Velká Chuchle – co zde bylo před dostihy

Biskup měl štěstí, Němci nikoliv

Nejstarším dokumentem zmiňujícím Chuchli je Letopis kanovníka vyšehradského z roku 1132. V záznamu se dozvídáme o příhodě, kdy zde přespávající biskup Menhart údajně jen na poslední chvíli unikl valícímu se balvanu.  Území, zatím ještě nerozdělené na Malou a Velkou Chuchli, v té době spadalo přímo pod královskou korunu. Během 13. století se obec rozdělila na dvě a v budoucnu je převzal Zbraslavský klášter. Klášterní správa definitivně skončila vlastně až josefínskými reformami na sklonku 18. století.

V rámci hlavního města spadá pod Velkou Chuchli také někdejší Malá Chuchle. Menší sestřička byla ve své době také o něco slavnější. V 18. století považovali lidé její vodu za léčivou, což byla pochopitelně silná reklama pro zdejší lázně. V obci se povídá, že zvěstem věřila i císařovna Marie Terezie, která si ji měla nechávat dovážet. Bohužel, už nám začínalo osvícenství a vědecký výzkum tyto pověsti vyvrátil. Samotná Malá Chuchle se stala součástí Prahy v roce 1922, ta Velká až o 46 let později.    

28. června 1881 napadli v malochuchelské horní restauraci čeští studenti Karlo – Ferdinandovy univerzity své německé spolužáky. Spor zapříčinila tehdejší kontroverze kolem jazykové povahy jejich vysoké školy. Univerzita byla před časem rozdělena na dvě části, jenže ani jednomu z národů toto řešení nevyhovovalo. Spisovatel a žurnalista Egon Erwin Kisch událost pojmenoval Kuchelbader Schlacht, tedy „Chuchelská bitva“ a tento název jí vydržel dodnes.

Neklidné vztahy českého a německého národa se zde dodnes připomínají památkou z mnohem pozdějšího období, tj. Pomníkem padlým na náměstí Chuchelských bojovníků. Můžeme se zde přečíst jména lidí, zabitých při květnovém povstání roku 1945. Ti jsou zde zároveň pochováni, s výjimkou dostihového trenéra Karla Šmejdy.   

Barrande nepřijel na koníčky, nýbrž na trilobity

Okolí Velké Chuchle bylo v minulosti zajímavé bohatými nalezišti vápence. Na to navazovala výroba vápna, což nám dodnes připomíná Pacoldova vápenka z druhé poloviny 19. století. Prof. Jiří Pacold z ČVUT vytvořil mechanismus, jenž dokázal zpracovávat i netříděný vápenec. Obci sloužila až do období krátce před 2. světovou válkou. V roce 2004 ji její soukromý majitel za pomocí poskytnutého grantu začal rekonstruovat a dnes patří mezi zdejší pamětihodnosti.

Geologické podloží Chuchle bylo zajímavé i pro Francouze Joachima Barranda, jenž zde zkoumal zkameněliny.  Předávali mu je dělníci z místních lomů, u nichž se slavný vědec pravidelně zastavoval.    

Počátek 20. století znamenal pro obec také začátek dostihových závodů a ty se později staly synonymem k samotnému jménu obce. Detailně se jejich historii budeme věnovat v některém z příštích článků.