Vládo, dochází ti dech? Cílová rovinka je ještě v nedohlednu a Fialova parta už se sotva drží na nohou

Poslední rok byl v Česku tak turbulentní, že by se za posledních 30 let jen složitě hledal podobně náročný. Když se těsně před loňskými Vánocemi stal vládcem Strakovky Petr Fiala, značná část občanů věřila ve velké změny. 

Neustále stoupající ceny energií v Evropě, následně únorový vpád Putinových vojsk na Ukrajinu a s tím související další ekonomické aspekty však postavily novou vládu do zcela jiné pozice. Místo aby se věnovala reinkarnaci veřejných financí, hasí jeden problém za druhým. Inflace letí stále výš, aktuálně se nový odhad meziroční hodnoty vyšplhal až ke 20 %. Vládě se nedaří vytvářet individuální programy pro firmy v segmentech, které jsou více zasažené vysokými cenami energií.

Vláda se tváří, že pracuje

Násobné náklady se týkají také domácností. Ač ropa stojí na akciovém trhu méně než před zahájením války na Ukrajině, pumpaři v česku stále nijak výrazně nezlevňují. Levnější než před okupací je na světových trzích i pšenice, ale ani ceny pečiva se nevrací do běžného normálu. Lidem k tomu stoupají zálohy za plyn a elektřinu, zdražuje se jim vše, co potřebují k životu, a stát se tváří, že pro své občany zodpovědně pracuje.

Jenomže tvářit se jako v jednom kole ještě neznamená, že jsou vidět hmatatelné výsledky, které by mohly slibovat lepší zítřky. Vzpomeňme si na superministra Karla Havlíčka z minulé vlády, Jak jsme na čtidoma.cz psali před rokem v lednu, při posezení na dvou ministerských židlích nestíhal spát denně více než 5 hodin. Výsledků nám jako šéf dopravy a průmyslu předvedl tristně málo. Když připomeneme zdravotní obtíže jeho šéfa Andreje Babiše, který skončil po letech politického stresu hospitalizován s ucpanými střevy, nabízí se myšlenka, zda politika není významně brutálnějším zaměstnáním, než si běžný občan vůbec dokáže představit. 

Pracovní týden politika má sedm dní

Už pohled na unaveného Petra Fialu napovídá, že pro něj muselo přijetí pozice premiéra znamenat radikální změnu životního režimu. Zatímco v akademické profesi měl jistě i čas posedět si v houpacím křesle a začíst se do memoárů, dnes je rád, že si najde chvilku na společné chvíle s manželkou. Že je politika velmi náročné povolání, potvrdil pro čtidoma.cz i politolog Jan Charvát: „Ačkoliv to tak nevypadá, politika je extrémně vyčerpávající zaměstnání. Je zcela běžné, že vrcholný politik přijde do kanceláře v 8 ráno, ale to už má za sebou pracovní snídani, poté je 12 až 15 hodin v kuse na různých výborech, kdy se velmi často výbory nakonec ani na ničem nedomluví. A druhý den brzy ráno odlétá do Lisabonu. Takhle vypadá jeho pracovní týden, celých 7 dní, bez víkendu a možnosti na chvilku vypnout nebo si odpočinout.“

Investovaná energie bez výsledku

Představte si, že jste třeba tesař. Když budete pracovat 20 hodin denně, 7 dní v týdnu v nějakém delším časovém horizontu, vyrobíte velké množství stolů. Můžete je fyzicky vidět, a pokud se vám je povede prodat, pak vyděláte i hodně peněz a můžete si pak dát odpočinek s čistou hlavou. „Když jste ale politik, můžete strávit 15 hodin jednáním na výboru, který se na ničem neshodne. Druhý den to samé a třetí den také. Investujete tedy obrovské množství energie, která by z vás všude jinde dělala špičkového pracovníka. Ovšem v politice to může být zcela k ničemu, protože výsledek záleží na debatě dalších 200, 300, nebo 600 lidí. I proto je politika psychicky velmi náročná a mohou ji dělat jen specificky nastavení jedinci,“ doplňuje příklad politolog Charvát. 

Současní členové vlády to mají extrémně složité, ale nutno říci, že jednoduché to neměli ani Babišovi ministři. Covid byl jistě zkouškou, kterou by si nejraději všichni odpustili. S odstupem pár měsíců už ale vidíme, kam jejich pracovitost opravdu vedla. Výsledky zcela objektivně na vysvědčení s vyznamenáním nejsou. Potvrzuje se, že lidé z ANO či ČSSD pracovali spíš ve prospěch osobního profitu expremiéra Babiše a s ním spojených firem a osob. Anebo třeba pro sebe, jak ukazuje třeba aktuálně zveřejněný policejní spis na webu seznamzprávy.cz o malé domů ministryně Kláry Dostálové, která platila manželovi obytňák z peněz Poslanecké sněmovny. 

Bartoš jde příkladem

Dokáže vůbec předimenzovaný politik tvořit hodnoty, dokáže být dost čilý na důležitá jednání a vést plodné debaty se svými zahraničními kolegy? Kdy ministr nebo dokonce premiér stíhá pročíst návrhy zákonů, změny legislativy nebo mít v diáři dost času na to, aby se setkával se zástupci různých organizací, které se snaží vládu upozorňovat na důležitá sociální a společenská témata? Na leccos má každý z nich své náměstky, ale zásadní rozhodnutí většinou dělá sám. „Lidé měří výkon politiků většinou podle toho, že vidí, že se něco stalo, schválilo nebo domluvilo. Ale neuvědomují si, že pro samotné politiky už je tím výkonem ta samotná cesta k tomu, aby se to něco mohlo stát. A to je pro ně psychicky extrémně namáhavé,“ upozorňuje Jan Charvát. 

Ministři Fialovy vlády sedí na svých rezortech od prosince loňského roku. O některých není ani vidu ani slechu, nebýt třeba tragického požáru v Českém Švýcarsku, jen málokdo by si uvědomil, že ještě máme ministryni životního prostředí. A všimli jste si, že na dopravě sedí Martin Kupka? Nejviditelnější šéf vnitra Vít Rakušan nebo nástupce po Dostálové Pirát Ivan Bartoš vykazují již značné známky únavy. Rakušana jistě zatěžují kauzy kolem jeho STANu, ale na Bartošovi je vidět, že je schopen od politiky úplně vypnout a vyšetřit si čas se svou rodinou a přáteli.

A to je asi ten nejlepší příklad, který by si měli jeho kolegové z vlády vzít. Práce pro stát je samozřejmě důležitá, ale s ohledem na to, že ji občané stejně příliš neoceňují, není od věci dopřát si i čas bez obleku, paragrafů a jednání. A v klidu se vyspat nebo potkat běžné lidi, kteří jim mohou dodat inspiraci k politické práci. 

Zdroje: čtidoma.cz, seznamzprávy.cz

KAM DÁL: Další válka v Evropě je na spadnutí: Na Balkáně to vře, stranou nezůstanou ani Rusové. Generál Šedivý vysvětluje, co se bude dít.