Pád kočka většinou přežije, ale skutečné riziko je uvnitř a ohlásí se se zpožděním
Jeden a půl milionu koček žije v českých domácnostech. A každá přežije spoustu pádů a nebezpečných seskoků, jeden kocour přežil i pád ze 360 metrů na beton, kdy nabral až stokilometrovou rychlost. Kočky jsou zdatní skokani a jen málokdo jim může konkurovat. Jsou si ale tak jisté i při pádu?
Kočka není jen domácí mazlíček, ale přítel, spřízněná duše a člen rodiny. Je tedy s podivem, že jim lidé tak málo rozumí. Věří se, že kočky skáčou a padají neohroženě a nic se jim nemůže stát. Jejich stavba těla je tomu totiž uzpůsobena. To je ale jen částečná pravda. Bohužel i banální pád, který je na pohled spíš k smíchu, může mít fatální následky.
Stejně jako člověk má i kočka ve vnitřním uchu zabudovaný vestibulární aparát, který pomáhá při orientaci v prostoru a udržuje hlavu v rovnováze. Dojde-li k poškození (vestibulární syndrom), objeví se závratě, zvracení a studený pot. Kočka má sice čtyři nohy, ale oproti lidem, kteří chodí po dvou, musí překonat mnohem více bariér. A s tím jí pomáhá vyrovnávací reflex, díky kterému chlupáči přežili pád ze 360 metrů na beton, kdy nabrali až stokilometrovou rychlost.
Bezpečný pád neexistuje
Paradox je, že díky systému, který kočku upozorní na směr letu, je pro ni bezpečnější pád z několikametrové výšky, protože má dostatek času na přetočení. Veterináři potvrzují, že mají na sále zvířata, která se svalila ze dvou metrů a jejich život visel na vlásku. Kočky měly polámané nohy a obratle, potlučené orgány a někdy i zlomený ocas, který se musel amputovat. Těch pár vteřin nestačí k tomu, aby kočka překonala šok z pádu, a zároveň se otočila na správnou stranu a dopadla na všechny čtyři.
Pochopitelně ale platí, že každý pád s sebou nese rizika. Kočka by se měla na seskok připravit, zhodnotit možnosti dopadu a pořádně zapérovat, aby měl odraz sílu.
Každá kočka je jiná. Barvou, povahou a způsobem, jakým se pohybuje v prostoru. Dělí se na dvě skupiny. Jedny lezou po výškách, ustelou si na konzoli nebo se projdou po římse, druhé vyskočí maximálně na pohovku nebo na linku pro něco na zub, pohybují se po zemi, hledají skrýše a jsou klidnější. Pro takové kočky je pád mnohem rizikovější. Mají v uších stejné ústrojí, které je upozorní na směr, ale neumí s ním tak obratně pracovat.
Kaskadéři jen na oko
Někdy stačí jen zaševelení listí ve větru nebo kos na zábradlí, aby se kočka vrhla po hlavě dolů z balkónu. Po pádu ji ale vždy zkontrolujte, obejměte a zahřejte. Během šoku totiž klesá tělesná teplota. Zranění se u zvířat neprojeví hned, ale se zpožděním několika hodin. A to jak zlomeniny, tak i vnitřní zranění a pneumotorax, kdy hrozí udušení nebo kolaps plic.
Zdroj: vcahospitals, scienceworld
KAM DÁL: Pokusme se zachránit nábytek a naučit kočku na škrabadlo. Úspěch chovatele potěší.
