První Křižíkova tramvaj jela jako šnek, ale znamenala revoluci v dopravě. Vydržela jenom deset sezon
Koně si v Praze konečně pořádně oddechli díky novému způsobu veřejné dopravy. Úplně první elektrickou dráhu představil František Křižík v rámci Jubilejní zemské výstavy v roce 1891. Trasa z Letné do Stromovky byla začátkem. Jaký je příběh první tramvajové trati, která znamenala revoluci v městské dopravě?
Jubilejní zemská výstava v roce 1891 byla zásadní přehlídkou toho, jak rychle se svět posouvá dopředu. Český národ se chtěl prezentovat svým talentem a nezpochybnitelnými schopnostmi. Úspěšně tak zapracoval na národním sebevědomí. Mezi zásadní technologické inovace patřila lanová dráha na Petřín a Letnou. František Křižík však přišel s něčím, co překonalo veškerá očekávání. Vůz poháněný elektřinou.
Od koně k elektřině
Předchůdcem tramvajové a železniční dopravy byla tz. koňka. Koněspřežná dráha byla na počátku 19. století budována všude na světě a první v Evropě vedla z Českých Budějovic do Lince. Hlavní pozitiva byla v nízkých dopravních nákladech, ale díky technologickému pokroku nevydržela moc dlouho.
Stále častěji se využívaly principy strojů poháněných elektřinou a párou. Pražané se v městských ulicích proháněli koněspřežkou dobrých patnáct let. Jubilejní zemská výstava ale občanům představila dopravu budoucnosti.
Jízda za osm krejcarů
Český vynálezce František Křižík se podobnou realizací inspiroval v Berlíně. Na Letné tak představil vůbec první elektrickou tramvajovou dráhu v českých zemích. Původně vedla přibližně 800 metrů od Letenského zámečku, až k hlavnímu vchodu Královské obory v Bubenči. Nejvyšší povolená rychlost byla 10 km/h a celá trasa trvala čtyři a půl minuty. Cena jedné jízdenky byla osm krejcarů a platná byla i v navazující lanové dráze na Letnou.
Účel trati byl zpočátku spíše zkušební a propagační. Během svého provozu v rámci Jubilejní zemské výstavy i nadmíru populární. Křižík dokonce v roce 1893 trať prodloužil až k Místodržitelskému letohrádku ve Stromovce. Postupně však zájem o Křižíkovu tramvajovou dráhu opadl a v roce 1902 vyjela z vozovny poslední tramvaj. Celkový počet návštěvníků se za deset sezon provozu vyšplhal na 593 027 lidí.
Konec byl teprve začátek
Konec tramvajové trati na Letné neznamenal konec rozvoje nového způsobu městské dopravy. Sám Křižík vybudoval už v roce 1896 další tramvajovou dráhu Praha - Libeň - Vysočany. Ta už měla charakter ryze dopravní a ne propagační jako na Letné. O další rozrůstání se postaral košířský starosta a mecenáš Matěj Hlaváček, který sám zaplatil novou trať Smíchov - Košíře.
Od roku 1897 se začala elektrická doprava rozrůstat v městský systém a v roce 1907 se veškeré elektrické dráhy začlenily do vlastnictví Elektrických podniků. Dnes tramvajová doprava v Praze využívá 950 tramvajových vozů, které jsou nedílnou součástí pražského přepravního systému.
