Budiž tma! Parky temné oblohy odhalují krásu hvězd
Pamatujete tmu? Tu opravdovou tmu, ve které si nevidíte prsty ruky natažené před sebe? Pravděpodobně ne nebo snad jen z dětství, pokud jste měli štěstí a babička bydlela na konci vsi, kam ještě nedošlo veřejné osvětlení. Dnes se tmě staví pomyslné svatostánky - parky tmavé oblohy. Jeden takový (dokonce první mezinárodní na světě) je i u nás.
Na obloze jsou milióny (miliardy a ještě daleko více) hvězd. Kolik jsme jich ale schopni zaznamenat okem nebo i dalekohledem v krajině zamořené množstvím světelných zdrojů - lamp veřejného osvětlení, světlometů aut, světlem, proudícím z oken domácností? V takovém prostředí vidíme jen ty skutečně nejjasnější a nejbližší hvězdy a planetky.
Byla by ale velká škoda přijít v našich zeměpisných šířkách o neskutečnou podívanou na nebe plné hvězd. A právě k tomu slouží parky tmavé oblohy, z nichž ten první mezinárodní byl před lety ustaven u nás v neobydlené části Jizerských hor. Jak je jasné z jeho názvu, příroda nezná člověkem uměle vytvořené státní hranice, a tak se park rozprostírá zčásti na české a zčásti na polské straně pohoří.
Tmu musíme chránit
K čemu je ochrana takového prostředí dobrá? Nestačilo by zkrátka jen v určené době na chvíli zhasnout všechna světla v okolí? Vědci mají jasno - rozhodně nestačilo. Díky parkům tmavé oblohy získává veřejnost mnohem širší povědomí o stále sílícím problému světelného znečištění, chráněné parky se také stávají místem setkání zájemců o nejrůznější přednášky nebo přímo pozorování noční oblohy, pořádané například Českou astronomickou společností. To vše v případě JOTO (Jizerské oblasti tmavé oblohy, vyhlášené 4. listopadu roku 2009) na plných pětasedmdesáti čtverečních kilometrech.
Nejde jen o krásnou podívanou
Park tmavé oblohy má ale i mnoho dalších vlivů na další organismy. Nejde tedy jen o to, aby lidské oko lépe vnímalo krásu hvězdné oblohy. V přirozeně tmavé noci se jinak chovají i zvířata, která v daném teritoriu žijí, trochu jiný rytmus mají v takové oblasti i rostliny. Vědci tady tak mohou studovat mnohem více než "jen" hvězdy.
Parky musí splňovat přísné podmínky
Jak může být určitá oblast zařazena mezi parky tmavé oblohy? Vyhlásit ji mohou přímo jednotlivé státy - v tom případě ale bývají pravidla poněkud mírnější, a tedy i oblastí, které požívají takového označení, je více než těch, které do systému zařadí International Dark-Sky Association, tedy Mezinárodní asociace tmavé oblohy.
Ta má na oblasti, které zanese do svého seznamu, velmi přísná měřítka. V České republice mezi takováto území mimo lesy v Jizerských horách patří také přibližně třicet tisíc hektarů tak zvané Beskydské oblasti tmavé oblohy nebo naše nejmladší Manětínská oblast.
Devět stupňů tmy
Jako téměř vše ostatní, i tmu vědci měří. Podle její poctivosti ji na tak zvané Bortleho stupnici člení do devíti skupin, přičemž pod jedničkou najdeme tmu nejtemnější a devítkou je označována tma, jaká dovolí přírodě pustit do civilizace světla velkoměsta. Všechny naše parky tmavé oblohy dosahují stupně tři, označovaného jako "venkovská obloha", na Manětínku se za výjimečně příznivých podmínek můžeme setkat i s dvojkou - tedy "skutečně tmavou oblohou".
V Evropě bychom mnoho dalších podobných parků nenašli, snad jen Slováci mají svůj Park tmavej oblohy Poloniny a Maďaři se pyšní hned dvěma územími - Zselic a Hortobágy. Další lokality jsou potom z našich končin již hůře dostupné, nacházejí se převážně v USA a v Kanadě.
