Města jsou plná zvířat: Pokutu za vandalství mladého bobra muselo platit ministerstvo životního prostředí

Také máte rádi zvířata a uvažujete o stěhování na vesnici, protože vám ve městě chybí? Pravděpodobně se jen špatně díváte kolem sebe, protože právě města se přirozeně proměňují v moderní džungli a stávají se dokonce jakýmsi posledním útočištěm některých druhů. Je ale také pravdou, že některá z nich bychom ve své blízkosti z mnoha důvodů raději neviděli. Třeba v Praze se sice naštěstí pro arachnofobiky nepotkáme jako třeba v Austrálii s obřími pavouky, ale například takových potkanů na jejím území žije až pětkrát víc než lidí. Umíme si takové množství vůbec představit?

Přizpůsobit se, nebo vymřít

Podle ekologů se ale do měst v posledních desetiletích stěhuje stále více zvířat, která ještě naši rodiče byli zvyklí vídat jen v přírodě a obydleným oblastem se zdaleka vyhýbala. Jenomže rozvoj výstavby a stálé rozšiřování katastrů měst i menších obcí mnohdy zasahuje do jejich přirozeného teritoria a jim tak nezbývá nic jiného než se přestěhovat, což nebývá tak jednoduché, vymřít, nebo se přizpůsobit. A právě poslední možný způsob se mnohým zvířatům zdá jako nejschůdnější, i když si jistě ještě několik generací zpět jejich předkové nic takového nechtěli ani připustit. A tak i v Praze dávají lišky dobrou noc a v areálu Thomayerovy nemocnice dělá pacientům společnost dokonce stádo muflonů. 

Nebezpečná městská džungle

Mohli bychom si namlouvat, že přítomnost divokých zvířat zpestří život ve městě a všichni můžeme být rádi. Ono to tak ale samozřejmě není, vyděšení tvorové, kteří patří do lesa a ne na magistrálu, mohou způsobit dopravní nehody, ale třeba i napadnout kolemjdoucí, pokud by se je někdo pokoušel dostihnout. Nebezpeční jsou hlavně divočáci - ano, i ti dnes často zabloudí zvláště do okrajových obydlených částí města. Kromě nich ale také lišky, srny a mnoho ptačích druhů, které ještě před lety hnízdily v klidných částech lesa. Dnes jsou z nich ale naši sousedé, kteří se snaží prosadit i v lidském světě. Jak? Tak třeba takoví kosi dokonce podle ornitologů zpívají o několik tónů výš, než jim bylo dříve přirozené. Má to jeden prostý důvod: v hluku města se tak lépe prosadí. 

Vzácný, ale nezvaný host

V některých městech mají dokonce s takovými nezvanými, i když vzácnými tvory svoje neblahé zkušenosti již z minulosti. Tak například v roce 2008 proběhl zprávami případ z Litovle, kde sice mohli ochránci přírody jásat nad přítomností přísně chráněného bobra, který z Pomoraví doputoval až do centra města, kde se usadil na ostrůvku v místním parku. Co s ním? Šlo o chráněné zvíře, které není možné jen tak vyhnat, a jemu samotnému se jinam zkrátka nechtělo. Park přijal za svůj nový domov a brzy se stal miláčkem místních. 

Bobr - vandal

Mít takové zvíře uprostřed města není jen tak - zvlášť když jej přepadnou pudy jeho vlastního rodu a pustí se do stavby hráze tak, jak to dělal už jeho otec i děd. Jenomže zatímco v lese pokácí taková bobří rodinka stromů, kolik si usmyslí a nic velkého se nestane, v litovelském parku si tento odvážlivec tehdy vybral vzrostlou celkem vzácnou olši. Netrvalo to dlouho, dílo bylo dokonáno a problém byl na světě. Kdo zaplatí městu tuhle bobří klukovinu, když cena stromu byla vyčíslena na přibližně čtyřicet tisíc korun? Pokutu za bobra nakonec muselo zaplatit ministerstvo životního prostředí, ale místní na tuhle historku stále vzpomínají. 

Pozor na ně, může jít o zdraví

Divoká zvířata ve městě jsou sice zajímavým zpestřením, zvláště v zimě, kdy se odváží přijít za potravou ještě blíže k lidem, tedy hlavně k jejich odpadkům u popelnic. Odborníci ale upozorňují, že toulavá liška i další zvířata ale stále zůstávají těmi, s nimiž bychom si neměli “tykat”. Pokud je potkáme a zdá se, že by mohla být nebezpečná, je třeba zavolat odbornou pomoc. Jednou z možností je kontaktovat městskou policii, která si už s další organizací buď záchrany zvířete nebo ochrany lidí poradí. 

Zdroj: Pražský patriot, enviweb, Olomoucký deník

KAM DÁL: Udržte svůj trávník zelený i přes zimu, pomohou vám s tím jednoduchá pravidla.