Vraha můžete poznat na první pohled. Obličej je jako odraz duše
Gesta, výraz, pohled, vrásky, jizva. Tělo a především obličej může hodně prozradit ještě dříve, než člověka poznáte hlouběji. Fyziognomie mezi odbornou veřejností nebudí přílišnou důvěru a je pokládána za pavědu. Je postavena mimo moderní psychologii oprávněně? Co o nás může obličej prozradit?
Zkoumání povahy člověka na základě vzhledu odhaluje velmi zajímavé poznatky o funkci našeho mozku. Několik experimentů dokazuje, že dobrovolníci rozpoznávají kriminálníky podle fotografií s velkou přesností. Nikdy však nelze člověka na základě subjektivního dojmu s jistotou odsoudit. Fyziognomie bude tedy vždy na hraně odbornosti.
Historické kořeny
Fyziognomie byla předmětem zkoumání již od starověku. V antickém Řecku se zkoumání lidské povahy skrze obličejové rysy věnoval Aristoteles i Pythagoras. Základní rozvoj této disciplíny pochází ze staré Číny. Už před třemi tisíci lety bylo čínské kultuře známé umění siang-mien (čtení z tváře). Pátrání po tajemstvích lidské tváře má tedy velmi hluboké kořeny. Součástí nauky je i příznačné rčení Konfucia, který poznamenal: „Dítě si za svůj obličej nemůže, ale dospělý člověk je za svůj zevnějšek zodpovědný.“
V renesanci nalezneme i postavu z našich krajů, která se poctivě zabývala podobnou pavědou –metoposkopií. Tadeáš Hájek z Hájku rozvíjel souvislosti mezi duševním stavem člověka a jeho vráskami na čele.
J. K. Lavater byl dlouho blízkým přítelem Johanna Wolfganga Goetheho. Nakonec se od něj však Goethe odvrátil, když ho obvinil z tmářství, vyznávání pověr a pokrytectví.
Zásadní rozvoj fyziognomie je datován mezi obdobím 16. a 18. století. V této době se k tradičnímu věštění z ruky připojuje i věštění z tváře. „Vědečtějším“ pohledem přispěl lidstvu J. K. Lavater (1741–1801), který je pokládán za otce moderní fyziognomie. Švýcarský básník rozvedl svůj pohled na individualitu lidského obličeje a jeho povahy ve čtyřsvazkovém díle Fyziologické fragmenty pro podporu lidské znalosti a lásky.
Věda – nevěda
Dnešní moderní psychologie fyziognomii v podstatě neuznává a pokládá tento prvek výzkumu za pseudovědu. Mezi vědci se jednou za čas objeví individualita, která se pokusí tento princip rozvést a uchopit – nebo naopak potvrdit jeho neobjektivnost.
Jeffrey Valla z Cornell University se za pomocí experimentu s rozeznáváním kriminálníků na fotografiích dozvěděl několik zajímavostí. Sexuální násilníci byli v dotazníku rozpoznáni jen výjimečně. Tento fakt by mohl svědčit o tom, že sexuální útočník záměrně nechce působit podezřele a podle toho upravuje svůj vzhled. Tím se jeho šance na úspěšný delikt zvyšují.
Obličej jako odraz duše?
V knize Obraz Doriana Graye vysloví mladík, který je hlavní postavou, přání, aby místo jeho tváře stárl jeho portrét. Ten se tak stává odrazem jeho duše. Stejně tak fyziognomie může být nápomocná k tomu, jak se orientovat v povaze člověka. První dojem často prozradí víc, než si myslíte. Seriózní výzkumy jsou dnes ve stínu komerčních zakázek.
Reklama tak fyziognomii využívá ve svůj prospěch a konzument je obětí dobře promyšlené taktiky. Tvář na billboardu se uměle deformuje tak, jak podle výzkumů údajně nejlépe zafunguje. Některé firmy si nechávají dělat podobné posudky u pohovorů do zaměstnání nebo při průzkumu trhu.
Moderní věda i díky šarlatánským praktikám „důvěryhodných“ expertů fyziognomii dnes nebere příliš vážně. Jak ale napovídá zajímavý výzkum Jeffreyho Vally, může nabídnout nové pohledy na souvislosti v oboru kriminalistiky a psychologie myšlení našeho mozku.
Zdroje: redakce, daily.jstor.org, The Guardian, researchgate.net
KAM DÁL: Drobná nepozornost a přijdete o své peníze. Kyberpodvodníci vymýšlejí stále nové triky.
