Ty sis mě tak rozmazlila, že jsi ze mě udělala těžkého ležáka, vysvětloval muž ve Výměně manželek
Hodnoty tradiční rodiny s pěti dětmi narazily v nejnovějším díle Výměna manželek na energii o dekádu mladší a daleko emancipovanější řidičky kamionu. I když si Bára (32) před odjezdem myslela, že jí doma její partner s ničím nepomáhá, v náhradní rodině zjistila, koho tam považují za pána tvorstva. Když pak Jarmila (42), s níž si Bára na 10 dní domácnost vyměnila, prohlásila, že ženská patří do kuchyně, do postele, má uklízet a starat se o děti, měli jasno i televizní diváci.
Bára přijela do České Vsi v Jeseníkách až ze severoněmeckého Bielefeldu, kde žije v třípokojovém bytě v paneláku s Petrem (43), se synem Sebastianem (8) z předchozího vztahu a s Leticií (1,5 roku). Oba partneři jezdí s kamionem a díky profesi se také seznámili. Petr, dřív zvyklý se o sebe postarat, vedle Báry zpohodlněl. Do Výměny je přihlásila akční Bára, která chtěla vidět, jak život běží v jiných rodinách, a také aby Petr uznal, že je doma všechno na ní, a aby si toho začal pořádně vážit. „Ty sis mě tak rozmazlila, že jsi ze mě udělala těžkého ležáka,“ souhlasil Petr a vysvětlil, že v Německu se ocitli ve chvíli, kdy přišla partnerka do jiného stavu. „V Česku bychom to z jednoho platu nedali.“
Ty se netěšíš domů!
Rodiny s pěti dětmi a pedantským manželem se Bára zděsila. Její pobyt nebyl ani tolik náročný fyzicky, jak by se mohlo na první pohled zdát, jako spíš psychicky. Její náhradní manžel, stavař Míra (41), totiž trval na pořádku po svém, a to do nejmenšího detailu. A když nebylo po jeho, uměl se vytočit. „Tatínek je na pořádek a nervák. Jak není po jeho, dokáže vybuchnout a nemá rád nepořádek,“ dozvěděla se Bára z manuálu, který, jak vyšlo později najevo, nepsala maminka Jarmila, ale nejstarší dcera Nikola (18). Ta tu totiž, jak brzy náhradní manželka zjistila, má domácnost i čtyři bratry (Richard 17, Dominik 13, Daniel 9, Denis 6) na starost.
Bára marně hledala v rodině nějaký smysluplný řád. Starší kluci si dělali, co chtěli, a mladší trávili volný čas na telefonech. A zatímco ona s Nikolou nakupovaly, vařily a uklízely tak, aby byl náhradní manžel spokojený, ten se po práci vybavoval na cigáru venku se sousedkou.
„A taťko, kde jsi byl?“ zpovídala ho Bára. „Kouřit venku.“
„A s kým?“ vyslýchala dál. „Se sousedkou, ale je starší než já, takže v klidu,“ odpověděl Míra.
„Nejsem v klidu, máš být tady doma. Čekat, až dodělám večeři, dáme děti dohromady a půjdeme spolu,“ nelíbilo se Báře, že se náhradní manžel netěší domů.
Myčka náhradní manželce chyběla
Záhy zjistila, že děti ji doma až tak nepotřebují, a pustila se do mytí trouby a nádobí zvenku a podivila se, že tak početná rodina nemá doma myčku. „Myčka bude, až na ni bude prostor. Nechci ji řešit, mám jiné priority. To si raději koupím troje boty než nějakou myčku,“ rozčiloval se Míra a dodal, že se rád obléká. „Jestli je to úchylka,“ uvažoval a vytáčel se do kamery: „Řešte, jak je venku krásně, svítí slunko, a ne nějakou myčku. Musím se uklidnit, to je téma jak na základní škole. Mně stačí říct jednou názor, ale nebaví mě to poslouchat pořád dokola,“ durdil se, zatímco Bára si uvědomila, že by s ním žít nemohla. „Petr mi hodně ustupuje, a přestože to stále říká, já jsem to neviděla,“ uznala.
Další den Míra zkritizoval stav kuchyně. „Všechno roztahané po celé kuchyni, chaotické nádobí,“ ušklíbal se a dodal, že mýt nádobí je ženská práce a že kdo vaří, ten po sobě myje. Je to vždy maminka s Nikolkou, mudroval a na gauči rovnal polštářky se zamilovanými nápisy, které ještě nikdo nevybalil z igelitu. „Jsou v igelitu, aby se nezaprášily a nebyly zničené, aby zůstaly pořád čistě bílé,“ poučil překvapenou náhradní manželku. „A mají být postaveny na gauči tak, aby byly nápisy pěkně vidět,“ vysvětlil.
Bára nechápala, jaký smysl má dokazovat si lásku věcmi vymyšlenými někým cizím a opatřenými nápisy „Ty a já navždy“, „Já tě miluju“, „Ty jsi moje a já jsem tvoje“. „V tom láska podle mě není,“ řekla a intuitivně se při nejbližší příležitosti Míry zeptala, jestli si byli se ženou celých 18 let věrni.
„Já ne, ale teď se snažím rodině dávat to, co jsem jí nedával celá léta. Věnoval jsem se práci, kamarádům a všemu ostatnímu. Rodina byla na druhé koleji a mrzí mě, že jsem ta léta takhle prohýřil,“ přiznal Míra. „A záhada polštářků je vyřešena,“ podotkla Bára.
Další den připravily s Nikolou na Míru past. Když se totiž nová paní domu dozvěděla, že značkové oblečení se kvůli Mírovi pere zvlášť, rozhodla se ho provokovat. „Prubneme ho. Až přijde z práce, řekneme mu, že jedno jeho značkové tričko se připletlo mezi ostatní neznačkové, a uvidíme, co se stane,“ spřáhla se s Nikolou.
„Trošku se to bojím říct,“ začala, sotva se Míra vrátil domů. „Jedno tvoje tričko té nejoblíbenější značky se připletlo… Vyhodila jsem ho do kontejneru, bylo totálně zničené,“ hrála Bára divadlo.
„Se.. mě to, protože mám k tomu kraťasy, všechno z kolekce, černá, bílá, červená. Jsou to trička, na kterých si zakládám. Rvát ti tady ale hlavu nebudu,“ reagoval manžel.
„Takže stejné tričko neseženu. Co budeme dělat?“ Nakonec Bára vyšla s pravdou ven a Míra byl v klidu: „Já vím, že to není pravda, protože všechno, co má nějaké logo, se u nás pere zvlášť,“ ukončil scénu a Bára byla ráda, že provokaci přežila.
Největším spojencem nové manželky byla v náhradní rodině Nikol. „Já jsem taková naše domácí encyklopedie,“ usmívala se. Znala zvyklosti a chod domácnosti do posledního detailu.
„Na tu výměnu měla jet Nikol, aby si odpočinula,“ bylo jí nakonec Báře líto. „Fandím jí, aby šla na školy a odsud pryč. V životě neprožila, co znají normální holky v pubertě. Sebrali jí tady dětství, ale nikdo to tu nevidí.“
Další den se výslech Míry opakoval.
„Kde jsi tak dlouho?“ ptala se Bára. „Venku,“ zněla lakonická odpověď.
„Proč? Ty se netěšíš domů za rodinou? A cos tam dělal skoro tři čtvrtě hodiny?“ naléhala Bára, které se povídání se sousedkou absolutně nelíbilo.
„Mně už 18 bylo, jsem plnoletej, mám občanku, tak klidně budu venku stát i hodinu,“ bránil se Míra, ale Bára nesouhlasila.
„Přijedeš si jak král a stojíš před vchodem jakou dobu s nějakou cizí paní… Prostě se netěšíš za rodinou domů. To je můj názor. Tečka,“ uzavřela Bára, Míra odešel do sprchy a Nikol potvrdila, že i mámě kafrání se sousedkou vadí. „Ale taťka je tvrdohlavý a nenechá se omezovat."
To jí budu dělat poskoka?
Po pěti dnech si při změně režimu domácnosti Bára přála, aby mladší kluci zredukovali hračky v pokojíčku a část věnovali nedalekému dětskému domovu. „To bych nechal, až přijede žena, bez ní to dělat nechci,“ odmítl Míra, ale slíbil, že oběd v neděli uvaří a kluky jeden den pohlídá, aby si Bára s Nikol mohly někam vyrazit.
„A Nikol si vezme jeden den jen pro sebe. A pokud bude doma, tak se jí ostatní zeptají, jestli něco nepotřebuje,“ přála si náhradní žena, ale sedmnáctiletý Ríša se projevil: „To jí jako budu dělat poskoka?“
„A kdo ti pere?“ šla Bára do konfrontace. „Prát si můžu i sám, ale nebudu jí nosit kafe,“ pohoršoval se Ríša a Bára byla zaskočena. „Mám za to, že si to Nikol zaslouží. Reakce Ríši mě zaskočila, myslela jsem si, že je větší frajer, že by mu ruce neupadly.“
I Nikol tekly slzy a mrzelo ji to. „Já pro něj připravím cokoliv a on pak reaguje takhle.“
Když si pak Ríša přivedl domů na noc holku a druhý den se pídil po jídle, byla příležitost nastavit mu zrcadlo.
„Říkal jsi, že všechno zvládneš sám, tak si ho udělej,“ pokrčila Bára rameny, ale Ríša v lednici nenašel nic hotového, a než aby něco chystal, raději z kuchyně nespokojeně odkráčel. „Kdyby to bylo na mně, tak rozhodně nejde nikam a nebude si domů tahat žádné holky. Úplně bych ho odstřihla od peněz,“ měla jasno, zatímco Míra slíbil, že mu domluví.
„Začínám být nervák, řeší se tu takový věci, jsem úplně hotovej, vol.. Řekneš, že je to výchovou, že se neumím postarat o děcko, jak pak budu v televizi vypadat?“ rozčiloval se.
„Asi se tohle z Richarda nestalo ze dne na den!“ bránila se Bára a sama přiznala, že už toho tu má dost, jak na ni Míra řve. „Má řvát na něj. Dát mu dvě bomby do ksichtu a já bych mu klíč do dveří strčila, vol., a nepřišel by ani s žádnou krasotinkou, ani sám, spi si kur.. tam, odkud jsi přišel, vol.,“ byla vytočená.
Řízky Míra v neděli vzdal. Napřed nevěděl, jak nakrájet maso, chtěl poradit, ale ani Bára ani Nikol mu nechtěly radit. Nakonec maso udělal v troubě jako přírodní pečeni a přiznal, že poprvé v životě škrabal brambory – a to mu ještě holky místo nože poradily škrabku a poučily ho, že se drží obráceně.
„Maso je sušší, protože kýta není na pečení, zelenina to zachraňuje. Nervoval se sám, ale úkol je splněn, jídlo je dobrý,“ pochválila ho Bára, která odpoledne zamířila s Nikol do cukrárny.
„Myslím na ně, jestli všechno zvládají, nedokážu vypnout,“ přiznala Nikol a Bára jí domlouvala: „Nejsi jejich máma. A za to, že rodičům pomáháš, by tě měli nosit na rukou.“
Ke konci výměny byla už Bára psychicky vyřízená. „Uvědomila jsem si tady, že bych si měla víc vážit Petra. Vím, že pro nás dýchá, a uvědomila jsem si i to, jak bych žít nechtěla,“ svěřila se a na měkko byl i Míra: „Manželka je jen jedna, moc ji miluju a nechtěl bych o ni přijít. Zlomilo mě to, jak mi chybí někdo, koho miluju.“
Jsem dost žárlivej
Do Německa k Petrovi, Sebastianovi a malé Leticii dorazila Jarmila, pětinásobná matka, která pracuje v údržbě a v zahraničí nikdy v životě ještě nebyla. Oproti jejímu bytu je v tomto německém o poznání méně zbytečných věcí i méně hraček a nábytku. „Mít tak krásný byt, tak to pěkně rozjedu,“ sdělila Jarmila divákům první dojmy.
Malou Leticii zvládla Jarmila bravurně, horší bylo dostat Sebastiana od tabletu a mobilu. „Je stejný jako moje děti. Mrzí mě, že jsem teď v jiné rodině musela pochopit, že mobil je hrůza. Už jako dospělá jsem byla závislá na telefonu – pochytila jsem to od dětí. Nevěnovali se mi a já popravdě jim taky moc ne, tak bylo jednodušší si sednout k mobilu a koukat do něj. Až se vrátím, budu ho mít už jen čistě na volání a esemeskování,“ zavázala se.
Nevěra ve Výměně?
Večer ji Petr překvapil. „Jsem dost žárlivej – myslíš si, že je možnost, že by tě muž podvedl s mojí Bárou?“
„Ne,“ odmítla možnost Jarmila. Přiznala, že v minulosti byl nevěrný, ale dodala, že nevěří, že by to teď někdy udělal. „Tam jde o to, tolerovat se, mluvit o všem,“ rozplakala se a připustila, že jí rodina chybí. Pláče. „I když děti zlobí, manžel taky sem tam, vím, že bych ho nikdy nevyměnila, a to je pro mě důležité.“
I Petr se pokoušel Sebastiana rozpohybovat. „Než se narodila Letka, měli jsme se Sebíkem moc krásnej vztah, ale s jejím příchodem se to hodně změnilo. Je to moje vina, měl bych se mu zase víc věnovat a navázat na to, co jsme spolu podnikali, když jsem s Bárou začal,“ uvědomil si.
Aby si Jarmila z desetidenního pobytu odvezla co nejvíc zážitků, vymýšlel pro ni Petr program. Vzal ji do kabiny kamionu. „Mám tu práci rád a Bára je do kamionu ještě větší blázen než já,“ snažil se jí předat lásku ke své profesi, ale Jarmila trvala na svém, že je nejspokojenější kolem dětí.
Nudou bych se střelil do hlavy
Po pěti dnech si přála jen na výlet, aby jeden den vařil místo ní Petr a Sebíkovi dovolila tablet jen hodinu dopoledne a hodinu odpoledne. „Tak to zemřu,“ prohlásil Sebastian a podobně odmítavě reagoval i na Petrův návrh, že se v sobotu pojede do Holandska k moři.
„U moře jsem nikdy nebyl, ale nezajímá mě to,“ měl jasno ještě i celou cestu autem. U moře byl nakonec nadšený a na otázku, zda je koupání v moři lepší než tablet, připustil, že zážitek má srovnatelnou sílu.
Další den Petr uvařil oběd a rozhodl se dát Jarmile lekci autoškoly. „Co je plyn? Já se bojím, vzdávám to, řidičák nechci,“ bránila se Jarmila a Petr byl trpělivý, než to jeho náhradní žena definitivně zabalila a prohlásila, že ženská za volant nepatří. „Ženská patří do kuchyně, do postele, má uklízet a starat se o děti. Mám to tak, co jsem se narodila. Tak mě při tom nech.“
Petr vystřízlivěl. „Na Báře jsem pořád něco viděl, ale je dokonalá a nenahradí ji ani vyklidněná čtyřicítka, asi bych se vedle ní střelil do hlavy nudou,“ řekl a pochvaloval si, jak mají život v Německu dobře nastartovaný, co se týče budoucnosti dětí. „Bára je nejlepší holka, jakou jsem kdy měl,“ pochopil a leccos si uvědomila i Jarmila. V slzách přiznala, že nečekala, že jí tak moc bude chybět i Mirek. „Vždycky chtěl, ať mu říkám miláčku, a já mu to nedokázala říct, ale teď to říkám veřejně, což samo o sobě svědčí o tom, že toho chlapa fakt miluju.“
Proč s ním jsi?
„Byla to dovolená pro tebe a pro Nikolku,“ otevřela závěrečnou diskuzi obou párů Bára a vysvětlila, že Nikol jí přiznala, že si v životě tak neodpočinula. „Všechno necháváte na ní. Ona to sice dělá ráda, ale taky má právo na svůj život,“ vyčetla Jarmile a do debaty se vmísil Petr i Míra, až z toho byla hádka, při níž lítaly vzduchem vulgarismy.
„Když si nadělám pět dětí, tak jsou na prvním místě, až pak já, do pí.., vol., ne?“ apeloval Petr a Mirek se bránil tím, že děti mají, co chtějí.
Atmosféra houstla a Jarmila se zvedla a k manželovi pronesla. „Jestli se nezklidníš, tak odcházím bez tebe.“ Oba na chvíli odešli a pak se zase vrátili. „A nebudeš se tady zbytečně štěkat,“ velela ona.
Bára si na Míru stěžovala. „Nelíbilo se mi jeho chování ke mně jako k ženě. Pochybuju, že by na tebe Petr jedinkrát zvýšil hlas. Tvůj chlap na mě furt ječel jak debil. Ve změně bylo i to, aby nekouřil se sousedkou, s tou, jak ti to vadí,“ práskla na Míru a dodala, že i děti jsou sprosté, protože spoustu slov pochytily od táty.
„Proč s ním jsi?“ zeptala se Bára Jarmily na rovinu.
„Protože s ním chci být,“ dozvěděla se a Míra podotkl, že by zase nechtěl být s Bárou.
„Přitom pro mě je to nejlepší ženská, co jsem kdy za život měl – a pár jsem jich měl,“ hájil svou ženu Petr a Jarmilu si pochválil i Míra: „Tohle je ta nejlepší a hodně si toho vážím.“
Na závěr Bára doporučila výměnu všem, kteří mají pocit, že jejich partner není dost dobrý. Jarmila doma vytkla Nikol, že si stěžovala, že musí furt pomáhat. „Kolikrát jsem ti říkala, jdi si ven, ale nechtěla jsi,“ osočila ji.
Zdroj: TV Nova
KAM DÁL: Jakub Štáfek prozradil, zda chystá pokračování filmu Vyšehrad.
