Skrytá oáza v centru Prahy. Františkánská zahrada za druhé světové války sloužila jako rezervoár vody

Mnozí budou oponovat, že se do Františkánské zahrady stahují různé existence na okraji společnosti. To je sice pravda, ale nečekejte, že by vám nějak zásadně ohrožovaly soukromí.

Klidnou chvilku na lavičce si najdete bez ohledu na to, kdo sedí opodál. Stačí zvednout oči směrem k vysokém kostelu Panny Marie Sněžné, který byl založen již v roce 1347 císařem Karlem IV. Zde totiž unikátní atmosféře nepřispívají pouze stromky a krásně upravené živé ploty. V samém centru Nového Města dýchá historie.

Ozvěny středověku

Zahrady byly hned od počátku součástí klášterního areálu. Vznikly již ve 14. století pro užitek původně karmelitánům, ale následně františkánům, podle kterých zahrada dostala své jméno.

Kláštery byly v minulosti soběstačné, takže zahrada se stávala zcela přirozeným zdrojem potravy. Pěstovala se zde zelenina, ovoce, zvířata, ale také koření a léčivé rostliny. Původně zde tak nešlo o krásu a odpočinek jako dnes, ale čistě o práci a užitek.

Byť je dnes podoba zahrady výrazně jiná než ve středověku, jsou zanechány určité prvky, které záměrně původní historii připomínají. Františkánská zahrada, jak ji známe dnes, je dílem minulý rok zesnulého architekta, designera, urbanisty, krajináře a pedagoga Otakara Kuči.

Ten od 80. let pojmul svoji práci velmi důsledně, ostatně jako všechny projekty, na kterých se podílel. Návštěvníci díky jeho práci mohou nahlédnout do původního zahradního domku (altánu), kolem kterého jsou záměrně vysazeny léčivé rostliny, jež mají připomínat původní účel celé zahrady.

Stejně tak jsou dodnes výrazným prvkem celého areálu růže. Ty se již v minulosti záměrně vysazovaly jako symbol krve Ježíše Krista. Stejně tak jako v jiných klášterních zahradách, tak i zde najdeme připomínku doby minulé skrze typickou květinu s trnem na stonku.

Nádrže s vodou

Velmi zvláštnímu účelu sloužila Františkánská zahrada za druhé světové války. Existuje dokumentace místa z let 1943 až 1945, která dokazuje, že zde byly umístěné dvě velké nádrže na vodu.

K otevření Františkánské zahrady veřejnosti došlo paradoxně díky neštěstí. Tím, že komunistický režim perzekuoval představitele církevních řádů, nemohl vynechat ani františkány. Tím, že je komunisté vyhnali nebo zavřeli, se zahrady naopak v padesátých letech otevřely běžným návštěvníkům. 

Dnes si Pražané, ale také zbloudilí turisté najdou cestu skrze zahrady primárně jako zkratku na Jungmannovo náměstí. Mnozí však míří vyloženě za odpočinkem či oblíbeným dětským hřištěm. Ruch města sice prosakuje četností procházejících návštěvníků, ale areál obklopený domy a zelenými prvky vás doslova vytrhne z městské reality.

Nezapomeňte, že Františkánská zahrada je místo, které zeleni slouží již od středověku. Dlouhá historie je zde hluboce zakořeněná, tak se na moment zastavte a vychutnejte si naplno její krásnou současnost.