Ze skládky popela se zrodil nejkrásnější bazén na světě. Čím je pražský poklad tak výjimečný?

Podolí se začalo výrazně proměňovat na počátku 20. století. Monumentální vodárna, činžovní zástavba postupně nahrazovala tehdejší průmyslovou oblast, která byla zásadně napojena na těžbu vápence. Zdejší skály jsou viditelné dodnes a právě i plavecký bazén Podolí je z jedné strany chráněn lomem, který už přestal sloužit svému původnímu účelu. 

Skládka odpadu

Plán na výstavbu plaveckého bazénu Podolí se poprvé začal řešit na konci dvacátých let. K realizaci však došlo až mnohem později. Místo bylo vybráno v oblasti vyřazeného vápencového dolu. Do té doby zde celý areál sloužil jako provizorní skládka popela a stavebního odpadu. 

V bruselském stylu

Stavba krásného objektu v Podolí začala na podzim 1959 a dokončena byla v roce 1965 podle návrhu architekta Richarda Podzemného. Neskromná realizace stála 48 milionů korun, ale výsledek stál za to. Dnes významná kulturní památka vznikla ve velkorysém bruselském architektonickém stylu. Otevřená hala ve svém vzhledu vytváří dojem vlny a zároveň dokonale ctí profil podolské skály, která vytváří přirozenou stěnu pro otevřený venkovní bazén. 

Zajímavostí, která se váže právě na venkovní bazén, je propojení s nedaleko stojící budovou České televize na Kavčích horách. Studenou vodu z Podolí zde od 80. let využívají potrubím k ochlazení televizních studií a ohřátá voda se následně vrací zpět do bazénu, který tak může celoročně využívat teplou vodu v otevřeném venkovním prostředí. 

Prestižní závody

Jedním z motivů pro stavbu tak monumentálního bazénu byl plán se ucházet o organizaci olympijských her, ale nakonec se nic takového neodehrálo. I tak bylo Podolí v minulosti místem pro pořádání plaveckých závodů významných i mezinárodně jako Mistrovství Evropy v plavání a skocích do vody. 

Zdroj: idnes.cz, dvojka.rozhlas.cz

KAM DÁL: Monumentální vodárna na břehu Vltavy. Diktát socialistického režimu naštěstí umlčel architekt.