Ivan Roubal do poslední minuty tvrdil, že je nevinný. Osud tří lidí zůstal tajemstvím
Ačkoliv Vrchní soud v březnu 2000 potvrdil doživotní trest pro Ivana Roubala, ten až do své smrti veškerá obvinění z vražd kategoricky odmítal. Bylo mu jich prokázáno pět, důvodně podezřelý byl z dalších dvou. Jeho příběh se stal natolik populárním, že se dokonce objevil na televizních obrazovkách.
Ivan Roubal vystudoval střední zemědělskou školu, maturitu složil v roce 1970. Poté vystřídal několik zaměstnání. Pracoval na dráze jako pomocník strojvedoucího, dělal topiče v kotelně i dřevorubce. Dokonce se jeden čas živil jako zootechnik. Znalci ho označili za bezcitnou a silně defektní osobu, která je narcistická, sobecká a egocentrická. Ve svých závěrech usoudili, že pohrdal lidmi a nejvíce miloval majetek. A také peníze. Za oběť mu padlo několik nevinných. Existují však vraždy, které mu až do smrti prokázány nebyly. Ve vězení do poslední minuty tvrdil, že je nevinný.
Ivan Roubal použil ke spoutání mafiánský způsob
Měl mírně nadprůměrné IQ, navíc se ve vypjatých situacích velmi dobře ovládal. Již v minulosti byl trestán za dopravní nehodu na železnici a za členství v sektě Jehovistů, se kterou se ještě před revolucí rozešel.
Byl březen 1994 a Prahou otřásla dvojnásobná vražda. Ve večerních hodinách v suterénní kanceláři autopůjčovny ZAPAP v Bělehradské ulici přinutil Ivan Roubal, společně s dalšími třemi muži, majitele firmy – Petra Kudrnu a Petera Magdolena – a náhodného návštěvníka Jiřího Semeráda lehnout si na zem. Spoutal je elektrickými vodiči do kozelce. Společně pak kancelář prohledali a odcizili peníze i příruční kufřík s kalkulačkou a diktafonem. Následně Roubal poslal své kumpány pryč a omotal přítomným vodiče „mafiánským způsobem“ kolem krku. Oba majitelé firmy se pak vahou vlastních nohou uškrtili.
Potyčka s nervovým plynem
Jiřímu Semerádovi se podařilo z pout vyprostit a zavolat policii. Několik dní nato byl Roubal v Praze zadržen. Se zavražděnými se znal z dřívějška. Čtrnáct měsíců před vraždou došlo na Václavském náměstí mezi dotčenými k potyčce, při které byl Roubalovi do obličeje nastříkán nervový plyn. Roubal – vhledem k jeho psychologickému profilu – vnímal vraždu jako pomstu za porážku v potyčce. Navíc věděl, že Kudrna nahlásil krátce po této události na policii zmizení Václava Horkého, prodejce bižuterie, a vyjádřil přitom obavu, že Roubal dotyčného zavraždil.
Vyšetřovatelé zjistili, že si Roubal od Horkého půjčil peníze. Naposledy byl Horký spatřen živý v přítomnosti Roubala. Po jeho zmizení přebíral Roubal tržby z jeho obchodu a používal jeho auto. Dokonce se pokoušel prodat jeho byt. Tvrdil, že Horký odjel do Belgie. Policii se dodnes nepodařilo pohřešovaného Horkého vypátrat. Z důvodu důkazní nouze nebyl tento skutek Roubalovi prokázán.
Roubalův statek a ruská přítelkyně
Důležitou úlohu sehrála v celé kauze zemědělská usedlost s názvem Pohádka. Roubal tam choval drůbež a vietnamská prasata. Seznámil se zde s Františkem Heppnerem, který si chtěl v blízkosti Roubalova statku pořídit vodní pilu. Když měl skoro vše vyřízeno, najednou zmizel. Roubal tvrdil, že odjel do Německa se svou ruskou přítelkyní, kde se údajně oba chtěli ukrýt před ruskou policií. Stejně jako u Václava Horkého začal Roubal po Heppnerově zmizení používat jeho vozidlo.
Podle jednoho podnikatele z blízkosti Roubalova statku Roubal údajně řekl, že hodil Heppnera prasatům, která ho sežrala. To policii potvrdil i Roubalův syn, ale u soudu to popřel. Roubal byl nakonec obžaloby z vraždy těchto dvou sousedů zproštěn. Soud dal za pravdu obhájci Roubala, který namítal, že dokud nebyla nalezena těla, nelze vyloučit, že tito lidé žijí. Soud nevyloučil, že ještě někdy mohou být tyto vraždy Roubalovi prokázány. To už se ale nestalo.
Vypouštění Horusického rybníka přineslo odhalení
V květnu 1993 byly v septiku domu v obci Zákupy u České Lípy nalezeny lidské pozůstatky. Vzhledem k silnému rozkladu těla nemohla být zjištěna příčina smrti. Bylo však prokázáno, že jde o taxikáře Vladimíra Strnada, který byl naposledy spatřen s Roubalem. Nejdříve byl Roubal obvinění z tohoto skutku zproštěn, po novém soudním projednání byl ale uznán vinným.
Při vypouštění Horusického rybníka byly nalezeny pozůstatky těla Josefa Suchánka, se kterým se Roubal znal a kterého na neznámém místě usmrtil a hodil do rybníka. Hned druhý den byl Suchánkův byt bez použití násilí vykraden. Přitom byla odcizena také vkladní knížka, ze které následně vybral peníze právě Ivan Roubal. V polovině listopadu 1993 byl ve svém bytě v Letňanech bez známek života nalezen Václav Dlouhý. Byl svázán do kozelce a usmrcen obdobným způsobem jako Kudrna a Magdolena. Roubalův obhájce tvrdil, že se Dlouhý uškrtil sám při sadomasochistických praktikách. Došlo ale ke krádeži velkého množství kazet a dvou videorekordérů. Dále bylo zřejmé, že by se Dlouhý sám nedokázal zaházet množstvím oděvů.
Soudní proces byl plný skandálů
Soudní proces trval téměř čtyři roky a byl plný skandálů. Dvakrát byl Roubal zproštěn obžaloby ze čtyř vražd, nakonec byl za tyto vraždy a za vraždu Václava Dlouhého uznán vinným. Snad největší skandál vyvolal soudce, který zapomněl prodloužit Roubalovi vazbu. Roubal tak musel být propuštěn na svobodu. Chybu napravili policisté, kteří Roubala zatkli pro jinou trestnou činnost. Navíc existovala důvodná obava, že uprchne do zahraničí. Měl totiž podanou žádost o azyl ve Švýcarsku. Soudce byl potrestán snížením platu po určitou dobu.
Roubal během procesu několikrát obvinil justici ze spiknutí, a dokonce napsal dopis pro prezidenta Havla, v němž dal podnět k trestnímu stíhání ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové. „Paní Parkanová je hlavní organizátorkou spiknutí proti mně a podle mého názoru se spolu s dalšími neznámými pachateli dopustila trestného činu zločinného spolčení.“ Ivan Roubal dnes zaujímá přední místo na žebříčku sériových vrahů u nás. Osud Františka Heppnera, jeho ruské přítelkyně a Václava Horkého zůstal tajemstvím.
Ivan Roubal zemřel 29. června 2015 v Karvinské věznici ve věku 64 let.
Zdroj: kriminalistika.eu, wikipedia.org
KAM DÁL: Táta z Kukaček pověsil herectví na hřebík: Důvod vás překvapí.
