Na důchody vydělává generace sněhových vloček: Emočně nestabilní, urážliví jedinci s touhou po zvláštním zacházení
„To za nás nebylo!“ ozývá se tradičně ze všech stran. Starší generace má pocit, že je lepší, umírněnější a pracovitější než ta, která právě přichází. Teď tu jsou jedinci narození kolem roku 2000, kteří se podle teorie o generaci sněhových vloček rozpustí při každém pokárání a nezvládají svůj život. Skutečně jsou o tolik horší? Ovládla naši společnost hyperkorektnost? „Vraťte se domů, obejměte svého plyšového medvídka a cucejte palec,“ vzkázal evoluční biolog vločkám.
Sněhová vločka je křehká. Ve vteřině se rozpustí, je velmi zranitelná, jedinečná a zajímavá. Právě tímto termínem je dnes označována generace Z, která nemá smysl pro humor, je extrémně přecitlivělá, vyrůstá v hyperkorektní době a je závislá na digitálních technologiích. Pokud technologie přestanou fungovat, představitelé generace Z propadají panice a cítí se frustrovaní. Navíc touží po zvláštním zacházení a jsou přesvědčeni o své unikátnosti. A tahle generace, ta nám, dámy a pánové, vydělává na důchod... Máme se bát?
Unikátní jedinci s touhou po zvláštním zacházení
Generace sněhových vloček jsou jedinci narození od roku 1995 do roku 2010. Nejčastěji se uvádí rok 2000 a dále. Vyznačují se zvýšenou citlivostí, úzkým zaměřením na sebe sama, jsou křehcí, labilní a snadno se urážejí. Pedagogové bijí na poplach.
Obejměte svého plyšového medvídka a cucejte palec
Vločky věří, že jsou jako lidé jedineční a mají nárok na zvláštní zacházení. Dokonce na některých amerických univerzitách vyžadují studenti od svých přednášejících varování, že uvidí obrazy, které je mohou poškodit, znechutit nebo jim přivodit úzkost. Budoucí archeologové jsou tak upozorňováni, že uvidí kostru, lékaři, že výuka zahrnuje pitvu. „Univerzity nejsou bezpečná místa,“ varoval vločky na podzim 2015 britský evoluční biolog Richard Dawkins. „Pokud potřebujete bezpečné místo, vraťte se domů, obejměte svého plyšového medvídka a cucejte palec až do doby, než budete připraveni pro studium na univerzitě.“
Nástup sociálních médií
„Termín generace sněhových vloček odkazuje jednak k představě jedinečnosti, kterou s sebou příslušníci této generace mají nést, a jednak ke křehkosti, kterou projevují, pokud se setkají s nějakým jiným názorem nebo s něčím, s čím nesouhlasí, a mají problém se s tím vyrovnat,“ řekl Petr Lupač z Katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. „Rodiče mají děti v pozdějším věku, takže jsou protektivnější, do toho nastoupila sociální média – hlavně Facebook – která dala dětem daleko větší svobodu ve výběru komunikačních partnerů, takže nejsou tolik konfrontovány s něčím, s čím nesouhlasí, a mohou se spíše orientovat na něco, co podporuje jejich názor,“ dodává.
Přechodový rituál mezi školou a prací už dávno není, většina studentů pracuje již během studia. Novým vstupem do dospělosti se prý tak stala honosná svatba. „Problém je, že holčičky této generace jsou od dětství závislé na pochvalách a hodnocení svým okolím. Nejprve chtějí samé jedničky, později červený diplom. Mají tedy pocit, že by měly dostat jedničku i z osobního života,“ uvedla předsedkyně Institutu pro sociální a ekonomické analýzy Simona Weidnerová.
Rodiče se bojí a kontrolují své děti
Důvodem ufňukané generace má být hyperprotektivní společnost. Rodiče své děti chrání, kontrolují je telefonem. Ačkoliv oni sami v mládí kouřili a jezdili stopem, své děti střeží jako oko v hlavě. Společnost přinesla povinnost helmy, autosedaček, pásů v autě. Jsme také svědky certifikovaných dětských hřišť, kde se prakticky nejde zranit.
To není konstatování, že ohled na bezpečnost dětí je špatný. To je realita světa, ve kterém fungujeme a budujeme své rodiny. Bojíme se, pečujeme a staráme se. Tak, jak je nám to přirozené.
Občas někde zaznívá, že dospělost sněhových vloček vyřeší až globální problém. Takových problémů tu je za poslední dobu více než dost. Ať už pandemie koronaviru, nebo válka na Ukrajině. Dopad mezinárodních událostí na psychiku současné generace však budeme schopni vyhodnotit až o mnoho let později.
Ani pozdní mileniálové nejsou ze hry
Označení „generace sněhových vloček“ užívají převážně novináři a také ti, kteří se věnují tématům osobního rozvoje. Podle datace se jedná o generaci Z, někdy se však hovoří také o pozdních mileniálech, což by znamenalo, že jde také o generaci Y.
Právě generaci Y si vzal na paškál populární Tim Urban na svém blogu Wait But Why, když se zamýšlel nad tím, proč jsou i její představitelé neustále nešťastní, zadumaní a v depresích. Došel k názoru, že pozdní mileniálové mají až přehnaná očekávání od svého života, a když tato očekávání nejsou naplněna, propadají depresi. Nejsou pod tlakem kvůli svému okolí. Dělají si to zkrátka sami.
Vývoj generací
Představil dívku, říkejme jí třeba Lucie, která se narodila v 90. letech. Má všechno, ale trápí ji jedna věc. Je nešťastná. Rodiče Lucie představují generaci, která svou pracovní kariéru začínala v 70., 80. nebo 90. letech, kdy svět vstupoval do nebývalé ekonomické prosperity. Dařilo se jim ještě lépe, než očekávali. To v nich samozřejmě zanechalo pocit uspokojení a životního optimismu.
Generace před nimi (v tomto případě Luciiny prarodiče) byla posedlá ekonomickým zabezpečením. Obvykle zažili (nebo jejich rodiče) druhou světovou válku, nedostatek a existenční problémy. Vychovávali své potomky, aby se dobře učili a našli si práci, která jim bude generovat pravidelný příjem. Nejlépe až do konce života na jednom místě.
Všimněte si, že dříve nebyla změna zaměstnání tak častá. Ještě dnes najdeme ty, kteří jsou v jedné firmě po celý život a jsou tak spokojení. Mileniálové to mají jinak. Svou práci mění klidně po dvou letech a jsou obvykle věčně nespokojení. Říká se tomu job-hopping. Stále se za něčím ženou, hledají své poslání a touží, aby jim vydělávalo to, co je rovněž jejich koníčkem.
Za socialismu bylo naprosto běžné, že závod, který potřeboval třeba 50 zaměstnanců, jich měl klidně 150. Uměle snižovaná nezaměstnanost však vedla k postupnému snížení produktivity. Zákon o povinné práci se také využíval k boji s politickými odpůrci. Režim jim znemožnil pracovat, ale poté je stíhal za příživnictví.
Rukavičky s sebou!
Zpátky k Lucii. Její rodiče vychovávali své milované dítě s nadějí, že má konečně neomezené možnosti. Členové generace baby boomers obecně vštípili svým dětem přesvědčení, že mohou být čímkoli, čím chtějí být. Tím jim připsali zvláštní identitu hlavního hrdiny svého osobního příběhu. Lucii tak nestačí, že má práci, která jí zaplatí nájem a jídlo. Možná občas nějakou tu dovolenou. Chce něco víc. Nechce jen trávník, chce na něm květiny. Trávník není výjimečný. Baby boomers chtěli žít americký sen, mileniálové chtějí žít ten svůj osobní.
Nástroj Ngram Viewer od společnosti Google názorně ukazuje, že pojem „zabezpečená kariéra“ vyšel v tisku z módy. Horkým favoritem se stala fráze „naplňující kariéra“ nebo „následuj svou vášeň“. Generace, se kterou je třeba jednat v rukavičkách, právě přichází. Vybírá si svůj okruh zájmu, straní se toxických lidí a neumí řešit konflikty. Tito lidé jsou emočně nestabilní, hyperkorektní a kultovní satirický pořad Česká soda, který vysílala Česká televize v roce 1993 až 1997, by je vystřelil z trenek.
Zdroj: waitbutwhy.com, books.google.com, wikipedia.org, iDNES.cz, zpravy.aktualne.cz, ceskyrozhlas.cz
KAM DÁL: Legendární trabant: Co bylo tak úžasného na autě, které jste buď milovali, nebo nenáviděli?
