Nejdřív děvkař, potom alkoholik. Jak bojovat se smůlou na chlapy?

Začátek tohoto příběhu najdete zde.

 

Děti pomalu odrůstaly a Pavlína s nelibostí zjišťuje, že si s mužem už nějak nemá co říct. Po většinu času byl služebně pryč, a když na pár dní přijel, většinou mlčel, spal, anebo trávil čas v hospodě s kamarády. Pavla proto po delším zvažování, jak dál, zvolila rozvod. Manžel se natrvalo odstěhoval někam do kasáren na Moravě, a tak Pavlína nadále žila tam, kde žila před rozvodem.

Asi po roce si našla práci, a i přes rozvod si zůstala velmi blízká se svojí švagrovou. Pavlína pracovala jako vrátná na odstavném nádraží Roztyly, kde základní vojenskou službu jako posunovači vykonávali mladí muži.

Nastal Silvestr. Pavlína s kamarádkou nachystaly do práce plno chlebíčků, aby podělily v práci kluky, kteří byli daleko od domova. Všichni se sešli v jedné velké místnosti, a když se všechno snědlo, s díky odešli slavit i se švagrovou Pavlíny do restaurace příchod nového roku. Pavlína s nimi nešla a začala uklízet ze stolu použité nádobí. Po čtvrt hodině zaklepal jeden z kluků a řekl větu, která Pavlíně na pár let změnila život. „Chci tě, protože tě moc miluji.“

 

Ten kluk se jmenoval se Jiří

 

Pavlíně po této větě z překvapení vlétly až slzy do očí. Cítila se v životě tak sama, ztracená a opuštěná. Že by změna? Pomalu a zlehka mezi nimi vznikala láska. Jirka byl o deset let mladší a Pavlína podvědomě tušila, že by ji jednou mohl opustit a jít za mladší ženou. Oddalovala tyto myšlenky, protože toto relativní poznání bolelo. Láska nakonec stejně dopadla rozchodem. Jirka si našel mladší lásku. Čas utíkal a Pavlíně bylo již třicet let. Po dvou letech samoty za ní přišla kamarádka a řekla jí: „Nemůžu se dívat na to, jak jsi stále sama, když přijdeš z práce! Hoď se do gala a jdeme na zábavu.“ Pavlína si na noc zajistila hlídání dětí a společně s kamarádkou vyrazila za kulturou.

V podniku nevalné pověsti scházela Pavlína s kamarádkou ze schodů do prostoru, kde se tancovalo. Na schodech stál opřený hezký, černovlasý muž středních let a kamarádka s úsměvem Pavlíně sdělila, že až začnou hrát, tak tipuje, že si pro Pavlínu onen muž přijde. A stalo se. Časem z toho byla další Pavlínina známost, byť opět s neblahým koncem. Byl hezký jen vzhledem, ale jeho charakter nestál za nic. Po pár měsících, kdy si ho Pavlína neuváženě vzala za muže, se brzy přesvědčila, že je milovníkem žen a alkoholu. Ve finále s jednou ze svých milenek odešel.

Bylo to hořké poznání, které uvedlo Pavlínu do stavu velké nedůvěry k mužům, přesto si moc přála nebýt sama a mít někoho blízkého vedle sebe. Bylo to pro ni těžké období, a tak začala brát léky na nervy. Čas je však nemilosrdný a Pavlína tehdy ani netušila, kolik hořkých chvil jí osud do cesty ještě přihraje.

Byla vděčná osudu za své děti, ovšem i ty se občas od ní odvracely. Důvod? Nevěděly ještě vůbec nic o tom, jak může být život krutý, protože byly mladé a takové zkušenosti naštěstí ještě nepoznaly, přesto byly jediné, pro které Pavlína žila. Jejich postupná odtažitost a chlad ji velmi zraňoval. I s tím se ale byla nucena vyrovnat a domeček, kde žila, zažil tolik slz jako žádný jiný. Časem si našly děti své protějšky a Pavlínu opustily.

Zase žila sama. Když jednou jela domů z práce, tak se na zastávce náhodně seznámila se staršími manželi, kteří ji pozvali na páteční odpolední čaje. Byl to tehdejší druh taneční zábavy, který se v dnešní době z nabídky kultury zcela vytratil. Pavlína pozvání přijala. Když vešli do tanečního sálu a usedli ke stolu, nebyli u něj sami. U stolu seděl cizí muž, pozdravil Pavlínu a choval se velmi slušně ke všem lidem v okolí, čehož si Pavlína nemohla nevšimnout.

Pavlíně se tam moc líbilo, a tak tam chodívala každý týden společně s těmi manželi. A jednoho večera ji onen neznámý muž oslovil a požádal o tanec. Pavlína nadšeně souhlasila. Tak začala další známost. Dnes již Pavlína ví, že se obíhá… Obíhá se stále stejné kolečko v čase poznávání, sbližování, zamilování a v konečné fázi někdy i rozčarování. V prvotní zamilovanosti přehlídla, že její adept na seznámení je vlastně další alkoholik, což ovšem BOHUŽEL poznala až po svatbě. Při odpolední směně v práci, její v pořadí již třetí manžel, mlátil do oplocení a hulákal, aby šla domů dát mu najíst. Sám totiž nepracoval.

Přesto s tímto opilcem strávila téměř čtyři roky.

Jako poslední šanci zvolila Pavlína seznámení přes internet.