Přijímat Rusy je bezpečnostní riziko. S válkou souhlasí a utíkají jen kvůli mobilizaci, nic jim nedlužíme

„Člověk, který prchá z Ruska, není bezpečnostní riziko,“ nechal se slyšet v televizi Miloš Zeman. Jak na to přišel, není zřejmé. Ruské ambasády v České republice byly buď zavřeny, nebo personálně zásadně zredukovány. Pro ruské tajné služby se tak situace ztížila, protože její agenti často působili pod diplomatickým krytím právě na ambasádách. Jednou z možností, jak upozorňuje třeba i německý list Tagesschau, je využívání uprchlické vlny z Ruska k infiltraci zemí EU ruskými agenty.

S tím souhlasí i europoslanec Tomáš Zdechovský, který pro Čtidoma řekl: „Obávám se, že v současnosti bude velmi složité důkladně zkontrolovat prchajících Rusy, z mého pohledu je to bezpečnosti riziko, které nemůžeme v žádném případě podcenit. Proto bych prchajícím Rusům tato víza zatím nedával a vyčkal na to, jak mobilizace v zemi proběhne a kolik lidí bude odvedeno.“

Čechoslováci na Západě nebyli teroristé

Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk se na věc dívá z jiného úhlu, když píše, že: „Když Češi a Slováci hromadně prchali v padesátých až osmdesátých letech před komunistickým režimem, nikdo na Západě nezkoumal, jaký k tomu mají důvod. Stačilo, že odcházejí ze země ovládané totalitním režimem.“

To je jistě pravda, ale rozdíl je v tom, že nezuřila válka. Rusko u nás provedlo nejméně dva teroristické útoky, při kterých zabilo dva lidi a ještě nás za to označilo jako nepřátelský stát. Pokud by Čechoslováci páchali teroristické útoky v západním Německu a současně vedli válku třeba proti Rakousku, zřejmě by je na Západě nikdo nevítal. Doba je prostě jinde, situace jiná, srovnávat se to příliš nedá.

Fandit Rusku z bezpečí západní demokracie

Ozývají se i humanitární námitky, že přijímat uprchlíky je prostě naše povinnost. Stejně jako jsme přijímali Syřany prchající před Asadovským terorem. Jenže toto nejsou uprchlíci před terorem, jsou to lidé, kteří ve většině podporovali doposud válku, ale prostě v ní sami nechtějí bojovat. To není disidentství, hrdinství ani žádný boj s Putinem. Ideální je pro ně dál fandit ruským vojskům z bezpečí nějaké zavedené západní demokracie.

S tím souhlasí Zdechovský: „Speciální operace, jak tuto válku nazývá Putin, trvá už sedm měsíců a převážná většina Rusů s válkou tiše souhlasí. Jich se to přece netýká. Částečná mobilizace je ale zaskočila, už se jim to nelíbí a chtějí prchnout.“  Přesně tak, válka je super, jen nás do ní netahejte, to není postoj disidentů, ale zbabělců.

Co na to řeknou Ukrajinci?

Je zajímavé, že si nikdo nepokládá otázku, jak se tito lidé budou chovat k Ukrajincům, kterých zde máme stovky. Incidentů v zahraničí, kde dochází k napadání Ukrajinců ze strany Rusů, je celá řada. Známý je případ Rusky, která otevřeně urážela kolemjdoucí Ukrajinky v Salcburku, za což jí pak zrušil rezervaci místní hotel. V Německu zase v dubnu Rus napadl ukrajinského kněze kvůli vlajce na autě. Další případ se stal v dubnu ve Španělsku, kde dva Rusové do krve zmlátili ukrajinského muže, kterému zlomili nos. K útoku došlo v dubnu ve španělském městečku Torrevijeja, podle policie byli oba Rusové bratři.

Z podobných případů je jasné, že k napadání a různému obtěžování zkrátka může docházet. Lidé, kteří si lepí válečný symbol Z na auto a před útěkem za hranice si ho narychlo sundají, prostě nemají v naší zemi co dělat. Jak poznamenala trefně na Facebooku novinářka Pavla Palaščáková: „Rusové zdrhají do země, kterou napadli dřív, aby nemuseli bojovat v zemi, kterou napadli teď, ale nejraději by se dostali do zemí, kterým hrozí, že je napadnou později.“

KAM DÁL: Na podzim nás čeká krize, Rusko u nás tlačí na pilu.