Podvodnice Ninel Kulagina: Její kousky zaměstnaly nadšené sovětské vědce na několik let a propagandisté si mnuli ruce
Kdo by si to nepřál? Pomyslet třeba na kostku cukru a ona by se sama dopravila do hrnku s kávou… Něco podobného by si podle svého tvrzení s trochou nadsázky mohla dopřát sovětská žena Ninel Kulagina, která v šedesátých letech minulého století zaměstnávala i velmi známé mozky své země. Skutečně dokázala nemožné, nebo jen podváděla?
Byly doby, kdy sovětský člověk měl dokázat i to, co je v přírodě i lidské historii nemožné. Do takového konceptu dokonale zapadala svého času také Ninel Kulagina, která podle všech tamních výzkumů ovládala telekinezi, měla tedy zvládat pohybovat předměty jen silou vůle. Jak to bylo doopravdy a proč se nikdy neuskutečnily výzkumy za účasti mezinárodního týmu vědců? Není ani třeba příliš spekulovat, abychom dospěli k závěru, že by jiní než právě sovětští výzkumníci mohli objevit něco nepatřičného - třeba magnety…
Hodně rozčílená žena
Žena, kterou ve velké části světa v šedesátých letech minulého století proslavily telekinetické schopnosti, se narodila v roce 1926 v Leningradu a když přišla druhá světová válka, nastoupila do armády jako radistka. Bojovala patrně statečně, dokonce byla několikrát raněna, což ji jako válečnou veteránku přivedlo až do invalidního důchodu. A pak to všechno teprve začalo. Kulagina se svěřila se svými podivnými zážitky, kdy si prý několikrát v rozčílení všimla, že se kolem ní samovolně pohybují předměty, aniž by se jich dotkla. Něco takového se logicky hodilo do konceptu sovětské propagandy - co by jen mohli dokázat lidé, kteří dokáží svět kolem sebe ovládat jen myšlenkami?
Stále se zdokonalovala
Přišly výzkumy, Ninel se věnovali neurologové, psychologové i psychiatři, prováděli testy, pokusy, dokumentovali její schopnosti, které prý Kulagina zdědila po své matce. Tu ale nikdo nikdy nezkoumal, takže se nepodařilo Ninelino konstatování potvrdit. Postupem času se prý Kulagina svoje nadpozemské schopnosti naučila ovládat a stav, při němž byla schopná pohybovat předměty bez dotyku, sama vyvolat. Stěžovala si ale, že jí v takové chvíli bolí hlava a záda a má rozmazané vidění. Jestliže jí ale něco vždy zabránilo v provozování této prapodivnosti, pak to byly bouřky. Za špatného počasí se zkrátka žádné zázraky neděly.
Zahraničním vědcům musela stačit videa
I když se zahraniční vědci snažili dostat k možnosti zkoumat Ninelily schopnosti přímo na místě, nebylo jim to umožněno s odůvodněním, že toto již provedli místní specialisté, dokonce na čtyřicet vědců, mezi nimiž byli dokonce dva nositelé Nobelovy ceny. Zahraničním specialistům - jak těm, kteří myšlenku telekineze podporují, tak i jejím odpůrcům musely stačit poměrně nekvalitní filmové záběry. Těžko tedy mohl někdo posoudit, zda se předmět na stole pohyboval silou Kulagininy vůle nebo třeba magnetu, schovaného pod stolem. Byla to ale doba studené války a každý podobný úspěch se hodil mimo jiné z důvodů propagandy.
Čím to může být?
Co na tyto schopnosti vlastně tehdy říkali sovětští vědci? Samozřejmě se podle všech zpráv snažili přijít na podstatu těchto schopností, pokud bychom je brali jako skutečné. A také na to přišli, dokonce rozvinuli hned několik teorií. Podle jedněch šlo o působení kapiček hormonu histaminu, který měl doslova “vystřikovat” z pórů na jejich rukou a na povrchu předmětů kolem tvořit tenký elektrostatický povlak, jež následně umožnil pohyb předmětu.
Pouhé triky a podvody...
Zatímco někteří sovětští vědci nadšeně potvrzovali její schopnosti, jiní byli mnohem skeptičtější a chtěli další a jasnější důkazy. Nelíbilo se jim například, že zdokumentované pokusy byly prováděny v běžné místnosti u stolu, kde byl velký prostor pro manipulaci, jako je použití tenkých vláken nebo magnetu k posunu těles. Žádali opakování pokusů v laboratorních podmínkách, ale to Kulagina odmítala. Pokud už se nějaký takový pečlivěji kontrolovaný pokus uskutečnil, neměl nikdy kýžený výsledek.
Nezávislý tým skeptických výzkumníků dokonce přišel na to, že měla v době pokusů na sobě připevněný magnet a v jednom z případů dokonce měla pohybovat předmětem na stole tak, že tahala za ubrus. Ve chvíli, kdy bylo zajištěno, aby se nemohla ničeho dotýkat, její telekinetické schopnosti zmizely, jako by snad právě přišla bouřka. Má se tedy za to, že šlo zkrátka o podvodnici, které ale její kousky vynesly alespoň na čas pozornost nejen sovětských médií, a velmi dobře se hodila tehdejšímu režimu. A pravdou také je, že se dodnes najdou lidé, kteří se jejích údajných schopností zastávají.
Zdroj: ru.wikipedia, Aventuras na história
KAM DÁL: Astronomové mají pohotovost: Zkoumají nejrychlejší planetku v naší Sluneční soustavě. Nic takového ještě neviděli.
