Šinkanzen vytřel konkurenci zrak. Legendární vlaky dodnes fascinují
Japonsko má pověst technologické velmoci. Kromě elektroniky za to může také revoluční železniční linka zvaná šinkanzen. Její provoz byl spuštěn 1. října 1964 a svět byl svědkem věcí nevídaných. Odkud kam vedla první trať? Jakou nejvyšší rychlostí japonské vlaky cestují dnes?
Je tomu už téměř šedesát let, kdy Japonsko představilo první vysokorychlostní trať na světě. Velkolepá ukázka technologického progresu dostala jméno Tókaidó-šinkanzen. Název „šinkanzen“ znamená v doslovném překladu „nová páteřní trať“. Tato novinka v japonské dopravě měla ihned neuvěřitelný úspěch. Už jen za první tři roky byla schopna pojmout okolo 100 milionů pasažérů, ale to není jediné číslo, které v roce 1964 pozitivně šokovalo svět.
Konkurence jen zírala
Na stejném rozchodu kolejí jako v České republice (jedná se o šířku 1 455 mm) se rychlovlak v Japonsku vydal před 57 lety na svou první cestu s nejvyšší rychlostí 210 km/h. V tomto ohledu neměl šinkanzen konkurenci. Symbol novodobého Japonska, který byl představen u příležitosti letních olympijských her v Tokiu, spojoval právě hlavní město s Ósakou. Tato trať se tím stala historicky nejvytíženější tratí na světě.
Tratí totiž v průběhu let přibývalo a do roku 2021 šinkanzen využilo neuvěřitelných deset miliard cestujících. Japonské superexpresy jsou dnes už schopny svou rychlost „vytáhnout“ až na 320 km/h.
Ze stanice do stanice
Ze zmíněného města Tókaidó se už v roce 1975 tato unikátní železniční trať rozšiřovala dál na západ. Dnešní spoj Sanjó-šinkanzen má svou konečnou ve městě Fukuoka na ostrově Kjúšú. Pokračovalo se dvěma tratěmi z Tokia severním směrem – Džóecu do Niigaty a Tóhoku do Morioky, které byly dokončené v roce 1982. Na začátku vlaky na těchto dvou tratích odjížděly z tokijského severního předměstí Ómija, z tokijského hlavního nádraží jezdí až od roku 1991.
V roce 1997 byla také kvůli pořádání zimní olympiády v Naganu postavena odbočka trati Džóecu z Takasaki do Nagana, která byla roku 2015 prodloužena až do města Kanazawa, které leží na severním pobřeží, a při té příležitosti byla přejmenována na Hokuriku-šinkanzen. Linka Tóhoku-šinkanzen byla roku 2002 na severním konci prodloužena do Hačinohe a roku 2010 až do Aomori, kde se na ni roku 2016 napojila linka Hokkaidó-šinkanzen, která v první etapě spojovala Aomori a Hakodate.
Co jste možná nevěděli
- Nozomi je „expresem“ mezi Tokiem a Ósakou (515,4 km), zastavuje pouze v Šinagawě (6,8 km), Jokohamě (25,5 km), Nagoji (342 km) a v Kjótu (476 km od Tokia). Z Tokia jede Nozomi čtyřikrát až sedmkrát za hodinu. Název znamená „naděje“.
- Hikari zastavuje jako „rychlík“ v hlavních stanicích na trati. Mezi Tokiem a Ósakou zastavuje 6–8krát. Z Tokia jede každou půlhodinu, název znamená „paprsek“.
- Kodama je výjimečná kvůli tomu, že staví ve všech stanicích na trati, a proto se jí říká vlak zastávkový. Soupravy jezdí zvlášť z Tokia do Ósaky a z Ósaky do Hakaty a zpravidla na sebe nenavazují.
Zdroje: irozhlas.cz, jraipass.com, shinkansentrains.com
KAM DÁL: Železniční neštěstí u Nových Kopist přišlo těsně po půlnoci. Vinou strojvedoucího nepřežilo šest lidí.
