Letiště Václava Havla Praha, jak jej cestující nezná. Tajemství pohodlného odbavení

„Provoz letiště se řídí letním, nebo zimním letovým řádem. Ten je připravován vždy půl roku dopředu. Určující při plánování je hodinová propustnost letiště. Je třeba naplánovat počet personálu a prostředků pro zajištění provozu. Na letišti jsou čtyři hlavní hráči – samotné letiště, tedy jeho vybavení a obsluha, Řízení letového provozu jako ten, kdo přílety a odlety letadel po frekvenci řídí. Důležitým hráčem jsou potom letecké společnosti, kterým jsou přidělovány jednotlivé „sloty“, tedy prostor pro jejich přílet, odbavení a odlet, a pak společnosti, které cestující a letadla odbavují,“ říká Martin Kučera.  

Plynulost, pohodlí, bezpečnost – to je to, oč tu běží

Cesta pro cestujícího i zavazadlo začíná ve chvíli, kdy se dostaví k odbavovací přepážce v odletové hale. Cestující dostane palubní vstupenku, zavazadlo svůj zavazadlový přívěsek, který obsahuje informace o cílové destinaci i o majiteli zavazadla. To vše jak písmeny, tak i ve formě čárového kódu. Čárový kód je pro třídění zavazadel zásadní – třídírna je totiž automatizovaná. Celou cestu od odbavení až k nakládacímu vozíku se jej nedotkne lidská ruka. Tedy většinou. Nejen cestující, ale i jeho zavazadlo prochází bezpečnostní kontrolou. „Na letišti je několik stupňů bezpečnostní kontroly, která může končit i důkladnou prohlídkou za účasti cestujícího v případě, že rentgenová kontrola není schopná odhalit obsah zavazadla, případně odhalila něco nedovoleného,“ vysvětluje Martin Kučera.

Pozor na sádru na ruce

Je důležité, aby cestující věděli, jaké doklady mají s sebou cestující mít, jaká je platnost jejich dokladů, jaké předměty si mohou vzít na palubu a jaká mohou umístit do odbavených zavazadel. Neznalost jim může odbavení ztížit a jejich chování může v důsledku prodloužit odbavení celého letu. „Velmi častým problémem je, že cestující do zavazadlového prostoru odbavují i věci, které jsou zakázané. Typicky jsou to powerbanky nebo lithiové baterie. To potom vede k tomu, že musí být jejich zavazadlo ručně otevřeno,“ doplňuje Martin Kučera.

Cestující by si měli také ověřit, zda k cestě nepotřebují potvrzení lékaře. To platí třeba i pro cestující, kteří cestují se sádrou na končetině. V průběhu letu se totiž v kabině letadla mění tlak a může docházet k otokům, které mohou cestujícímu znepříjemnit cestu, nebo jej dokonce ohrozit na zdraví.

Cestující a zavazadlo vždy v jednom letadle

Základem bezpečnosti cestování letadlem je pravidlo, že zavazadlo nesmí cestovat bez svého majitele. V případě, že cestující sice odbaví zavazadlo, ale pak nepřijde k odletové bráně, musí být zavazadlo dodatečně vyloženo, a to i za cenu zpoždění letu. Výjimkou jsou pouze ztracená nebo zpožděná zavazadla, která svého majitele musí „dohnat“ jiným způsobem a režim jejich odbavení podléhá jiným bezpečnostním mechanismům.

Dispečink je mozkem odbavení

U každého letu musí pracovníci letiště vždy vědět, kolik mají otevřít odbavovacích překážek, ke které bráně bude letadlo přistaveno, zda se použije nástupní most, nebo se cestující budou od letadla přepravovat autobusy. A těchto věcí je daleko více. O to vše se stará provozní dispečink. „Pracovníci dispečinku musí mít stálý přehled o všech příletech a odletech. Monitorují trasu letadla, jsou ve spojení se službou řízení letového provozu a mají přehled o pozemní letecké technice. Aktuálně jsou schopni reagovat na zpoždění letadla na příletu, zpoždění při odbavení či technických a mimořádných událostech. Operativně tak mohou přidělit jinou než plánovanou bránu (gate) a podobně. Mají také přesný přehled o pozemní technice a zaměstnancích odbavení.“

Čím rychlejší, tím levnější, v důsledku i pro cestující

Létání je také o penězích. Letecká doprava se snaží být co nejefektivnější, to platí o době odbavení letadel na letišti. „Letadlo dokážeme na našem letišti společnými silami odbavit za 25 až 30 minut,“ říká Martin Kučera. Počítá se každá minuta. Zvláště nízkonákladové společnosti na rychlé odbavení velmi dbají. „Některé společnosti odbavují své cestující, aniž by letadlo přijelo k nástupnímu mostu. Při odbavení na průjezdné stojánce ušetří čas. Letadlo nemusí pojíždět až k nástupnímu mostu, nemusí čekat až se nástupní most přistaví a odstaví. Čas ušetří i ve chvíli, kdy se letadlo od nástupního mostu nemusí odtlačovat pozemní technikou. To společnosti při jednom cyklu – výstup, nástup cestujících a přeložení zavazadel – ušetří čas i v řádu minut.“

Letiště je také vnější hranicí schengenského prostoru

Letiště Václava Havla Praha je také vnější hranicí naší republiky, a tedy i hranicí schengenského prostoru.  V Terminálu 1 se odbavují vnější lety a v Terminálu 2 lety uvnitř tohoto prostoru. Odbavení na každém z nich tak má jiný režim.

Někteří cestující jsou tak překvapeni, že jejich letadlo sice obsluhuje nástupní most, ale přesto musejí přestoupit do přistaveného autobusu, který je odveze do sousedního terminálu. „U některých odbavovaných letů se může stát, že letadlo přiletí například z Malagy, ale ihned pokračuje do Hurghady. První destinace je uvnitř schengenského prostoru, druhá vně. Je proto navedeno k Terminálu 1. Nebylo by časově i ekonomicky rozumné prázdné letadlo přemisťovat. Cestující proto nemohou pokračovat rovnou do terminálu, ale jsou převezeni autobusy ke správnému terminálu. To někteří vnímají jako nepohodlí. Šetří to však náklady společnosti (a tedy i peníze cestujících) i životní prostředí,“ vysvětluje výkonný ředitel provozu.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: České aerolinie. 100 let.