Zavěšená káva u nás láká hlavně mladé lidi. Ve světě jde o běžnou záležitost

Princip zavěšeného kafe je velmi jednoduchý. Jde v podstatě o solidaritu těch, kteří si mohou dovolit koupit kafe, s lidmi, kteří takové štěstí nemají. A tak ti majetnější zkrátka v kavárně zaplatí kávu navíc, kterou majitel nebo obsluha potom “zavěsí” pro někoho dalšího.

Ono zavěšení samozřejmě nemusí mít faktickou podobu, může jít o kasičku, do níž jsou příspěvky ukládány a následně odebírány při podání předplacené kávy, mohou to být jednoduché čárky křídou na tabuli, ale najdou se i kavárny, kde kolemjdoucí podle počtu skutečně zavěšených hrníčků na háčcích pozná, kolik takových káv je právě k dispozici - a nemusí se ani ptát obsluhy… Ať už je provedení jakékoliv, nápad a princip je jednoduchý a dobrý.

Jde o symbol

Nyní určitě mohou mnozí oponovat, že lidé, kteří nemají ani na kafe, potřebují spíš praktičtější věci než posedět si v kavárně. Jde ale o princip, o symbol, o možnost patřit do společnosti.

A navíc nemusí jít vždy jen o lidi bez domova nebo ty, kteří nikdy nepracovali a snad ani nechtějí. Zdaleka ne všichni studenti mají díky svým bohatým rodičům na růžích ustláno, mnoho seniorů šetří každou korunu, a přesto by se rádi vydali třeba právě do kavárny.

Jak to celé vzniklo?

Tradice zavěšené kávy (někde je tento zvyk uváděn jako odložená káva) vznikla podle dochovaných informací v době po druhé světové válce pravděpodobně v Neapoli. Místní lidé tak vyjadřovali poděkování a solidaritu s válečnými veterány, kteří často trpěli nouzí a na návštěvu kavárny tak za běžných okolností neměli ani pomyšlení.

Z Itálie se tento princip brzy rozšířil i do jiných států Evropy. Potom se ale naštěstí vše začalo vracet do normálu a zavěšená káva pomalu ale jistě mizela. Její návrat, zvláště do některých evropských zemí, přišel po období ekonomické krize v prvním desetiletí tohoto století. Nyní se zdá, že se tento zvyk již nějakou dobu zabydluje i u nás - zatím se o jeho prosazení snaží hlavně pražské kavárny.

Gesto solidarity a pochopení

Jedna zavěšená káva průměrně zajištěného člověka určitě na kolena nedostane. Za časopis nebo písničku koupenou na internetu zaplatíme víc. Člověku, který by si ale nemohl dovolit do kavárny zajít, takovou zavěšenou kávou dárce nabídne příležitost cítit se alespoň na chvíli o něco lépe, třeba se i zahřát.

Mladí lidé jsou pro

„Já momentálně studuji, ale chodím na brigádu do jedné poměrně známé pražské kavárny,” říká jednadvacetiletá Martina. „O principu zavěšené kávy jsem se dozvěděla teprve nedávno, i když jak jsem se o to později zajímala, zjistila jsem, že jde o poměrně starou tradici. Ten nápad se mi, jak se říká, na první dobrou zalíbil a hned jsem navrhla majitelům kavárny, ve které pracuji, že bychom to mohli zavést.

Jejich reakce mě ale docela mrzela. Takový nápad považovali za znevážení celého podniku a pozvánku pro lidi bez domova. Já si ale myslím, že i takoví lidé se mohou alespoň chvíli cítit jako v dobách, kdy jim třeba bylo lépe,” zamyslela se mladá studentka. „Nejsem tak naivní, abych si na druhou stranu neuvědomovala, že se mohou vyskytnout problémy, to ale v každém podnikání a kdykoliv. Přesto mi takový nápad připadá milý.“

Co na to starší generace?

Martina se o projekt zavěšené kávy začala více zajímat a dokonce si udělala malý průzkum v rodině a mezi známými ve svém věku. “Připadá mi zajímavé, že i když starší lidé stále mluví o nutnosti pomoci druhým a o tom, jak my mladí o ničem nepřemýšlíme a myslíme jen na sebe, tak to byli právě oni, kdo s takovým nápadem častěji nesouhlasili. Dokonce někteří říkali, že by do takové kavárny snad ani nechodili.

Ale nemohu to samozřejmě říct o všech, a to mě těší. Naopak moji přátelé ze školy nebo i ze širšího okruhu byli většinou pro a dokonce se i ptali, kde se dá taková káva zaplatit. A ještě zajímavější bylo, že největší zájem o to neměli ti, o kterých vím, že mají celkem bohaté zázemí u rodičů, ale lidé, kteří se už snaží živit hlavně sami brigádami při škole. Asi zkrátka lépe vědí, co taková káva skutečně stojí a že na ni prostě někdy člověk opravdu nemá.“

Problémy jsou na druhé straně

“Obešla jsem některé podniky, kde tohle funguje, abych nasbírala inspiraci. S přítelem jsme se totiž dohodli, že bychom kavárnu spíše v takovém komunitním duchu jednou také rádi otevřeli a pokud se to podaří, bude zavěšená káva i jiné akce samozřejmostí. Mluvila jsem také s jedním baristou, který mě překvapil konstatováním, že je větší zájem o to kávu někomu zaplatit než ze strany těch, kterým je určena.

Podle jeho názoru za tím stojí určitý stud a hrdost lidí, a to je podle mě škoda. Protože takové gesto přece nikdo neudělá proto, aby jiného zesměšnil,“ zamyslela se Martina nad smyslem a účelem zavěšené kávy. Nejde ale jen o kávu, jde o solidaritu s ostatními. A mnozí to, jak je vidět, chápou.

KAM DÁL: Z účtu Středočeského kraje nekontrolovaně odtekly miliony za externí právní služby.