Zakladatel Senior Parku: Vzal jsem papír, tužku a začal kreslit

Z jakého důvodu vás napadlo něco podobného založit?
Když moje maminka vážně onemocněla a zůstala odkázána na invalidní vozík, já se musel dívat, jak se ven, z druhého patra domu bez výtahu, dostává jen s obrovskými problémy. Téměř přestala vycházet ven úplně, bylo to pro ni moc náročné a raději zůstávala v posteli. Tak jsem objel několik zařízení pro seniory, ale do žádného z nich jsem nenašel odvahu mámu s tátou přestěhovat.

Proč jste nebyl spokojen?
Komplikací v uvozovkách bylo to, že táta byl tenkrát úplně zdravý a společně je nikde nechtěli. Chtěl jsem jim umožnit, aby zůstali spolu, a současně aby máma neměla vůbec žádné bariéry k tomu, aby mohla ven na sluníčko. A jelikož jsem stavař, vzal jsem papír a tužku a začal kreslit takový areál, kde by si mí rodiče i jejich sousedé mohli spokojeně říct: „Tady jsme doma!“ Pak už byl jen krůček od toho, abych to pojmenoval Senior Parkem a postavil první areál v Luštěnicích u Mladé Boleslavi.

Stavěl jste to od základů nebo to byla rekonstrukce nějaké původní budovy?
Všechny areály stavíme vždy takzvaně na zelené louce. Dnes je jich šest a celkem je v nich k dispozici 210 bytů.

Proč jste zvolil právě novostavby?
Protože žádnou rekonstrukcí bych nemohl dosáhnout toho, aby vše bylo bez bariér, aby uprostřed budovy mohlo být otevřené atrium přístupné ze všech bytů i ze společných prostor, aby vně atria byl dostatek místa pro relaxaci a trávení volného času.

Je bezbariérovost hlavní doménou Senior Parku?
Hodně si zakládáme na tom, že v prostorách pro seniory není jediný schod, není tady ani výtah. Můžete mít desetkrát bezbariérový dům s výtahem, ale obava z výtahu často seniora od vycházky odradí. U nás mu stačí udělat krok přes práh svých dveří a je na sluníčku.

Dotoval jste stavbu sám nebo jste dostal nějakou dotaci?
Na Luštěnice jsem měl asi třicet procent vlastních prostředků, zbývající část jsem financoval z úvěru, který stále ještě splácíme.

Dá se na něčem podobném zbohatnout nebo se to dělá spíše "pro dobré srdce"?
Každý, kdo podniká, musí podnikat za účelem zisku, jinak to snad ani nejde. Pokud ale stavíte z úvěrů, pak zisk přichází až po splacení. Tak si vezměte, že si koupíte byt ne na bydlení, ale na pronájem. Máte našetřeno 20 % a na zbytek si půjčíte na třicet let. Pak musíte věnovat svůj čas na to, abyste ho pronajal tak dobře, aby vyinkasované nájemné bylo alespoň jako splátka půjčky a ještě něco málo navíc, protože z toho ještě odvádíte daň.

Není to někdy o nervy?
Jistě, že si musíte hlídat, aby vám při střídání nájemníků byt nezůstal ani jeden měsíc prázdný. To byste pak totiž musel splátku na hypotéku řešit ze svých prostředků, které si dáváte stranou z výplaty. A já se vás ptám: zbohatl jste, nebo jste si byt koupil spíš proto, abyste si na stáří, až splatíte dluh, přilepšil? Abyste nemusel žádat stát o žádnou podporu? No, a třeba takový areál v Medlově budeme splácet ještě 28 let a přitom si budu moc přát, aby ani jeden měsíc ani jeden z 31 bytů nezůstal prázdný, abychom nemuseli splátku doplácet z vlastních zdrojů. No a pro dobré srdce podporuji náš nadační fond. Ale nakonec je mi stejně nejlíp, když vidím, jak mým rodičům a nejen jim, bydlení v Senior Parku prospívá.

Jaký máte názor na chování státu vůči seniorům, co byste osobně změnil nebo zlepšil?
Jak bych změnil chování státu? To nevím. Já jen vím, co jsem udělal, abych se postaral o své rodiče, jak jsem se postaral o sebe a vím, jak bych chtěl, aby se o sebe a možná i o mne jednou postaraly moje děti. A to by měl být ten základ. Moc bych si přál, aby bylo pouze zanedbatelné procento lidí, o které by se měl postarat stát.

Jak moc těžkým proškolením musí projít někdo, kdo u vás pracuje?
Nejsme domov pro seniory ani dům s pečovatelskou službou. Proto provoz našich Senior Parků není zdaleka tak náročný na personál, ať už počtem nebo profesí, jako právě u poskytovatelů sociálních služeb. Ale možná právě proto vidím, že jejich úsilí je mnohem větší a jsem velmi rád, že v tomto úsilí se mnou pokračují.

Máte dlouho dopředu Senior Park plný nebo je možné se stále hlásit?
Kéž by tomu tak bylo. Ono je opravdu hodně těžké dát o sobě vědět bez drahé reklamy. Média vás často odmítnou s tím, že vás nemohou propagovat v běžných pořadech a že je nutné se obrátit na jejich marketingové oddělení. Stejně tomu tak bylo, když jsem chtěl reagovat na rozhovor v rozhlase na téma komunitní bydlení nizozemských seniorů a pozval jsem paní redaktorku k nám, aby se přesvědčila, že i u nás existuje něco obdobného.

A jak to dopadlo?
Odmítla mě právě s odůvodněním, že ve svém pořadu nemůže podporovat reklamu. Když bychom ale měli dělat drahou reklamu, tak by to muselo být z peněz našich seniorů, a to jsme odmítli. No a tak se stane, že třeba v Senior Parku v Rychvaldu se obsadil poslední, čtyřicátý byt, až po dvou letech od uvedení do provozu.

Ale rád přiznávám, že s každým novým Senior Parkem se tato doba zkracuje, takže třeba kunický Senior Park, předpokládám, budeme mít plný asi do třech měsíců od kolaudace jednotlivých bytových domů. U sedmého areálu plánovaného v Hlušovicích u Olomouce, kde jsme ještě vůbec nezačali stavět, už dnes zájemce evidujeme.

Jaké podmínky musí senior splnit, aby se k vám mohl dostat?
Jenom medlovští senioři musí plnit podmínky cílové skupiny uložené Statním fondem rozvoje bydlení. Jinak žádné podmínky typu trvalého bydliště nebo stupně závislosti nemáme. Vlastně máme jednu zásadní podmínku, která je stejná pro obyvatele všech Senior Parků – hlavně, aby byli pohodoví a spokojení.