Seriál Volha připomněl Lábusovi těžké časy. Režim mu dělal problémy, skončil dokonce na výslechu v Bartolomějské

„Už scénář mě ohromil. Četl jsem ho s velkou chutí a radostí a musím říct, že jsem dlouho neměl v ruce text, který by ve mně vzbudil takový́ zájem. I když je to tedy příběh o hrozných časech,“ velebí Jiří Lábus seriál Volha, který natáčel s nadšením. „Tu dobu si dobře pamatuji a zažíval jsem tehdy podobné věci. Například s pořadem Možná přijde i kouzelník. Vzpomínám na situaci, kdy se schvaloval první díl. Tehdejší šéf zábavy najednou začal řvát, co to je, jak je možné, že Jirka Korn má v uchu náušnici! A všechny záběry, na kterých byla vidět, se musely přestříhat. Tak takové věci se řešily, to byl rok osmdesát,“ potvrzuje bizarnosti, které diváci v minisérii uvidí.

Herec Miloš Kopecký: Příšerně inteligentní primitiv a zbabělý komunista. Pronesl projev, na který se nezapomnělo

Výslech v Bartolomějské

Sám má přitom neblahou zkušenost se StB. Psal se duben 1989, když Lábusovi zazvonil telefon a ozvalo se: „Tady Státní bezpečnost.“ Poručík s ním chtěl mluvit a ujistil ho, že tohle rozhodně není recese. Jenže herec, v té době už hodně populární, měl na daný den lístek na čtvrtou do kina Lucerna na film Pražská pětka, kam se chystal s Naďou Konvalinkovou. „Tak jsem se s tím estebákem domluvil na pátek v deset,“ vzpomíná. Jenže domluva neklapla. Ještě ten den u něj někdo zazvonil u dveří, to bylo asi půl čtvrté. „Šel jsem otevřít a tam stáli dva fízlové s tím, že se mnou musí mluvit už teď.“ Ačkoliv se jim snažil vysvětlit, že má lístek do kina a večer hraje, nepomohlo to. Když se vracel otec, se kterým tehdy bydlel, z nákupu a Lábus si udělal legraci, že to jsou dva produkční z Gottwaldova, naložili ho do Volhy a jelo se. 

Cestou mu ještě zastavili v Lucerně, aby lístek vrátil a nechal Konvalinkové vzkaz, že dnes rozhodně nedorazí. V Bartolomějské už na něj čekal agent, který prý vypadal jako velký intelektuál. Hned se ho ptal: „Pane Lábus, co nám to děláte?“ Herec ale sám nevěděl, čeho se má výslech týkat. Nakonec mu řekli, že je zajímá, kdo přinesl do divadla petici Několik vět. Lábus nevěděl, protože když přišel do Ypsilonky, už tam byla. Podepsal ji a archy zase někdo odnesl. Dokonce se agenta zeptal, zda by to podepsal on, že každý slušný člověk musí petici za propuštění Václava Havla podepsat.

Kukačky: Olgo, Terezo, Davide! Co vlastně cítíte a proč se o tom nemluví?

Režim byl na jaře 1989 v háji, říká Lábus

Odpověděl větou, kterou Lábus nikdy nezapomene. „No, já vám něco řeknu, já jsem taky dělal do kultury.“ Ukazoval mu fotky z Palachova týdne, když chodil Lábus na demonstrace a vyfotili ho, jak ho Lidové milice kropily vodou. On jim ochotně ukazoval, kde je před kropením a kde už po. Agent mu na to řekl, zda mu bude vadit, že už nebude točit v televizi, přičemž Lábus hbitě reagoval: „Řekl jsem mu, že ty sra*ky bych už stejně netočil. Je pravda, že jsem pak nějakou dobu hrál jen v divadle, žádnou práci před kamerou jsem nedostával.“

Pravým důvodem však bylo, že se snažili zjistit, zda půjde se svým hereckým kolegou Oldřichem Kaiserem do prvomájového průvodu. Lábus je ujistil, že nikam nepůjde, bude se na to raději dívat v televizi. V té době byli s Kaiserem na vrcholu popularity, a tak se příslušníci Státní bezpečnosti báli, že by tam udělali demonstraci. „Tak moc už byl režim tehdy, na jaře 1989, v háji,“ vzpomíná Lábus. „Kdyby se ale takový výslech odehrál o deset let dřív, asi by se ke mně estébáci chovali úplně jinak. A já k nim samozřejmě taky.“

Když ale vzpomíná na dobu normalizace, říká, že si před řidiči televize nikdy pozor na pusu nedávali. „Já jsem na to na kašlal. Olda Kaiser taky. Mě ani nenapadlo, že bych se měl nějak kontrolovat. Říkali jsme si v podstatě, co jsme chtěli.“

Zdroj: Česká televize, wikipedia.org

KAM DÁL: Přítelkyně Adama Vaculy nechtěně podrazila svou kamarádku v Survivoru: Všem řekla, že má Johanka imunitu.