Útěk z civilizace. Život v divočině nemusí být jen nesplněné dobrodružství

Obrovské množství volného času člověk investuje do pozorování cizích životů. Buď se jedná o přátele na Facebooku nebo o influencery na Instagramu. Jejich výlety do zahraničí, luxusní pokrmy a ty nejnovější kousky designového oblečení v šatníku jsou pro mnohé důvodem k frustraci. Mnoho lidí tak napodobuje trend a dělají všechno pro to, aby i oni přispěli do fotogalerie dnešní moderní společnosti, kde není prostor pro neúspěch. 

Ne každý má však prostředky a čas se podobně realizovat. S tím však souvisí i jiný nešvar. Lidé tak čím dál častěji utíkají od reality do virtuálního prostoru. Deprese, únava a neplnohodnotný život často vede k radikálnímu řešení. Nejlepší antidepresivum je totiž příroda, a tak se nabízí otázka: Je možné i dnes žít mimo civilizaci? 

Útěk do divočiny

Frustrace a nespokojenost s dnešním přetechnizovaným světem paradoxně nutí mnoho lidí - alespoň v myšlenkách - utéct pryč ze zavedených struktur dnešní společnosti. Někteří tak činí výlety do exotických končin, kde šplhají po horách nebo se pustí na neuvěřitelnou cestu do odlehlé přírody, aby našli ty pravé autentické zážitky. 

Jsou však i tací, kteří podobný únik nezvolí pouze na jeden intenzivní týden, ale třeba i rok, dva nebo dokonce celý život. V tomto ohledu může stačit opustit město a usadit se na vesnici, kde se díky farmaření a každodennímu kontaktu s přírodou člověk vrací ke kořenům. Zde však stále existuje elektrické připojení, teplá voda, dostupné obchody či internet. 

Útěk je spíše okrajový a málokdo se umí proměnit na farmáře ze dne na den. Změna je to tak spíše částečná. Extrémní nespokojenost však mnohé láká k radikálnímu řešení a touha po dobrodružství a nezávislosti stále roste. 

Šetři a uteč

Alfou a omegou dnešního světa jsou peníze. Ty nám jsou v podstatě schopné zajistit vše, co si přejeme. Když si však někdo nepřeje nic jiného než splynutí s přírodou, kde nevládne elektrická energie a řetězce rychlého občerstvení, musí se vydat na radikální cestu plnou proměn. 

O tom, že to rozhodně jde a ve výsledku změna nemusí ani tolik bolet, hovoří hned několik úspěšných příkladů ze života. Vydat se po alternativní a nevyšlapané koleji vyžaduje přípravu a volbu destinace, kde divočina nabídne dobré podmínky pro tento extrémní styl života. 

Být poustevníkem totiž není rozhodnutí ze dne na den. Jenom na Šumavě existuje podobných osob hned několik. Žijí v odlehlé krajině v maringotce, improvizovaném stavení či se toulají po krajině a žijí pod korunami stromů. 

Na světě se však pohybují i extrémnější samotáři, které omrzel život v civilizaci. Není tak překvapením, že někdo vezme kajak a vydá se na moře do odlehlých koutů opuštěných ostrovů třeba na západě Kanady. 

Fyzicky náročná cesta však vyžaduje trénink a když se rozhodnete v podobném místě zůstat, chce to osvojit si základní pravidla dobrého trosečníka. Být si sám sobě zemědělcem je dlouhodobý proces, a tak buď žijete skromně ze zásob, nebo si osvojíte lovecké schopnosti. Takový život však není pro každého. 

Úvaha, nikoli návod

Jak už bylo v některých myšlenkách nakousnuto, tak podobný život jednoduše není pro každého. Samozřejmě se míra složitosti přímo úměrně ovlivňuje prostředím, které si pro podobně extrémní útěk zvolíte. Víc než návodem je tento text zamyšlením nad dnešním světem, kde v domnělém materiálním bohatství chudne lidská duše. 

Možná vás na restart od náročného života zachrání víkend na chalupě nebo dovolená v Jižní Americe. Co člověk, to unikát se specifickými požadavky. Obecně je však důležité zmínit, že alternativní život mimo technologie, únavné sociální sítě je prostě reálným a po čase zjistíte, že je v mnoha ohledech možná složitější žít v centru metropole než odstřihnut od pohodlí globalizovaného světa.