopni navýšit kapacity. 

Momentálně se nedostatek sester dohání přesčasy. Je to z dlouhodobého hlediska udržitelné?
Není. To je situace, která se takto „řeší“ už roky a obávám se, že to je jeden z důvodů, proč lidé z oboru odcházejí, nebo do něj po škole ani nenastoupí.

Pomohlo by zkrácení povinného vzdělávání zdravotních sester, jak někteří lidé navrhují?
To je věc názoru. Ale pokud bych měla mluvit za sebe, tak rozhodně ne. Často slýchám názor dnešních padesátnic, jak za nich to bylo nejlepší a stačilo jim to a jsou z nich skvělé sestry. Ano to jsou! Ale ve zdravotnickém školství jsem působila řadu let a tím, jak se medicína a technologie rozvíjejí, není dnes možné vše, co poté v praxi sestry řeší, nacpat do stejné doby studia jako před třiceti lety. Je toho moc, a proto zkracování doby studia vidím jako krok zpět. Chceme-li mít úroveň péče, erudované sestry a prestiž povolání, musí i dnešní padesátnice uznat, že s tím, co se naučily ve škole, by si dnes nevystačily. Ony se to učí dalším vzděláváním a praxí celou dobu své kariéry, zároveň však toto vyžadují po svých mladých kolegyních, které ze školy přijdou. A pokud toto neznají, řeknou, že ty dnešní absolventky nic neumí. Ano, po čtyřech letech střední školy, kdy třetina až polovina hodin výuky je všeobecné vzdělání, toho opravdu nemohou vědět a umět jako absolventi 3 let vysoké nebo vyšší odborné školy. Tam už totiž všeobecné předměty nejsou a vyučuje se 100 % odborných a praktických předmětů.

Je vůbec dostatek kantorů, kteří by budoucí sestřičky učili, potažmo míst na praxi apod.?
Toto je dotaz na Ministerstvo školství nebo zástupce škol, nikoli na mě. Pokud jde o odborné učitelky, které jsou sestry s pětiletým vysokoškolským vzděláním, tak jsme opět na začátku. Z nedostatku sester se těžko rekrutuje dostatek učitelek. Ty navíc ve školství (zvláště v tom vysokém) mají v řádu desetitisíců nižší plat, než by měly jako sestry v nemocnici. My jako nemocnice místa pro praxi i výuku máme a zpětná vazba studentů je téměř vždy kladná. Jak medici, tak nelékařské obory kvitují to, že se jim zde věnujeme, pustíme je k práci a nepřipadají si na obtíž. O situaci ve fakultních nemocnicích hovořit nemohu.

Zlepšila se za poslední dobu situace ohledně platů zdravotních sester?
Rozhodně ano. Problémy jsou jinde. Primárně dnes většina sester uvádí dlouhodobé přetížení. Jedná se o to, že dvanáctihodinové směny zkrátit nelze. A pokud některá kolegyně náhle onemocní, případně má dovolenou, musí zbytek kolektivu vzít její směny. Tím se dostáváme do spirály, kdy sestra s původně naplánovanými 15 službami za měsíc musí odpracovat ještě služby kolegyně – a nakonec jich má 19 i více. Toto lze nárazově jeden či dva měsíce. Přes léto je to běžné na každém pracovišti, které má neplánované příjmy. Problém však je, když takto jedete třeba půl roku. Podepisuje se to sestrách i jejich rodinách. Řada sester právě díky lepším platovým podmínkám ve zdravotnictví snižuje svoje úvazky, následně má řada z nich kvůli výše zmiňovanému stejně služby navíc a v podstatě pracuje, jako by byla na celý úvazek. Mám například oddělení, kde mi pracuje 7 sester, avšak přepočteno na úvazky je to 4,25. A s takovým počtem služby bez přesčasů nepostavíte.

Jak u vás v nemocnici řešíte nedostatek sestřiček?
Nabízíme řadu benefitů, například náborové příspěvky, bydlení v blízkosti nemocnice, školku od 1 roku pro děti zaměstnanců atd. Dlouhodobější řešení vidím alespoň částečně (podotýkám, že to není samospásné) v navázání spolupráce se školami, které nemají kapacitu pro navýšení počtu studentů. Nabízíme kapacitu pro teoretickou i praktickou výuku a částečně jsme schopni poskytnout i učitelku, eventuálně – v případě vyšších škol – mentorky na všech pracovištích. Nyní, tedy v době, kdy se populačně silné ročníky rozhodují, kam na školu, a školy zaznamenaly vyšší poptávku po zdravotnických oborech, by se navýšením kapacity škol dalo získat i více absolventů třeba pro naši nemocnici. Aktuálně bych uvítala ideálně 10 sester pro stabilizaci počtu personálu, radiologického asistenta, fyzioterapeuta.

KAM DÁL: Počet nakažených covidem stoupá. Má smysl nechat se očkovat? Odpovídá epidemiolog Maďar.