V Pchjongjangu stále jezdí české tramvaje. V noci potmě a pomalu

Severní Korea jako fenomén

Z pohledu politického systému, postaveného na mnoho desetiletí trvající vládě jediné dynastie (Kimů), je Severní Korea jakožto dědičná komunistická diktatura světovým fenoménem.

Zcela uzavřená 25milionová země, z níž se informace do zbytku světa dostávají jen sporadicky (ví se, že na počet obyvatel je to nejmilitarizovanější země světa), nemá z důvodu masivních obchodních sankcí mnoho možností nákupu potřebných surovin, strojního vybavení a potravin, ale s podporou Číny, Ruska a dalších zemí si dokáže s mnoha problémy poradit.

Navíc je známo, že často velmi sofistikovaně a mazaně obchází celou řadu nařízení a zákazů. Čeho se ovšem sankce dotýkají zcela minimálně či vůbec, je nákup dopravních prostředků.

Městská doprava
Soukromé osoby v Severní Koreji auta vlastnit nemohou, ta, která se pohybují po ulicích velkých měst, jsou podniková či ve vlastnictví různých organizací. V hlavním městě Pchjongjangu je proto v provozu několik druhů městské dopravy, podobně jako ve všech velkých světových metropolích. Jezdí zde dvě linky metra, tramvaje, autobusy i trolejbusy; mnoho vozidel je zakoupeno z bývalých socialistických zemí, které s Korejskou lidově demokratickou republikou čile obchodovaly minimálně do konce 80. let minulého století.

V tomto obchodu se ale i nadále pokračuje - například v roce 2008 putovalo do Pchjongjangu velké množství votů T3SUCS z Prahy; předtím se i několik německých měst (Drážďany, Lipsko či Magdeburg) zbavilo československých typů tramvají odprodejem do Severní Koreje. V Pchjongjangu jezdí od roku 1995 dokonce i úzkorozchodné švýcarské tramvaje původem z Curychu.

Zajímavé je metro, kde jezdí soupravy tzv. typu D z bývalého (západo)berlínského U-Bahnu. V Německu jim přezdívali „žlutý blesk“, což byla narážka na jejich obrovskou schopnost akcelerace - zrychlení při rozjezdu i brzdného zpomalení.

Z 230 vyrobených kusů v letech 1956 - 1965 se v 90. letech dostalo do Pchjongjangu 216 exemplářů. Mají ocelové skříně, ale interiér je obložen pravým dřevem. Zatímco v Berlíně jezdily vozy klasicky žluté, v hlavním městě Severní Koreje mají nátěr v kombinaci zelené a červené. Představen však byl už i nový typ souprav metra, který berlínské vozy postupně doplní a nahradí.

Československé tramvaje
Tramvaje na elektrický pohon původně začaly v hlavním městě jezdit už v roce 1923, ale v době korejské války byl systém zničen. Nové tratě pocházejí až z 90. let minulého století. V ulicích Pchjongjangu jezdí několik typů tramvají, vyrobených v pražském závodě Tatra Smíchov, od zmíněných (starších) vozů T3SUCS přes modernější T6B5K až po tříčlánkové kloubové vozy KT8D5K.

Nedosahují ale příliš vysokých rychlostí a při jízdě podivně klapou a drnčí, není naopak slyšet pískání elektroniky (např. statických měničů). Mnoho součástí je z vozů odstraněno a u jiných je poznat zoufalý nedostatek náhradních dílů. Mechanici tramvaje udržují v provozu za cenu výroby dílů na koleně či různých „vychytávek“. Na vlečných vozech jsou obvykle demontované některé kolejnicové brzdy.

Po setmění
Provoz tramvají po setmění vypadá jako skutečná noční můra. Ve vozech svítí obvykle jedna nebo dvě zářivky, v mnoha ale nic - jedou potmě. Neustálé odskoky sběračů od troleje vyvolávají řadu záblesků v intervalu několika sekund.

Na některých místech stahují za jízdy řidiči sběrače (pantografy) pomocí provazu, který sahá od konstrukce sběrače až do kabiny. Typický klapot je slyšet z dálky a některé vozy svítí barevnými světélky, umístěnými po celé délce vozu. V době oslav jsou vozy vyzdobeny umělými květinami a zní v nich hudba, především budovatelského stylu. Jako téměř všechno v této zemi je tedy i banální věc jako provoz MHD z pohledu cizince prodchnut zvláštní, přízračnou a neopakovatelnou atmosférou.