Pád ze tří kilometrů, červi v ráně a nekonečná pouť řekou deštného pralesa. Juliane Koepcke přežila vlastní smrt

Juliane Koepcke, peruánská zooložka, se narodila hned dvakrát - poprvé v roce 1954 a podruhé ve svých sedmnácti letech na Štědrý den roku 1971, když přežila pád letadla do hlubin deštného pralesa.

Dítě pralesa

Juliane Koepcke se narodila do rodiny německých biologů, kteří ale kvůli svojí práci odletěli pracovat do Limy v Peru. Ani tam ale rodina nežila natrvalo, a tak se Juliane ve svých čtrnácti letech stěhovala dále od civilizace, na výzkumnou stanici v deštném pralese, kterou její rodiče založili. Tam žila a tam se také učila. Zkoušky ale musela složit ve škole v Limě, kam právě před Vánoci v roce 1971 odletěla i se svojí matkou. Vše úspěšně zvládla 23. prosince a nebyl důvod prodlužovat pobyt v Limě. Hned na druhý den se proto vydaly zpět do pralesa.

Nešťastné okolnosti

Na Štědrý den létalo jen málo spojů a většina z nich byla navíc plně obsazená. Matka Juliane, Maria, proto přistoupila na to, že poletí letadlem společnosti, která neměla nejlepší jméno. Chtěly ale být v ten den celá rodina pohromadě, a tak se tato možnost najednou nezdála tak špatná, ačkoliv hladký let nepředvídalo ani špatné počasí, které toho dne v oblasti panovalo.

Osudná bouře

Nasedly do letadla LANSA Lockheed L-188 Electra, který byl však bylo za letu nad pralesem zasaženo bleskem a ve vzduchu se doslova rozpadlo ve výšce nad tři tisíce metrů nad zemí. Všichni pasažéři letadla i členové posádky byli mrtví, jako zázrakem přežila pád pouze Juliane, která navíc dopadla na zem stále připoutaná ke svému sedadlu. Zlomila si klíční kost, poranila levou nohu a pravou ruku, bez následků nezůstala ani tvář. Velkou výhodou mladičné Juliane byla její výchova, kdy ji rodiče v divočině vedli k tomu, aby byla schopná přežít i ve zdánlivě nemožných podmínkách. A právě takové znalosti zachránily později dívce život.

Dlouhá cesta řekou

Jak najít civilizaci? Juliane si vzpomněla na poučky, které jí předával její otec - lidé přece žijí většinou poblíž vodních toků… A tak se Juliane vydala s chabou zásobou jídla, které našla v troskách letadla, po proudu řeky. Šla plných deset dní, než narazila na přístřešek, u něhož kotvil malý člun. Pro dívku to znamenalo hned dvojí naději. Jednak byla pravděpodobnost, že se tady snad brzy někdo objeví, a pak také našla benzín, kterým si ošetřila rány, v nichž se mezitím usídlili dokonce i červi.

Šťastné shledání

Julianino velké přání se vyplnilo a u srubu se objevila skupinka rybářů, kteří se o ni postarali. Letecky ji přepravili do nejbližší nemocnice, kam za ní přiletěl i její otec. I když přeživší dívka pomáhala v dalších dnech s pátráním po dalších cestujících, nikomu z nich už nebylo pomoci - ani její matce, která, jak se později ukázalo, samotný pád také přežila, ale nepodařilo se jí překonat zranění, která při pádu utrpěla. Její tělo bylo nalezeno až 12. ledna 1972.

Do Německa a zpět do Peru

Juliane se poté přestěhovala do Německa, kde se z prožité hrůzy dlouho vzpamatovávala. Pak ale, stejně jako její rodiče, vystudovala biologii a odletěla zpět do Peru. Tam se věnovala netopýrům a jejich životu v tropickém deštném pralese. Po návratu do Německa pracuje jako knihovnice v oddělení zoologie v Mnichově.

(Ne)bezpečné létání

Obavy z pádu letadla některým lidem nedovolují cestoval dále, než to zvládnou po zemi. V roce 2019 při leteckých nehodách celosvětově zahynulo podle statistik 283 lidí, na čemž má velký podíl hlavně tragédie letu Ethiopian Airlines, jejímiž oběťmi se stalo plných 157 lidí. Je to samozřejmě velké číslo, ale pokud bychom chtěli porovnávat bezpečnost cestování po zemi a vzduchem, je nutné znovu nahlédnout do statistik, které vypovídají o více než pětistovce lidí, kteří přišli ve stejném roce o život na silnicích - a to pouze v naší republice.

KAM DÁL: Mozková mrtvice nebolí, v tom je hodně zákeřná. Jaké jsou její příznaky?