Politici důchodce vždycky zachrání, klidně i na úkor jiných lidí. Potřebují jejich hlasy, říká ekonom

„Jsme velmi socialistická společnost a politici jsou populisté. K nízkému důchodu tak lidé dostanou příspěvek na bydlení, dopravu atd. Jinými slovy, dříve jsem si myslel, že nespořit si je průser. Ale po tom, co udělal stát během covidu, si myslím, že všem bude pomoženo. Stát se jen více zadluží,“ má jasno Vladimír Pikora.

Podle něj to sice není hezké ani správné, ale politici budou stát i o hlasy této celkem početné skupiny důchodců. „Musíme si uvědomit, že důchodců bude tolik, že právě jejich hlasy rozhodnou volby. Takže živořit nebudou.“ Kdo chce mít jistotu pohodlného života, musí investovat. „Ano, odpovědní si peníze odkládají a investují,“ potvrzuje Pikora.

Do čeho investovat?
Vedle penzijního fondu bych investoval i jinde. Čím více hromádek, tím lépe. Určitě bych „šel“ do nemovitosti, kde bydlím, abych ve stáří neplatil nájem. Vedle toho bych si ale koupil i nějaký dluhopis a zlato. Ten, kdo je ochoten více riskovat, může v malém množství koupit i nějakou kryptoměnu.

Jaké zhodnocení majetku dává smysl?
Vycházel bych z toho, že chci zhodnotit majetek každý rok minimálně o inflaci. Kdybych počítal s tím, že budu v důchodu zhruba 23 let a chtěl ke státnímu důchodu dostávat měsíčně 10 000 Kč, musel bych kromě hypotéky investovat těch 10 000 každý rok a spořit po dobu 23 let. A to je problém. Lidem po zaplacení hypotéky tolik peněz obvykle nezbyde. Prostě v ČR jsou nízké mzdy a vysoké životní náklady.

Jaké formy dlouhodobého investování jsou „in“? Resp. co má smysl, kde nepřijdeme o peníze, případně přijdeme jen o tolik, že to nebude „bolet“?
V této zemi je problémem dlouhodobá nestabilita. Tady se vše neustále mění. Kdysi se zdálo úplně super investovat do nemovitostí a akcií ČEZ. Jenže přišla levicová vláda a říká, že výrazně zvýší daň z nemovitostí. Dnes se mluví o dvojnásobku. Někteří levicoví ekonomové ale mluví o tom, že by se měla zvýšit 25x. To je podle mě trend. Salámovou metodou budou trestat lidi, kteří mají majetek. Podobné to je s ČEZ. To mohla být skvělá investice. Jenže vláda vymyslela pro ČEZ speciální daň, aby se nemusela moc dělit s investory. Vláda tak podle mě investory šetřící si na důchod nehorázně okradla. A to jsou přesně ty věci, které si v horizontu šetření na důchod (nějakých 20 až 30 let) nenaplánujete. Dnes se podle mě zdá zajímavé investovat do dluhopisů a do zlata. Jenže je otázkou, jak to bude za pár let. Nikdo nezaručí, že nám do toho časem nehodí stát vidle.

Takže pravidla neexistují?
Je to tak. Jinými slovy, nelze si říct, že nyní budu investovat 30 let nějak, podle nějakého pravidla. Spoření na důchod se bude muset v čase měnit. Dnes to jsou dluhopisy a zlato, za pár let to může být něco jiného. U nás se nedá predikovat.

Co spoření pro malé děti, kde je problém, proč to Češi nedělají? Například ve Švýcarsku je běžné, že rodiče dětem zakládají penzijní spoření. Je to u nás vůbec vhodná alternativa he zhodnocení peněz?
​Švýcarsko je bohatá země. Jsou tam velmi vysoké mzdy a auto tam stojí zhruba tolik jako u nás. Tam vám zbydou peníze, abyste mohli spořit dětem. U nás mnoha lidem nezbyde ani na to, aby spořili na důchod sobě. Švýcarskem se opravdu inspirovat nemůžeme. Tady je problém v tom, že máme v průměru nízké mzdy. Žádný politik to ale neřeší. Oni jen přemýšlí v té rovině, že jim nějaký poradce poradí vymyslet nový úřad, lejstro, dotaci, daň, avšak nikoli to, jak podpořit podnikání, aby bylo na vyšší mzdy. Brzo bude podnikání sprosté slovo. Chtěl bych slyšet politiky, jak říkají, kde zvýší produktivitu práce, aby mohly růst mzdy. Bohužel to neslyším. Politik umí pomoci maximálně tím, že někomu sníží daně, aby je zvýšil někomu jinému.

Co lidé, kteří spořit nemohou, případně nechtějí?
Ti musí spoléhat na státní důchod a pomoc v důchodu. Hodně lidí mluví o tom, že budou mít velmi nízký důchod. Ale jak už jsem řekl – vzhledem k tomu, že jich bude hodně, dostanou jistě nějakou pomoc. Stát je nenechá padnout, politici potřebují jejich hlasy. Klidně i na úkor jiných skupin obyvatel.

Hodně se mluví o tom, že seniorům pomůže rodina. Zároveň se plánuje zvýšení odchodu do důchodu. Vezměme si příklad – žena 57, rodiče 74 a 77 let. Zatím jsou soběstační, ale to nemusí trvat dlouho. Kdo jim pomůže, když dcera bude stále chodit do práce, třeba ještě splácet hypotéku a nebude mít na pečovatelku...
Myslím si, že u nás máme širokou sociální síť a že nakonec bude všem pomoženo. Váš příklad je extrémní. Splácet hypotéku v 57 je špatně. Ta už má být splacena. Navíc v tomto případě lze očekávat, že splátka bude spíš menší, protože byla hypotéka nejspíš poskytnuta před dvaceti lety, kdy byly nemovitosti ještě levné. Extrémní je i to, že ve vašem případě matka porodila v 17. Jsou takové případy, ale je jich málo. Zaměřil bych se spíš na případy většiny společnosti.

Ještě bych u tohoto příkladu zůstal – co když žena v pokročilém věku ztratí práci? Pro seniory je dnes velmi složité zaměstnání najít.
To je divné. Úřad práce hlásí, že v březnu bylo volných 285 tisíc pracovních míst. To je více, než je nezaměstnaných. Každý nezaměstnaný tak má teoretickou šanci pracovat. Vím, že se to nezaměstnaným lidem nebude líbit, ale práce je.

Bude pro stát jednodušší vyplácet ve věku, řekněme 62–68 let, podporu v nezaměstnanosti než důchod?
Já si myslím, že v průměru tato situace nenastane. Lidé budou mít práci. Abych se bál nezaměstnanosti, musela by se výrazně změnit situace na trhu práce. Někteří lidé nás strašili nezaměstnaností v době covidu či kvůli válce na Ukrajině. Argumenty vypadaly velmi přesvědčivě a realita? Nezaměstnanost trochu vzrostla, ale bylo to marginální. Toto bude stejný případ.

KAM DÁL: Peníze na účtech nemají smysl, o část přijdete. Co s nimi dělat, radí odborník.