Opravdu zemřeli, nebo svoji smrt jen sehráli? Úmrtí umělců, banditů i panovníků jsou zahalena tajemstvím

První a nejznámější z osobností, o jejímž skutečném datu úmrtí fanonušci dodnes pochybují, je logicky Elvis Presley. Král Rock 'n' Rollu a legenda, která bude na hudebním nebi stále, podle mnohých lidí nezemřel tak, jak bylo uváděno. Elvis Presley byl přitom 16. srpna 1977 nalezen mrtvý na podlaze své koupelny a jako příčina jeho úmrtí bylo stanoveno předávkování drogami. Bylo to ale skutečně tak?

Proč chtěl Elvis zmizet? 

Lidé, kteří si z celého srdce přáli, aby jejich velký Elvis stále žil, této teorii odmítali uvěřit, považovali ji za jistý druh spiknutí nebo za zpěvákovu fintu, jak definitivně odejít z veřejného života a žít normální život v ústraní. Hovořilo se také o úniku před mafií - zkrátka teorií se vyrojilo skutečně mnoho. Tato tvrzení pak byla podporována i několika “pozorováními” Elvise v následujících letech, kdy se prý pohyboval hlavně po Tennesse. Inu, přání, jak známo, bývá otcem myšlenky a někdy i vidiny. Jsme si ale jisti, jak to bylo doopravdy?

Andy Kaufman

Svérázný bavič a herec Andy Kaufmann je známý například ze sitcomu Taxi, kde po dlouhém přemítání a přemlouvání ze strany producentů i svého agenta přijal roli poněkud jednoduššího mechanika Latky Gravase. On sám měl ale i přesto k tomuto žánru velmi odtažitý vztah. Jeho humor byl jiný a pro mnohé těžko uchopitelný. Přesto si vydobyl svoje místo na jevištích a mnozí jej obdivovali. Svůj čas věnoval také zápasu, kdy vystupoval jako wrestler a vyzýval hlavně ženy, aby ho v ringu porazily.

Skutečně zemřel, nebo to byl další "žert"? 

Jeho úmrtí, způsobené rakovinou v hercově pouhých pětatřiceti letech, bylo zpochybňováno jednak proto, že svoji nemoc až do samého konce úzkostlivě tajil a pak také z toho důvodu, že v průběhu svého života několikrát otevřeně mluvil o tom, že by jednou mohl zmizet. V takovém případě plánoval svůj návrat po dvaceti letech… Úmrtí Andyho Kaufmana ale bylo oznámeno 16. května roku 1984 a doposud se nevrátil. Je tedy více než pravděpodobné, že dříve, než mohl svůj plánovaný trik uskutečnit, přišla bohužel skutečná smrt.

Butch Cassidy

Butch Cassidy, vlastním jménem Robert LeRoy Parker, je jedním z ikonických vlakových a bankovních lupičů Divokého západu přelomu devatenáctého a dvacátého století. Vůdce tak zvané Divoké bandy byl podle oficiální zprávy zastřelen v Bolívii v roce 1908. Podle jiných pramenů ale přestřelku se štěstím přežil a vrátil se do Spojených států, kde žil dál a pracoval ve Spokane jako strojník pod falešným jménem.

Kdo mohl o jeho životě vědět tolik? 

Pro mnohé je důkazem dvousetstránkový rukopis, podepsaný Williamem T. Phiilipsem a nazvaný Neporazitelný bandita: Příběh Butche Cassidiho, v němž je uvedeno tolik podrobností ze života známého lupiče, které by snad ani nikdo jiný než on sám vědět nemohl. Říká se také, že tento člověk těsně před svou smrtí v roce 1937 odhalil svoji pravou totožnost před rodinou a blízkými přáteli.

Královská naděje pro podvodníky

Ze zcela jiného soudku jsou pak spekulace o možném fingování smrti u některých členů panovnických rodů. Jeden z takových příběhů, sahajících hlouběji do historie, se odehrál ve Francii a jeho hlavním “hrdinou” se stal teprve desetiletý syn Ludvík XVII., syn Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty, kteří byli popraveni během francouzské revoluce. Jejich syn, kterého zastánci monarchie od toho okamžiku považovali za nového krále, byl uvězněn a v červnu roku 1795 zemřel.

Byl to opravdu následník trůnu? 

Spekulovalo se ale o tom, že chlapec, který ve vězení podlehl tuberkulóze, nebyl Ludvík XVII., ale prostý chlapec, kterého se za královského syna podařilo vyměnit. Po letech, v době obnovení francouzské monarchie, se také našlo hned několik uchazečů o trůn, kteří tvrdili, že právě oni jsou právoplavnými následníky trůnu. Spekulace vyvrátil až test DNA, provedený v roce 2004, který s určitostí potrvrdil, že onen chlapec byl skutečně královský potomek.

"Ztracená" velkokněžna

Obdobný příběh, jako se váže k postavě Ludvíka XVII., provázel dlouhá léta i tragédii, jež se udála v rodě ruského cara Mikuláše II. Zde šlo o jeho dceru Anastasii, popravenou spolu s ostatními členy rodiny bolševiky 16. července toku 1918. Spekulovalo se ale, že právě ona jediná masakr přežila, a tak se později objevila řada žen, které prohlašovaly, že právě ony jsou pohřešovanou velkokněžnou. Nejznámější z nich byla Němka Anna Andersonová, která zemřela ve Virginii v roce 1984. O deset let později analýza DNA prokázala, že rozhodně nepocházela z carské rodiny. Veškeré další dohady vyvrátili vědci až v roce 2007, kdy jednoznačně označili ostatky Anastazie, která skutečně zemřela spolu se svojí rodinou v osudný letní den roku 1918.

KAM DÁL: Vitamín D3 ovlivňuje v našem těle stovky procesů. Jak ho ale získat v době, kdy slunce nepomůže?