O ministrech rozhoduje stranická knížka. Horší než za komunistů, říká známý vědec a profesor. Promluvil i o problémech českého školství

O kvalitě pana Balaše nemůže být sporu. Je ústavní právník, v 90. letech byl vůbec prvním děkanem Právnické fakulty Západočeské univerzity. Působil také jako ředitel Ústavu státu a práva, je členem Stálého rozhodčího soudu v Haagu atd. Také je poslancem, "sedí" ve dvou sněmovních výborech - ústavně-právním a zahraničním. Školský chybí.

Není to ale jediná věc, kterou Balaš nesplňuje. Aniž bychom k němu chtěli být nespravedliví, zkrátka není velkou politickou personou ani člověkem, který zná resort školství "jako své boty". Jisté totiž je, že právě takový člověk by se v době, kdy bude třeba začlenit ukrajinské žáky, hledat peníze pro nepedagogické pracovníky či sestavit rozpočet na příští rok s vědomím vládního slibu o vyšších výdajích na vzdělání, hodil jako sůl.

Pes je ale možná zakopán jindé. Hnutí STAN, které Balaše vyslalo, lepšího odborníka nemělo. A poohlédnout se jinde? To se u nás nenosí, což jasně řekl i Václav Hořejší v rozhovoru pro Čtidoma.cz.

Jak se vám coby dlouholetému vysokoškolskému pedagogovi dívá na změny probíhající na resortu školství?
Je mi z toho smutno. Setkáváme se tady s rozšířeným zlořádem naší pokažené demokracie. V dávných dobách komunistického režimu jsme si říkali, že "až se to otočí", bude hlavně potřeba, aby ministerské a další vysoké pozice byly obsazovány odborníky, a ne majiteli "rudé knížky". Teď je to ale snad ještě horší - ta stranická legitimace je to úplně nejdůležitější, a to i v případě, že dotyčná koaliční strana má třeba jen pár stovek členů. To, co jsme viděli minulý týden, byl úplně klasický případ

Můžete být konkrétní?
K dispozici byl vynikající kandidát, první náměstek odstupujícího ministra pan Plaga, který byl v nedávné minulosti všeobecně považovaný za asi doposud nejlepšího ministra školství. Ale neměl tu správnou legitimaci… V minulosti ale byly i horší případy – když se ministerstva školství zmocnily některé ministrany, které už dnes snad ani neexistují, byli vyházeni snad všichni významní úředníci a nahrazeni stranickými "soudruhy".

Není ale přeci logická praxe, že si vládnoucí strana dosadí své lidi?
Předně vůbec nechápu, jak se ministerské, manažersky velmi náročné a velmi slušně placené funkce mohou ujímat lidé bez jakékoli dosavadní znalosti příslušného rezortu? Že si na to vůbec troufnou? Někteří přátelé mi říkají, že je to tak v pořádku, že hlavní úlohou ministra je hlídat ve vládě priority jeho politické strany a že ten ministr vlastně ani nemusí nic dělat, protože na to má  náměstky a další úředníky. Nějak se s tím nemohu smířit…

Jaká je úroveň dnešních studentů, dokáže je české školství dostatečně připravit na budoucí život?
Pokud mluvíme o vysokoškolácích, tak ta dnešní desetiprocentní špička zůstává stále výborná, ale ta spodní polovina (či spíše spodní tři čtvrtiny) podle mých zkušeností prostě na trochu náročnější vysokoškolské studium intelektuálně nestačí.

V čem je problém?
Že na vysokých školách teď studuje několikanásobně víc studentů než v mých časech. Protože se ale (asi z genetických důvodů) nijak významně nezměnil počet těch nejschopnějších, musí být výsledek takový, jaký je. Těch několik dalších let vysokoškolského studia u takovýchto studentů určitě nějaký pozitivní význam má, ale otázka je, jestli cena za to není příliš vysoká. Ať už mluvíme o finančních nákladech, čase a úsilí pedagogů, které by bylo lépe věnovat intenzivnější péči o ty opravdu kvalitní studenty atd.

Potřeboval jste někdy v životě řešit kvadratickou rovnici, počítat úhly a tak dále? Což je dnes mimochodem učivem na základní škole...
Musím říci, že vzhledem k mému odbornému zaměření jsem tyhle věci opravdu nikdy nepotřeboval. Většinu z nich jsem dávno zapomněl. Ale rozhodně nemám nic proti tomu, aby se s nimi žáci na základní škole seznamovali. Právě tak jako s principy, na kterých stojí fyzika, chemie či biologie. Ale vadí mi jiné věci.

Jaké?
Jsem přesvědčen, že se tam děti nejméně z 50 % učí zbytečnosti - absurdní podrobnosti třeba ze zeměpisu, přírodopisu, větné rozbory apod.. Daleko více času by se mělo věnovat kvalitní výuce cizích jazyků, především samozřejmě angličtiny. Ale také třeba moderní historii, povšechnému přehledu o fungování světa kolem nás, finanční, právní a občanské gramotnosti, kulturních a náboženských a filosofických principech naší civilizace atd.

Pokud byste tedy mohl rozhodovat o osnovách, jak by vypadaly?
Nejméně v prvních pěti ročnících bych zrušil známkování na vysvědčení. A nejméně v prvních 3 ročnících i ze zkoušení a písemných prací. Myslím, že je vyloženě škodlivé srážet sebevědomí některých malých dětí tím, že už od začátku spadnou mezi "čtyřkaře". Tyhle děti přece potřebují spíše povzbuzení a podporu! Podobný dětem přátelštější školní systém funguje velmi dobře v řadě jiných zemí, ze kterých bychom si měli vzít příklad. Zdá se mi, že náš školní systém až příliš často potlačuje přirozenou dětskou zvídavost…

Je právě základní vzdělání největší Achillovou patou českého školství?
Ano, myslím, že hlavní problém je v tom základním vzdělání a že se s tím už dávno mělo něco radikálního udělat. Vím, že existuje řada pedagogických odborníků, kteří mají podobný názor, a myslím, že by jim měla být taková hluboká reforma svěřena. A právě třeba toto by si měl vzít na starost nový ministr. Ale nevěřím, že je něco takového na obzoru; zdejší konzervatismus je prostě neporazitelný. A ministr má zajisté důležitější starosti, třeba vnitrostranické záležitosti… 

Vy jste v jednom rozhovoru říkal, že dvě třetiny studentů na "vaší" přírodovědecké fakultě se snaží jen "prolézt". Už jste to zmínil i u jedné z předchozích otázek. Ale pojďme to vzít detailněji, jak se dá změnit jejich přístup, jak podnítit nadšení v učivo jako takové?
Jak už jsem říkal – problém je v tom, že většina z nich nejsou lajdáci, ale prostě na to intelektuálně nemají. V mnoha oborech ale "s odřenýma ušima" většinou prolezou. V některých opravdu náročných oborech (např. matematika a fyzika) ale většinou velmi brzy poznají, že přecenili své síly, nebo se ani na příslušnou fakultu nedostanou.

Co maturity? Také zbytečnost?
Ano, maturity bych zrušil. Jsem přesvědčen, že při ukončení střední školy by, podobně jako při ukončení základní školy, stačilo závěrečné vysvědčení, případně doplněné přehledem výsledků vysvědčení ze všech ročníků. Nemyslím, že to předmaturitní biflování je k něčemu dobré – studenti většinu toho stejně rychle zapomenou.

Nejen tuzemské firmy si často stěžují, že studenti nejsou jazykově vybaveni. Dnes nezbytná angličtina pokulhává, jiné jazyky neovládají vůbec. Mohl by být právě větší důraz na jazyky správnou cestou?
Ano, velmi dobrá angličtina, s jejíž výukou by se mělo začít už v předškolním věku, by měla být naprostou samozřejmostí, jak je tomu již nyní v řadě nejrozvinutějších zemí. Výuka druhého cizího jazyka (nejspíše němčina, španělština, francouzština, ruština, čínština či japonština) by podle mého názoru neměla být povinná pro všechny, ale měla by být jako nepovinná silně doporučována všem, kteří plánují studium na středních a potom vysokých školách.

KAM DÁL: Peltova milenka porušila mafiánské pravidlo: Odsoudili ji za čachry s dotacemi, pomstila se a začala mluvit.