Služba vlasti za komunistů: Pražáci nemakali, byli až moc vyčůraní, říká pamětník

Dělostřelci v roce 1971 na Šumavě – v jejich případě, zdá se, proběhl výcvik v pořádku
zajímavost

Švandrlíkovy Černé barony prožil na vlastní kůži. „Dva nejlepší roky mého života,“ vzpomíná na vojenskou službu socialistické vlasti pan Erich Čala pro Čtidoma.cz. Majora Halušku sice nepotkal, zážitků si však odnesl celou řadu. Jedna věc ho však na slavném filmu dodnes mrzí a vidí ji jako nevyužitý potenciál.

reklama

Tisíce mladých mužů našly ve službě Československé lidové armádě smrt. Jen mezi roky 1964 a 1989 jich při výkonu služby přišlo o život 3 843. Plyne to z údajů Vojenského historického ústavu, které zveřejnil web Info.cz. Číslo tak zdaleka není konečné, v letech před rokem 1964 se bohužel podobné statistiky nezaznamenávaly.

Samozřejmě nešlo o úmrtí v rámci bojové činnosti, Československo válku proti imperialistům naštěstí nikdy nevedlo. Muži přicházeli o život při nehodách, při špatné manipulaci se zbraněmi apod. I to je odraz socialistické armády, která často připomínala spíš tragikomedii než cokoli jiného.

Švandrlík u PTP nikdy nebyl

To ale neznamená, že nebyly útvary, které stály za pozornost. Neznamená to ani to, že si někteří mladí muži nemohli službu v „zeleném“ užít. Nutno říct, že jich nebylo málo. Jedním z nich byl i pan Erich z Ostravy. „Nastoupil jsem jako voják 4. ledna 1962 k VU1046 Zákupy u České Lípy. Nejkrásnější dva roky mého života,“ zavzpomínal pro Čtidoma.cz.

Šlo o bývalý útvar PTP (Pomocné technické prapory), který se stal „slavným“ díky filmu Černí baroni. Není bez zajímavosti, že autor románu Miloslav Švandrlík u PTP nikdy nesloužil (narukoval až v roce 1953 do nástupnické organizace Technických praporů, kde už byly podmínky mnohem snesitelnější). „Po likvidaci našeho útvaru nás převzalo silniční a železniční vojsko,“ doplňuje další střípek do mozaiky svého příběhu pan Erich.

Zpívali jsme s civilisty

Díky tomu se z něj postupem času stal řidič z povolání. „Jezdil jsem s Tatrou 111S2, navážel jsem materiál na různé stavby. Dokonce za měsíční odměnu. Největší výplata byla 1420 Kč, průměr asi tisíc korun,“ vysvětloval pro náš web s tím, že si díky vojenské službě rozšířil řidičský průkaz na autobus. „To mě pak celý život živilo.“

Vojna podle něj nebyla procházka růžovou zahradou, ale kdo se neflákal, neměl se nijak hrozně. „Jasně, že mezi námi byli i nemakačenkové. Hlavně Pražáci, ti byli až moc vych*aní.“ Pan Erich také potvrdil, že byl prostor i na setkávání s civilisty. „Scházeli jsme se večer v hospůdkách a zpívali ‚pétépácké‘ písně.“

Právě absence některého ze songů PTP Černým baronům vyčítá. „Rukovali pétépaci z Čech na Moravu, aby tám šli vybudovat tu z**ranou Ostravu. Šebestianská obec známa, co černý samej fláma. Měli jsme těch písní hodně. Škoda, že ve filmu není ani jedna.“

Máte také vzpomínky na službu v armádě? Napište nám na mail martin.chalupa@ctidoma.cz, váš příběh rádi zveřejníme. Pokud připojíte fotky, taktéž je k článku rádi přidáme.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Astronomové našli nejstarší stavební kameny Mléčné dráhy. Pro lidstvo to může mít zásadní význam.

https://www.ctidoma.cz/clanek/publicistika/sluzba-vlasti-za-komunistu-prazaci-nemakali-byli-az-moc-vycurani-rika-pametnik-77852
reklama
reklama

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Máte zajímavou informaci? Chcete spolupracovat?
Kontaktujte šéfredaktora Martina Chalupu: chalupa@ctidoma.cz

© Centa, a.s.
Jakékoli použití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího užití a zpřístupňování textových či obrazových materiálů bez písemného souhlasu společnosti Centa,a.s. je zakázáno. Čtenář svým přihlášením do jakékoli soutěže na našem webu dává souhlas s tím, že v případě, že se stane výhercem této soutěže, může být jeho jméno na webu publikováno. Centa, a.s. využívala licenci ČTK a využívá fotografie z Depositphotos.