Hřbitov jaderných ponorek: Místo plné radioaktivity, které se může vymknout kontrole
Mnoho z nás asi nikdy příliš neuvažovalo nad tím, co se děje s jadernou ponorkou, když doslouží. Je to logické, takový stroj není součástí našeho běžného života. Na druhou stranu, když už je ta otázka na stole, není to celkem zajímavé téma? Protože něco jako hřbitov jaderných ponorek opravdu existuje.
V USA je místo zvané Trench 94, kde se kumuluje mnoho větších či menších částí jaderných ponorek, které zde „odpočívají“ navěky. Místo je samozřejmě velmi dobře střeženo, přesto je otázka, co bude dál. Prostor je navržen tak, aby byl co nejbezpečnější a co nejvíc zmírnil dopady radiace na životní prostředí.
Nedaří se to na sto procent, navíc v dalších letech bude tohoto odpadu přibývat. „Je to spíš takové zbožné přání. Ukažte mi radioaktivní kus země, který je v pohodě s životním prostředím,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz odborník na vojenskou techniku, bývalý armádní důstojník Marek Střepina.
Stačí malá chyba a je po vás
Když jsou reaktory ponorek sešrotovány, začíná složitý proces, který má vést k odstranění nebezpečného jádra. Nejprve jsou tedy rozřezány na menší kousky, aby se zpřístupnilo samotné jádro a palivo, které ho pohánělo (v rámci USA se posílá do Národní laboratoře). Odstraněná část obsahuje trup ponorky, olověné stínění reaktoru a slitinu s názvem Inconel 600, která je odolná vůči radiaci.
„Zdá se to všechno hrozně jednoduché. V reálu je ale tato činnost vysoce koordinována a také nebezpečná. Přestože je už dnes částečně prováděna mechanicky, stále je potřeba lidská práce. A toto prostředí opravdu není ničím, kam byste šli na procházku. Stačí malá nepozornost a je po vás,“ uvažuje Střepina.
Sudy jsou vidět na Google Maps
Když je ponorka „očištěna“ a rozebrána, zbylý materiál se posílá po řece Columbia do přístavu Benton, následně je naložen na kamiony a odvezen na místo v Hanfordu ve státě Washington, kde je vyřazený jaderný výrobní komplex, provozovaný federální vládou USA. Právě zde se nachází Trench 94.
Jakmile dorazí sudy s materiálem, jsou přesunuty do otevřeného příkopu dlouhého 304,8 metru. V současné době je na místě kolem 136 sudů, které jsou viditelné z Google Maps. Sudy, známé jako kontejnery s vysokou integritou (HIC), jsou navrženy tak, aby udržely radioaktivní obsah po dobu 300 let a vydržely vážné poškození.
Radiace, která by zabila člověka
Pro blízkou budoucnost tedy zřejmě v pohodě, ale co další generace? Jaderná paliva pro ně evidentně budou velkou výzvou a odkaz, který jim zanecháme, je podle všeho příliš nepotěší. Podle amerického námořnictva obsahuje každý sud přibližně 25 000 Ci radiace. Ta by s přehledem zabila člověka, který by byl záření vystaven.
A za tisíc let bude radiace stále na úrovni 250 Ci. „Je to odkaz, který předáváme dál, a není to od nás pěkné. Na druhou stranu, co s tím, kam s tím? Vyhodit do oceánu? Vystřelit na Měsíc? To asi těžko. Prostě to musíte někde uskladnit jako každý jiný odpad. Jen tento je smrtelně nebezpečný,“ dodává Střepina.
Navíc je jasné, že postupem času budou přibývat další reaktory. S tím, že samozřejmě hovoříme o „hřbitově“ pouze pro americká plavidla. Každá země, která má jaderné ponorky, má vlastní prostor. Není proto divu, že mnoho lidí tvrdí, že sedíme na sudu se střelným prachem a je jen otázka času, než vybuchne.
Zdroje: carrierdisposaleis.com, Google Maps, iflscience.com
KAM DÁL: Rakovinu kůže startují solária i české hory. Pozor na šupiny na kůži a zákon 3 K, říkají lékaři.
