Pravda o lukrativním byznysu: Můžete si koupit pozemek na Měsíci?
Když přišla Rhonda Byrne s knihou Tajemství a poselství o síle vesmíru a myšlenky, byl už byznys s měsíčními pozemky dávno na vzestupu. Lidé zkrátka chtějí vlastnit kousek kosmického tělesa, který jim dává pocit jakési výjimečnosti. Překvapivě si jej koupilo mnoho lidí, včetně Toma Cruise, Clinta Eastwooda nebo třeba George W. Bushe. A mezi vlastníky nechybí ani hlavní město Praha, Pavel Bém nebo Jiří Paroubek. Kde se vzalo vlastnické právo soukromé firmy k vesmírnému tělesu?
Jak se může vesmírná půda vůbec dostat do vlastnictví soukromoprávního subjektu? Dalo by se říct, že jedna malá chyba v mezinárodní smlouvě může rozběhnout byznys nevídaných rozměrů. Vlastnická práva k vesmírným objektům upravuje Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, zkráceně Kosmická dohoda z roku 1967. Chybějících pár slov umožnilo ve 20. století rozběhnout tak trochu netradiční realitní trh.
Jedna chyba ve smlouvě a Měsíc je fuč
Dohoda obsauje několik ujednání, která omezují nároky na kosmický prostor. Je v ní také uvedeno, že žádný stát nemůže umístit jaderné zbraně či jiné zbraně hromadného ničení na oběžnou dráhu Země či Měsíce. Výslovně na nich zakazuje budování vojenských základen, testování jakýchkoliv zbraní či vojenské manévry. Dohoda rovněž výslovně uvádí, že žádný stát si vesmírná tělesa nemůže nárokovat. S omezením nároku na území se pojí i vyloučení možnosti prodeje jejich částí. Tady však přichází úskalí, na kterém celý byznys stojí.
Smlouva nemluví o soukromích organizacích či soukromých osobách. Zároveň nezakazuje státům, aby taková práva svým občanům deklarovaly. Toho využil v roce 1980 Dennis Hoppe a velkou část pozemků na Měsíci si přivlastnil. Právo v Kalifornii to nezakazovalo, pokud už o ty samé pozemky někdo nežádal. Hope zaslal OSN, USA a Rusku (tehdy Sovětskému svazu) deklaraci svých vlastnických práv měsíčních pozemků, od žádného státu nepřišla jakákoliv námitka. Hope proto po pár letech založil Lunar Embassy (v překladu Lunární ambasádu), která podle práva Kalifornie vlastní a po celém světě prodává pozemky nejen na Měsíci, ale i na dalších tělesech sluneční soustavy.
Koupit si vesmírné těleso nebylo nikdy snadnější
Na internetu najdete mnoho stránek, které vám měsíční půdu nabízí s dovětkem, že to může být začátek portfolia vašich netradičních nemovitostí. Obdržíte několik dokumentů, včetně registrační karty, kterou potom zašlete vyplněnou do pozemkového rejstříku. Po zakoupení si můžete vybrat, zda měsíční pozemek registrujete na sebe či jinou osobu. Součástí balení je nevyplněný list vlastnictví, ve kterém můžete uvést své či cizí jméno. Každý, kdo si koupí pozemek na Měsíci, dostane i Lunární ústavu a popis plochy, kterou vlastní. Nejčastěji najdete, že se pozemky prodávají po akrech (asi 4 047 metrů čtverečních).
Zřejmě podobné to bude se zakoupením hvězd, jak uvedl Pavel Příhoda z pražského planetária pro server novinky.cz. Tam kupující také dostane kartičku s popisem hvězdy či výpis, občas dokonce mapu, ale žádný právní rámec to nemá. Pokud ale prodáváte něco, co není vaše, není to jen záměr obohatit se? Zajímavé je, že se prodávají pozemky také na Marsu, o jehož kolonizaci se stále spekuluje. Pokud by se to jednou přeci jen povedlo, bylo by zajímavé pozorovat, byť my se toho možná ještě nedočkáme, jakým způsobem se budou rozprodané pozemky rozdělovat a zda bude někdo vůbec vědět, co je čí. Umíte si představit, jak americká vesmírná raketa žádá vlastníka pozemku o povolení přistát? A ten je zrovna třeba na obědě...
Je libo jednoho lunárního velvyslance?
Podnikavému Hoppeovi nikdy žádný stát neodpověděl, z čehož zřejmě usoudil, že přivlastnění Měsíce nikomu nevadí, a tak vesele poskytuje licence na Lunární ambasády po celém světě. Lidé, kteří v ní působí, se titulují lunární velvyslanci. Stejně jako například Francise Williams ze Spojeného království. U nás jsou pozemky prodávány také, a to prostřednictvím českého zastoupení Lunární ambasády. Podle vyhledávačů sídlí tato pořád ve Vinohradské v Praze, jejich oficiální stránky však už nefungují. Nelze dohledat, kolik pozemků skutečně prodala a zda se jen potichu nevytratila či dokonce čelí právním sporům. Celá aktivita probíhala na hraně podvodu, kupující obdržel certifikát, ale reálný právní nárok na část vesmírného tělesa nikdy vzniknout nemohl.
Jak je to s tím Měsícem tedy? Jsou lunární velvyslanci skuteční obchodníci, nebo je lze přirovnat k těm, kteří se snaží ošidit ostatní a prodávají jim něco, co vlastně neexistuje? "„Nebojím se tyhle obchodníky s pozemky na Měsíci, Marsu nebo Venuši přirovnat k těm šmejdům, kteří prodávají seniorům předražené nádobí. Tohle není nic jiného. Jediné, co člověk dostane, je krásně vypadající diplom,“ uvedl pro server vysocina.rozhlas.cz Dušan Majer ze serveru kosmonautix.cz.
Zdroj: novinky.cz, wikipedia.org, lidovky.cz, ceskatelevize.cz
KAM DÁL: Největší česká krádež století: Kam zmizelo půl miliardy?
