Partner u porodu: Jaký vliv to také může mít na vztah?
Přírůstek do rodiny je radostnou událostí, na niž je nutné se předem dobře připravit. Nastávající maminky dopodrobna pilují porodní plán a ubezpečují se, že jejich partner bude moci tento ojedinělý zážitek prožít s nimi. Je však přítomnost otce u porodu opravdu tak důležitá? Odnepaměti byl porod výhradně ženskou záležitostí, u níž pánové chyběli. Proč to tedy nyní měnit?
Ještě na počátku 90. let minulého století byl otec u porodu neznámou situací. Matky rodily samy, aby se posléze přesunuly na pokoj, který sdílely s minimálně dalšími šesti nebo sedmi maminkami se řvoucími uzlíčky. Ještě štěstí, že byl známý alespoň rooming-in. Postupem času se i do našich porodnic rozšířil západní zvyk mít u porodu partnera. Pro část nastávajících maminek to znamenalo velký krok vpřed, aby se v neosobním nemocničním prostředí necítily tak osamoceně.
S kamerou u porodu
V současné době je naprostou samozřejmostí, že otec dítěte je běžně u porodu dokonce i s kamerou, aby tyto neopakovatelné okamžiky navždy zaznamenal. Nebýt u porodu se tak stává nelichotivou nálepkou, která nepůsobí ve společnosti zrovna dobře. Přesto však existuje nemalé procento maminek, jež o partnera u porodu svého dítěte nestojí.
Potřebují se soustředit na svůj výkon nebo nechtějí, aby je manžel či přítel viděl v nepříliš hezké situaci. I když je porod naprosto přirozenou záležitostí, hezký pohled na něho není. Pojí se s ním nářek, krev i bolest. Pro slabší náturu se proto jedná o vyhrocený stav, který nemusí každý muž dobře zvládat. Zeptali jsme se tří maminek, jak zpětně hodnotí své rozhodnutí mít či nemít partnera u porodu:
Když otec u porodu chybí
Paní Pavla se nám svěřila, že kvůli zdravotním problémům v těhotenství, které ohrožovaly jak ji, tak i nenarozené dítě, bylo u ní přikročeno k plánovanému císařskému řezu v celkové narkóze. U takové operace je přítomnost otce vyloučena. Tudíž ona i manžel viděli poprvé svého potomka až posléze na neonatologickém oddělení, kam bylo miminko umístěno do inkubátoru. Paní Pavlu sice mrzelo, že nemohla rodit přirozenou cestou, ale manžela by u porodu stejně nechtěla. Oba dva byli s tímto smíření a jejich vztah ani vztah k narozenému synovi tímto nebyl nijak ovlivněný.
Prohloubení vzájemného partnerského pouta
U slečny Martiny bylo ihned po oznámení těhotenství jasné, že její přítel Mirek u porodu bude. Společně s ní absolvoval i ultrazvukové vyšetření a předporodní kurz, který je oba připravoval na budoucí roli rodičů. Díky tomu zvládl porod Mirek na jedničku.
Martině pomáhal především v první době porodní, masíroval jí záda a uklidňoval. Současně fungoval jako její prostředník při styku s nemocničním personálem. Dle slov Martiny i Mirka jejich vztah nabyl zcela nové dimenze, společně prožívaný porod je ještě více spojil, prohloubil lásku a vzájemné pouto.
Když žena přestane být sexuální symbolem
Paní Věra si také přála mít manžela u porodu. Její kamarádky totiž o tomto hovořily s takovým nadšením, že si neuměla představit, že by tomu mělo být jinak. Věřin manžel Ivan se tak jistě již netvářil. Omdlévá už při pouhém pomyšlení na odebírání krve. Myšlenka, že by měl absolvovat celý porod, ho poněkud děsila. Však o tom s Věrou vedli dlouhé vzrušené debaty, jež vyústily v to, že Ivan nakonec jejímu naléhání podlehl. U porodu jejich dcery byl, ale všude spíše překážel. Na sále se mu udělalo mdlo, takže personál měl plno práce i s Ivanem.
Poslední fáze porodu způsobila u něho psychické trauma, kterého se nemohl dlouho zbavit. Na Věru se přestal dívat jako na objekt své sexuální touhy a na jejich partnerském vztahu to bylo hodně znát. Ivan se manželským povinnostem začal vyhýbat, nehrnul se ani do péče o novorozenou dcerku. Raději trávil dlouhý čas ve své práci a domů se vracel pozdě večer. Je pochopitelné, že takové jednání mělo zásadní vliv na manželství Věry a Ivana, které je rok po narození dítěte v krizi.
K porodu ano, nebo ne? Rozhodnutí dobře zvažte
Z uvedených příkladů vyplývá, aby měl pobyt otce u porodu nějaký hlubší smysl, musí o to nastávající otec sám stát a být s ním vnitřně smířený. Nátlak partnerky rozhodně situaci nepomůže. Každý muž neumí snášet tu nečinnost, která na něho u porodu čeká.
Porodit dítě za svoji ženu nemůže a ten pocit bezmoci, když ví, že jí od bolesti nijak neuleví, může být pro muže velmi traumatizující. V takovém případě je opravdu lepší, když otec dítěte zůstane doma a počká si, až bude jeho potomek na světě. Pak bude mít ještě dostatek příležitostí ukázat, jak moc o svoji rodinu stojí.
