Skrytý poklad Petřína. Kostel ze dřeva byl dovezen až z Podkarpatské Rusi

Říká vám něco bojkovský typ stavby? Pokud ne, nemusíte se stydět. Nejedná se totiž o domy, které bychom potkávali v ulicích měst den co den. Naopak jde o velmi ojedinělý druh architektury. Bojkové jsou východoslovanské etnikum, jejichž domovem jsou jižní svahy Karpat.

Někteří dnes žijí i na krajním východě Slovenska, a tak je jejich kultura svázána s naší bývalou Podkarpatskou Rusí. S tím také pevně souvisí unikátní stavba v Kinského zahradách. Znáte kostel celý ze dřeva?  

Kinského zahrady

Nespravedlivě leží Kinského zahrady trošku ve stínu zbytku celého Petřínského vrchu. Anglický park s krásným Letohrádkem Kinských, jezírka, umělé, ale také přírodní skály, mnoho zajímavých soch a neokoukané výhledy na město.

Smíchovská část kopce není nejvyhledávanějším místem turistů, což jí dodává potřebný klid a intimitu. Když se však budete toulat opravdu poctivě, narazíte na jednu velmi zajímavou stavbu ze dřeva.

Jedná se o chrám sv. archanděla Michaela, kterému se také říká karpatský kostelík sv. Michala. Od roku 2008 ho získala k užívání Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku, společně s Rumunskou pravoslavnou církví.

Jak už bylo zmíněno výše, je kostelík vystavěn v bojkovském stavebním slohu s prvky lidového baroka. Pro tento architektonický styl je typický půdorys o třech přibližně čtvercových roubených částí a nad nimi se zvedají roubené věže. Všechny střěchy jsou kryty šindeli.

Interiér je zdoben třemi základními barvami typickými pro pravoslavnou víru, což je bílá, zelená a červená. Z lidového pohledu však najdeme i vysvětlení skrze křesťanskou víru, pro které tyto barvy znamenají ctnosti, jako je víra, naděje a láska.

Na výlet do Prahy

Jedna z největších zajímavostí, která se k pravoslavnému kostelíku vztahuje, je způsob, jakým se dostal do Prahy. On už je totiž vlastně dost zcestovalý. Kompletně rozebrán, převezen a následně znovu postaven do původní podoby byl hned dvakrát.

V roce 1793 ho občané Velkých Louček prodali bohatší vesnici Medvedovcům a na druhé stěhování si musel počkat až do roku 1929. Rusíni tehdy typickou lidovou stavbu věnovali svému hlavnímu městu. Než se vydal na cestu do Prahy, byl znovu celý rozebrán a následně znovu sestaven na místě, kde stojí dodnes.

Každá část kostela byla pečlivě popsána a na jeho převoz byly vypraveny čtyři železniční vagóny. Celý tento složitý proces hradilo Národní muzeum za podpory Ministerstva školství a osvěty Československé republiky.

10. září tak proběhla ceremonie za přítomnosti významných představitelů Prahy, včetně guvernéra Podkarpatské Rusi dr. Antona Beskida. Nechyběli ani občané vesnice Medvedovec, kteří se oblékli do lidových krojů.

Toulat po Petříně se tedy rozhodně vyplatí a tento architektonický poklad s notnou dávkou zajímavé lidové kultury tu je v podstatě osamocen a bez zájmu. Kinského zahrady už na vás čekají.