První školní den: Co už ve školách dávno nenajdete? Učitelky řekly, po čem se jim stýská, a rodiče, co je štve
Není den, kdy by někdo neprohlásil, že dnešní děti jsou jiné. Ve skutečnosti to možná není až tolik o dětech jako o prostředí, ve kterém vyrůstají a které je diametrálně jiné od toho, na které byly zvyklé například naše babičky. Co je ve školách teď jinak? Nechávají se ještě děti po škole a mají tabuli? NE!
Tištěná žákovská
Ve většině škol dnes už najdete elektronické žákovské knížky, které mají mnohdy pro rodiče i chytrou aplikaci do telefonu. Větě „Ukaž známky!“ při příchodu domů je už tak dávno konec. Rodičům známka pípne okamžitě, co se zapíše do systému, a pro lhaní tak není prostor. "Já nejsem zrovna technický typ. Když přinese náš Vojta úkol, který si mám najít v elektronickém systému, jsem úplně vyřízená a musím obvolávat další rodiče, aby mi pomohli," svěřila se Čtidoma.cz maminka Romana.
Úcta k učitelům
Dnes je to více o přátelských vztazích než o autoritě, což je nepochybně v mnoha případech dobře. Pravdou však zůstává, že hluboký respekt k učitelům, případně úctu ke vzdělání, ztrácíme velmi rychle. Jedním z důvodů může být, že je u nás vzdělání snadno finančně dostupné, a tak si ho vážíme o něco méně, než kdyby nám rodiče opakovaně připomínali, co všechno musí pro naše dobro obětovat.
"Jednou na mě naběhli rodiče a vyčetli mi, že jsem si na jejich syna zasedla, prý má špatné známky. Nenechali si vysvětli, že mi ve škole opakuje, jak ho vyučování nebaví, nesnaží se, dělá naschvály. Byl pro ně bezchybný. Přitom mně by se hodila ta rodičovská pomoc od nich, aby se zlepšil," vzpomíná učitelka Vendula, která učí první stupeň na základní škole na Praze-západ.
Tykání / vykání
Někteří by se divili, ale v mnoha školách se přechází na tzv. americký způsob tykání a děti už tak svým učitelům vykat nemusí. "Já jsem z toho úplně zoufalý, můj kluk chodí na školu v Říčanech, a tam si tykají všichni. Přesvědčit ho, že třeba doktorce musí vykat, to je nadlidský úkol," svěřil nám táta Petr.
Přezůvky
V některých školských zařízeních, zejména starších dětí, už není dávno přezouvání povinné. Zejména v zimě to sice může být značně nekomfortní, studenti si však rádi ponechají svou módní obuv namísto nelichotivých přezůvek. Dříve se nepřezutí tvrdě trestalo!
"Nemůžu doma naší dceři vysvětlit, že v zimě se jí zapaří nohy. Prý se ve škole přezouvat nemusí. Marně vzpomínám, kdy u nás to byla povinnosti," řekla maminka Klára, která má dceru na druhém stupni základní školy.
Nechávání studentů po škole
Dříve obávaný trest všech neposlušných žáků, dnes tvrdý zásah do práv dítěte a také rodiče, alespoň tak to vidí někteří učitelé a rodiče. Platné právní předpisy neumožňují nechat žáka po škole jako způsob trestu nebo výchovných opatření. Dnes už by se rodiče zkrátka moc báli, kde se to jejich dítko toulá… Rozvrh je třeba dodržet za všech okolností, zejména kvůli zodpovědnosti za svěřené děti.
"Jednou si syn Jonáš nechtěl udělat domácí úkol, tak jsme se doma dohadovali. Tak jsem mu vyhrožovala, že když to nepřinese paní učitelce, zůstane po škole. Odsekl mi, že moc dobře ví, že to paní učitelka nesmí, protože to u nich řešila maminka spolužáka a paní učitelka měla zle, když to udělala," vypráví Bára, máma dvou malých kluků, kteří chodí na první stupeň v Praze.
Pozice rodič vs. učitel
Někteří učitelé se shodují na tom, že dříve byla pozice učitelů o něco pevnější, než je tomu teď, dnes naopak rodiče hledají chybu primárně u pedagoga. „Dříve se plácalo přes prsty rákoskou, házely se po dětech křídy. Udělat to dnes, tak ze školy letím jako namydlený blesk, to už vůbec neexistuje," řekla pro Čtidoma.cz učitelka Aneta, která učí na základní škole v Mladé Boleslavi.
Nesmím zvýšit na dítě ani hlas, jinak mám okamžitě v kabinetu jeho rodiče. Člověk jim chce jít dobrým příkladem, ale u těch vyšších ročníků je to někdy síla, holt puberta. Ale že by byly děti horší než dříve, jak se pořád říká, to si zas nemyslím,“ dodala.
Dva vchody
Všimli jste si, že některé školy mají dodnes dva vchody? Je to proto, že existovaly oddělené vstupy pro chlapce a dívky, rovněž se samostatně učili. Platilo to pro ty školy, které měly dostatek žáků. "Dneska už se ty jejich lásky moc neřeší. Pamatuju si, že dřív by se ty děti schovávaly, ale teď je společnost daleko tolerantnější," říká učitelka Jarmila, kterou byste našli na střední škole na Praze 5.
Černé tabule a křídy
Postupně mizí také klasické černé tabule a křídy, zejména kvůli prachu, který vytváří. Nahrazují je interaktivní tabule, projektory a tablety ve výuce. "Mně se po těch tabulích stýská. Učila jsem na nich celý život. Na těch interaktivních často něco nefunguje, a když vypadne elektrika, tak to jsme úplně namazaní. Ale tak skromně doufám, že jak se pořád zvyšuje ta cena za elektriku, že by mi ji třeba dali do třídy zpátky," dodává s úsměvem už jednou zmíněná Jarmila.
Možnost výběru výuky
Dnes je více než kdy předtím možno vybrat si hned z několika způsobů výuky i hodnocení. Možná právě proto rodiče čelí tlaku, aby pro své dítě zvolili to správné. Některým je klasický školní systém u nás proti srsti. "Mám ráda projektové dny, když ty děti něco zažijí. V Norsku jsou pořád venku, za každého počasí. Tady sedí v lavicích předepsaný čas, to se mi nelíbí.
Hledali jsme proto alternativu k tomu, co s manželem uznáváme, ale u mezinárodních škol jsme narazili na několik problémů. Nejen z hlediska opakovaného přezkoušení, ale i toho, že se tam děti často mění, a proto by našemu synovi vlastně chyběli stálí kamarádi," svěřila se Tatiana, která má manžela ze Skandinávie.
KAM DÁL: O mě se neboj: Veronika Arichteva se bude rozvádět. Prsty v tom má Vašek Matějovský.
