Lenka Hasnedlová: musela jsem dát do zástavy vlastní dům, aby mohl vzniknout domov pro seniory

Paní Hanedlová, jak vůbec člověka napadne, že "přivede na svět" domov pro seniory?
Již přes 25 let pracuji v sociálních službách, mám vzdělání zdravotní i sociální. Stejně tak mám zkušenosti s prací s lidmi s mentálním postižením, s roztroušenou sklerózou, s pacienty při léčbě závislostí a v posledních letech pracuji se seniory. Co znamená práce se seniory a jak je důležitá, tedy samozřejmě vím.

Když jsme se pak od známých dozvěděli, že na Horkách díky aktivitě majitele starého (a před rekonstrukcí také rozpadajícího se) statku, vzniká objekt využitelný a dokonce plánovaný pro zřízení podobného domova, nebylo nad čím příliš dlouho uvažovat…Prvně jsme se tam byli s kolegou Bc . Michalem Selingerem podívat v květnu roku 2018. Již tehdy jsme si uměli představit, že zde budeme pracovat, ačkoliv byl statek ještě ve špatném stavu. Od první chvíle mi bylo jasné, že je to projekt, který chci realizovat.

Prostory tedy zrekonstruoval majitel objektu. Co dalšího předcházelo otevření takového domova?
Největším problémem byla prakticky absolutní nemožnost získat finance na jeho rozjezd. Náš domov pro seniory je totiž tak zvaně zapsaný ústav a zdejší bankovní sektor nemá pro takové případy tu patřičnou kolonku - zkrátka nejsme ten pravý podnikatelský projekt. Banky se hájily tím, že jsme pro ně, jako poskytovatelé sociálních služeb, nejistý podnik. Byli jsme ve třech bankách, přičemž šlo o samé velké bankovní domy - Česká spořitelna a podobně. Sociální služby jsou pro ně ale bohužel rizikovým sektorem.

Nebylo možné požádat o dotaci - například ministerstvo sociálních věcí nebo zdravotnictví? Dotační prostředky od ministerstva jsme také získat nemohli, protože to poskytuje dotace na vybavení jen těm domovům, které již fungují. Navíc poskytuje dotaci ze státního rozpočtu pouze sociálním službám, které jsou zařazené v tak zvané síti poskytovatelů sociálních služeb, kde my zařazeni nejsme. I tak je dotace ze státního rozpočtu nenároková, což znamená, že přidělena být může, ale také nemusí. Je až k neuvěření, jak může úřad podobnou akci zkomplikovat, a věřím, že často i odsoudit k zániku.

Dnes ale domov pro seniory na Horkách přece jen funguje. Jak jste tedy tuto překážku překonali?
Je pravdou, že jsme peníze na jeho rozjezd nakonec přece jen získali. Jediným možným způsobem ale bylo, abych zastavila vlastní dům. Jinak bychom peníze jednoduše nezískali. Pokud bychom ale nemohli využít již upravené prostory krásného statku, na čemž má největší podíl majitel objektu, domov by dnes nefungoval.

Zdá se až neuvěřitelné, že i přes všechny tyto problémy domov skutečně vznikl. Jako to tedy bylo dál?
Potom bylo potřeba prostory vybavit nábytkem a dalšími nutnými pomůckami, což už se odehrávalo v režii naší společnosti. I tak se pohybujeme v řádech milionů korun, protože senioři samozřejmě potřebují kvalitní a často i speciální vybavení, na kterém jednoduše není možné šetřit. A to jsme opět ve světě financí. Zkrátka - nakonec se podařilo v září minulého roku domov přece jen otevřít a mohli jsme přijmout první klienty.

Jak dnes domov vypadá - kolika klientům slouží?
Od počátku jsme měli jasno v tom, že chceme vybudovat v rámci možností skutečný domov, tedy místo, kde se budou jeho obyvatelé cítit dobře. Nabízíme místa celkem pro 21 klientů, 2 místa jsou klasickým domovem pro seniory, 15 míst slouží klientům s různými druhy demence a další 4 místa jsou určena pro krátkodobé odlehčovací pobyty v době, kdy pečující osoby například jedou na dovolenou, musí do nemocnice nebo se o svoje seniory nemohou starat z jiných závažných důvodů. Všem se samozřejmě snažíme nabízet zajímavý program přizpůsobený jejich možnostem. Oslavujeme společně svátky i narozeniny, slavili jsme Vánoce i Velikonoce. Snažíme se, aby tady byli lidé opravdu doma.

Začali jste teprve před několika měsíci a přesto už domov prošel velkou zatěžkávací zkouškou. Koronavirus, lépe řečeno naštěstí "jen" opatření s ním spojená, se jistě nevyhnula ani Dvoru Karlov. Jak se s tím vyrovnal personál a celý domov?
Je to pro všechny velmi složitá sitace. Musím říct, že jsme zpočátku trpěli velkým nedostatkem informací. Po komunikaci s krajským úřadem se toto ale vylepšilo, dokonce se nás snažili zásobovat i ochrannými pomůckami nebo desinfekcí. Velký dík si zaslouží pan starosta Horek Antonín Hejzlar i místní lidé, kteří mám moc pomohli, stejně jako sdružení Radost pro seniory, které nám poskytlo bezdotykový teploměr. Velmi si vážíme každé pomoci, na které se podílely i rodiny klientů - dostali jsme například zásilku roušek ušitých speciálně pro náš domov.

A to hlavní - jak dopadla opatření proti šíření COVIDu na klienty?
Klienti tuto sitaci samozřejmě nesou velmi špatně. Je zde mnoho lidí s demencí a ti měli problém už jen s faktem, že personál nosí roušky. Báli se nás, nerozuměli nám, sami je samozřejmě nosit nechtěli, těžko jsme jim vysvětlovali, že by se měli více zdržovat v pokojích. Za pěkného počasí jsme se to snažili vyřešit pobytem na terase, kde bylo možné zachovat dvoumetrové rozestupy.
Největší problém je pro většinu z nich zákaz návštěv. Jedna klientka se mi dokonce svěřila, že si ani nepamatuje, jak vypadá její dcera. Návštěvy jsme povolili pouze u klientů, kteří jsou v posledním stadiu onkologických onemocnění, což bylo v souladu s nařízením vlády, zakazující návštěvy, kdy výjimka byla v těchto případech a klientům v terminálním stadiu návštěvy byli umožněny. Samozřejmě za zvýšených hygienických opatření. 

Další senioři pak ale zase přemýšlejí o tom, proč za jinými rodina může a za nimi ne.
Je to smutná doba a není to jednoduchá situace. Chtěla bych velmi poděkovat každému z našeho personálu, protože bez jejich práce a pomoci bychom to jednoduše nemohli zvládnout.

KAM DÁL: K nejlepším šťavnatým řízkům vede jen pár kroků. Musíme je ale udělat správně