Život se stařeckou demencí. Pomalé odumírání mozku může zpomalit klasická hudba
Člověka postupem času a s přibývajícím věkem potkávají různé choroby. S některými lze bojovat, ale některé lze jen zpomalit. Stařecká demence bohužel pro pacienty patří do té kategorie nemocí, které prostě neporazíte. Jsou však způsoby, jak celý proces zpomalit a zabránit tak nepříjemnému mentálnímu úpadku někoho, koho celý život milujete.
Jedná se o typickou poruchu starších lidí nad 65 let. Lidé tohoto věku tvoří více jak 15 % populace v rozvinutých zemích. Jedna z nejtypičtějších poruch je právě stařecká demence. Co je její příčinou a lze tuto neústupnou chorobu zkrotit?
Jak se to stane?
Příčin je u stařecké demence hned několik. Samozřejmě, když odhlédneme od věku, který patří mezi základní předpoklady této nemoci, je hlavním důvodem Alzheimerova nemoc. Demenci má na svědomí hned v 6 z 10 případů. Je tak nejčastější příčinou. Dalšími důvody jsou narušení cévního zásobení mozku, což může souviset s vysokým krevním tlakem, nebo po postižení mozkovou mrtvicí.
Demence však může doprovázet hned několik dalších chorob, jako je Parkinsonova a Huntingtonova nemoc či roztroušená skleróza mozkomíšní. Co by člověk neočekával, je souvislost s demencí, jako jsou choroby infekčního či plicního onemocnění. Selhání jater, plicní choroba či nádorové onemocnění může vést k rozvinutí demence v mozku.
O tom, jaká je příčina nejčastější formy demence, stále není vůbec nic jisté. Nejpravděpodobnější jsou genetické předpoklady, ale zkoumají se také látky, které slouží k přenosu informací mezi nervovými buňkami. Zkoumají se však různé důvody, jako je třeba strava, diety, vliv životního prostředí a dokonce geografické rozdíly.
Co s tím?
Stařecká demence se pozná většinou ve chvíli, kdy člověku radikálně vypadává paměť a i jiné intelektuální funkce přestávají fungovat. Charakterizujte se jako duševní onemocnění, kdy dochází k úpadku funkcí na podúroveň normálu. Postupně se člověk rozpadá na prvočinitele, alespoň v psychologickém slova smyslu.
Člověk tak prochází v podstatě změnou osobnosti, což souvisí s náladou, pozorností, soustředěním a vnímáním okolí. Ve většině případů je však tento vývoj pomalý, většinou se však odehrává už ve chvíli, kdy ještě nejsme schopni chorobu rozpoznat.
V té nejposlednější fázi je nemocný člověk odkázán na druhé, protože není schopen samostatně jíst, oblékat se a dokonce se vyprazdňovat. Začátek choroby se tak projevuje ve výpadcích krátkodobé paměti, kdy pomalu člověk není schopen se starat o domácnost a postupem času se čím dál tím hůře dokáže vyjadřovat. Opakuje se, nedokončuje myšlenky, má problém se rozhodovat, až se nakonec kompletně mění jeho osobnost.
Nemožnost léčby
Krutost této choroby spočívá v tom, že lze jen zpomalit její průběh, nikoliv ji kompletně vyléčit. Nejvíce je nutné trénovat paměť, protože ta drží přehled konkrétního člověka pohromadě. Stačí dbát na základní aktivity dne. Samozřejmě jsou k léčbě připojeny také léky. Pokud je pacient v poslední fázi opravdu agresivní, používají se i tlumící látky, které znemožňují větší rozsah škod, které by mohl pacient s demencí způsobit svému okolí.
V posledních letech se však osvědčila také muzikoterapie, kterou lze alespoň na malý prchavý moment připomenout pacientovi minulost, kterou už dávno zapomněl. Je na mnoha pokusech dokázáno, že hudba v tomto ohledu hraje velmi důležitou a významnou roli.
KAM DÁL: Chuck Norris obětí fake news. Lidé si mysleli, že se účastnil trumpovské demonstrace před Kapitolem
