Právní úprava má k „regulaci“ přesunu majetku jasné stanovisko. Každý z manželů může spravovat běžné záležitosti rodiny. Vždy bude přitom záležet na vašem příjmu, protože to, co je pro jednoho už mimořádné, druhý ani nepocítí – v záležitostech, které nelze považovat za běžné, musí oba manželé jednat společně, případně se souhlasem toho druhého.
Když si Milan chce udělat radost, musí se zeptat manželky
Představte si situaci, kdy jde váš milý (pánové prominou, snad že k automobilům mají odjakživa bližší vztah) do autobazaru, aby tam pořídil nové vozidlo pro rodinu. Žena nesouhlasí s tím, jaké auto vybral, protože stojí 800 tisíc, a to jsou všechny rodinné úspory. Chtěla rekonstruovat kuchyň a auto jí nepřipadá důležité. Jenže zmíněný pán nastoupil nedávno do nové práce a chce se blýsknout před kolegy.
Hádka vyústí v prásknutí dveřmi, kdy manžel – říkejme mu třeba Milan – nakluše do autobazaru, vybere si tam své vysněné vozítko a frčí domů. Prodejce si mne ruce, takový kšeft, ještě klient platil hotově. Jenže Milan nevydělává statisíce, aby tohle pro něj nebyl mimořádný výdaj, jeho žena s tím nesouhlasí, a tak má právo namítnout relativní neplatnost – ta se nenamítá u soudu, ale u prodejce, kde Milan auto koupil. Musí uvést důvod, pro který je právní jednání neplatné. Máte na to tři roky, ale čím dříve, tím lépe.
Záleží na příjmu
Oproti tomu absolutní neplatnost může soud či orgán veřejné moci konstatovat sám z úřední povinnosti. Relativní neplatnost je třeba namítnout, a dokud se tak nestane, jednání se považuje za platné. Pokud se tedy nesouhlasící manželka doma s Milanem poštěká a pak za sebou práskne dveřmi od ložnice, přičemž Milan, nadšený z nového auta, se musí vyspat na gauči, smlouva zůstane v platnosti.
Namítat relativní neplatnost může vždy ten, jehož chráněný zájem je ohrožen – v tomto případě manželka. Nepůjde ale jen o nový auťák. Judikatura dlouhodobě dovozuje, že pochopitelně ani prodej nemovité věci nelze považovat za běžné nakládání se SJM, stejně tak manželka nemůže jen tak darovat nepotřebný pozemek svojí sestře bez souhlasu manžela. Obecně nemovitosti budou podléhat souhlasu vždy, u movitých věcí však bude zohledněna ekonomická situace manželů.
Může dojít i na soud
Dejte si však pozor. Souhlas manžela s neběžným jednáním nemá v zákoníku předepsanou formu, takže může být klidně ústní či dokonce konkludentní – to znamená nevýslovný. Jako když jste ve své oblíbené hospůdce a objednáte si pivo pokývnutím hlavy, protože už vás servírka zná a ví, co tím myslíte. To je konkludentní souhlas. Mezi manžely tak může mít specifickou podobu, kterou chápou jen oni dva.
A buďte obezřetní ještě v jedné věci. Nesouhlas jednoho manžela nemusí být konečnou stanicí. Paragraf 714 totiž výslovně říká, že: „Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.“
Zdroj: občanský zákoník, epravo.cz, glatzova.com
KAM DÁL: Prarodiče mají právo svá vnoučata vídat. V některých případech je musí dokonce živit.
