Dobrý záměr, ale špatný zákon. Chovatelé zaplatili za čipy, ale svého psa stejně nenajdou
Od ledna tohoto roku je zavedena povinnost čipování psů. Majitelé, kteří nemají svého psího miláčka doposud takto označeného, se vystavují riziku pokuty až do výše 20 000 korun. Přesto se tento krok podle zkušeností psích útulků neosvědčil. Proč?
Stejně jako mnoho dalších věcí plníme bohužel často tuto povinnost jen do té míry, do které nám to nezbytně ukládá zákon. Psa sice mnozí majitelé očipovat nechali, protože se zkrátka obávali právě vysoké pokuty v případě, kdy by se ukázalo, že neuposlechli zákon. Jenže právě ten zákon hovoří pouze o povinnosti čipování, nikoliv o následných logických krocích - tedy zapsání psa do registru…
Jak by to mělo vypadat?
Záměr těch, kteří znění zákona připravovali, i zákonodárců, kteří pro něj zvedli ruku, byl jasný: zjednodušit, lépe řečeno umožnit identifikaci zatoulaného psa. Jenomže přitom z nepochopitelných důvodů spoléhali také na další - již dobrovolný - krok chovatelů, kterým je nezbytný zápis do některého z registrů. Upřímně řečeno, předpokládat, že všichni chovatelé po příchodu z čipování usednou k internetu a čip svého zvířete zaregistrují, aniž by to bylo součástí sankcionovatelné povinnosti, byla bláhová. A to ukázala i praxe.
Nerozumím tomu
„Já osobně tomu nerozumím. Jak velký problém by býval byl zřídit k tomuto účelu jednotnou alespoň základní databázi, do které by měli přístup všichni veterináři, kteří psy čipují. Ti by po zavedení čipu jednoduše během několika vteřin čip naskenovali, což stejně zkušebně dělají, a do patřičné kolonky by vyplnili jméno chovatele a adresu. Ano, byla by to minuta navíc, ale zákon by měl rázem smysl,“ myslí si chovatelka osmiletého jezevčíka, paní Soňa Novotná. Podle jejího názoru nemá tento zákon v takovéto podobě velký smysl.
Co na to útulky?
Zákon měl pomoci také psím útulkům, jež se často starají o zatoulané psy, které jejich chovatelé sice hledají, ale nenapadne je poptat se právě tady. Jednoduchou kontrolou by pak došlo k jasné identifikaci zvířete a jeho téměř okamžitému návratu domů. „Komu o bezpečí psa opravdu jde, nechal psa očipovat a čip zaregistroval v některé z databází. Doporučovali bychom zaregistrovat psa do co nejvíce databází, aby v případě ztráty ulehčili odchytovým službám a útulkům práci. Po zaregistrování čipy také není od věci ověřit si přes aplikaci Animal Breath, že číslo čipu je v registrech opravu dohledatelné,“ uvedla předsedkyně spolku dočasky.cz paní Ája Černá.
Jenže i ona si posteskla právě na neochotu některých chovatelů učinit i druhý - prozatím stále dobrovolný - krok, a to zápis do některého z registrů. Dalším problémem je počet registrů, z nichž si může chovatel vybrat. Je jich více než desítka, a tak i jejich prohledávání (často zbytečné) zabere poměrně hodně času. „V tom nám hodně ulehčila aplikace Animal Breath, která po zadání kódu prohledá všechny dostupné databáze najednou a údaje o majiteli najde. Vyťukávat totiž v terénu více než desetkrát za sebou dlouhý číselný kód čipu do všech databází je náročné a člověk se lehce uklikne. V desktopové verzi není potřeba registrace ani instalování aplikace a vyhledávač v databázích funguje hned z úvodní stránky webu,“ popisuje zakladatel aplikace Animal Breath Jakub Zajíček.
Čekání na centrální registr
Od roku 2022 by měla fungovat centrální evidence psů Státní veterinární správy. To by mohla být právě ta platforma, na níž by bylo možné zvíře jednoduše vyhledat - ovšem bude-li registrace v ní povinná. „Pokud ale ani v této evidenci nebude registrace ze zákona povinná, bude to je další z řady registrů, ve který budou muset útulky a odchytové služby procházet,“ upozorňuje Zajíček. Podle dosavadních informací Státní veterinární správa s povinností zápisu do centrálně vedeného registru počítá.
Kontroly Státní veterinární správy
„Od 1. 1. do 31. 5. 2020 bylo při 90 kontrolách zjištěno, že chovatelé neměli čipovaného psa a porušili tak § 4 odst. 7 veterinárního zákona. V řadě případů dosud běží správní řízení. Pokuta se obvykle pohybuje v řádu jednotek tisíců Kč, záleží však, jestli se pochybení v čipování "spojí" ještě s dalším prohřeškem, jako je propadlé očkování proti vzteklině a podobně. Nejvíce případů, kdy pes nebyl očipován, bylo zjištěno v Ústeckém kraji (25) a Středočeském kraji (15), naopak nejméně případů evidujeme v Jihomoravském (2) a Moravskoslezském kraji (2). Zavedení povinného označení všech psů především usnadňuje identifikaci psů ze strany kontrolních orgánů, a tím také zefektivňuje monitoring chovů a kontrolu dodržování stanovených předpisů chovateli. Komplikovaná identifikace psů mimo jiné často znesnadňovala veterinárním inspektorům postihování problematických chovů velkého množství zvířat – tak zvaných množíren,“ uvedl Petr Majer, tiskový mluvčí Státní veterinární správy.
Město versus vesnice
Problém ale zůstane, pokud nebude docházet k časté kontrole psů, která by odhalila neočipovaná zvířata. Ve městech sice chovatelé své psy ve většině případů čipovat nechali, na vesnicích je ale situace jiná. Podle zkušeností provozovatelů útulků mnoho odchycených zvířat pochází právě z vesnic, kde stále ještě značná část psů nejenže není očipovaná, ale dokonce ani očkovaná či nahlášená na obecním úřadu. V takovém případě je identifikace zatoulaného zvířete prakticky nemožná.
Zkušenosti strážníků
„Podle našich zkušeností už většina psů čip skutečně má, zvláště se to týká mladších psů a také jejich mladších chovatelů, kteří celý proces dotáhli až do konce a zvíře zanesli do některého z registrů,“ zhodnotil situaci zástupce velitele čáslavských strážníků pan Miroslav Bíža. „Problém je ale naopak u starších psů, kteří jsou často z důvodu svého již špatného stavu stále bez čipu. Také pro chovatele v seniorském věku nemusí být jednoduché navštívit se svým zvířetem veterináře, případně čip zaplatit. Myslím si, že zákon měl být v těchto případech ohleduplnější.
Pokud na takového psa bez čipu při kontrolách narazíme, vždy se snažíme chovatelům všechno vysvětlit a poučit je o novém zákonu. Pokud už pes čip má, je nutné jej zaregistrovat. I nyní se nám stává, že odchytíme volně pobíhajícího psa, který sice čip má, ale není v registru. Takové zvíře se potom jen těžko brzy vrátí ke svému chovateli,“ doplnil pan Miroslav Bíža z vlastní zkušenosti. Jak je vidět, mnozí chovatelé svoji povinnost sice splnili, čip zaplatili, ale jejich čtyřnohý přítel je v případě útěku stejně anonymním zvířetem, jako tomu bylo před zavedením tohoto zákona. Není to škoda?
KAM DÁL: Další změna v radě ČT. Poslanci schválili účast zástupců Ruska, Číny a USA
