Služba vlasti za komunistů: Jak jsem musel lámat násady na koště
Dnes se zdají být příběhy ze služby v Československé lidové armádě celkem úsměvné. „Tenkrát ale šlo ‚o hubu‘. Třeba do povýšení se nesměly používat na smetáky a rýžová košťata násady, úklid zásadně bez. Ano, dnes to zní jako vtip, tenkrát to ale mělo dalekosáhlé důsledky,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz pan Aleš, pamětník socialistické vojny. A samozřejmě to není jediná historka z jeho let v zeleném.
Pan Aleš sloužil za socialismu v Bratislavě u Vojenského útvaru 8070 Vajnory. Jelikož jeho předchozí příběhy vzbudily rozruch, rozhodli jsme se ho požádat o další „dávku“. „Naše rota byla ubytována v prvním patře. V přízemí byla kancelář dozorčího útvaru (dévéťáka) a kanceláře lampasáků. Naší povinností byly úklidy našich pokojů a chodby a chodby v přízemí před kancelářemi. Několikrát jsem vyfasoval úklid spodní chodby. Tam mazáci nechodili, takže byl relativní klid,“ vzpomínal pan Aleš.
Ptali se, jestli jsem normální
Ale jen do chvíle, než vyšel dozorčí útvaru z kanceláře a viděl, že zametá s koštětem bez násady. „Zavolal si mě a začal se ptát, proč nemám násadu. Nařídil mi, abych si ihned na rotě u ‚výkonného praporčíka‘ opatřil násadu a hlásil se u něj. Když jsem tento rozkaz přednesl výkonnému, zakroutil hlavou a zeptal se mě, jestli jsem normální a mám takovou odvahu. Moc jsem nechápal. Zašli jsme do skladu na patře naší roty. Vyfasoval jsem násadu, nasadil ji na koště a vyšel ze skladu.“
První mazák, který ho spatřil, málem omdlel. Začal řvát, aby mu řekl, jaké má „číslo“ (číslo se rovnalo počtu dnů zbývajících do konce vojny). „Když jsem mu ho sdělil, protože každý ‚zobák‘ tohle musel vědět, rozzuřil se a přikázal mi, abych si násadu sám zlomil. Uposlechnout rozkazu nadřízeného vojáka, i když to byl jen obyčejný vojín, ale byl déle sloužící, jsem musel. Tak jsem provedl rozkaz a odběhl jsem do spodního patra uklízet.“
Mise konečně splněna
Dévéťák vyšel z kanceláře, a když viděl, že pan Aleš zametá se zlomenou násadou, zavolal si ho, seřval ho za neuposlechnutí rozkazu a hnal ho zpět nafasovat si novou násadu. „Na rotě se situace zopakovala s ještě větším řevem mazáků. Byl jsem označen za darebáka a tato přezdívka mi zůstala až do konce prvního roku vojny, než mazáci odešli do civilu. Opět jsem si musel zlomit násadu a poklusem dolů dělat rajóny.“
Podařilo se mu vylákat pomocníka dévéťáka, což byl takzvaný „špagát“. To bylo slangové označení pro vysokoškoláka odsluhujícího si svůj čas na vojně, který byl na vysoké škole povinně na vojenské katedře. Ale byl to obyčejný záklaďák, akorát s hodností. „Toho jsem poprosil, ať nějak zabaví dévéťáka, abych mohl v klidu uklidit spodní chodbu. Podařilo se, mise splněna. Legrace, co? Ale mně do smíchu moc nebylo. A nebylo to jednou, ale několikrát.“
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Uzlík na štítné žláze: Co to znamená a jak ho odstranit.
