Českem se šíří nákaza, napadá zdravý rozum. Milujeme extrémisty, mlátičky i odsouzeného vraha
Každý národ má takovou vládu, kterou si sám zaslouží. Tak zní jedno velmi oblíbené klišé a při pohledu na současný stav České republiky si člověk říká, že je to velká pravda. Není to totiž zdaleka jen o politice, na kterou si stěžujeme více či méně neustále. Tentokrát jde o obraz společnosti jako takové. O to, ke komu vlastně vzhlíží. A je to smutné zjištění.
/KOMENTÁŘ/ Autorem citátu, který se v posledních měsících hojně rozšířil a ujal právě v Česku, byl francouzský diplomat Joseph de Maistre. Po Velké francouzské revoluci se musel sbalit a kvapně uprchnout ze země. Je to z jeho strany zřejmé obvinění celé masy lidí. Dá se však použít i opačný příklad z úst Machiavelliho. Ten řekl, že národ je zrcadlem své vlády a narážel na fakt, že "obyčejný lid" si bere příklad ze svých vládců.
Nakonec je ale vlastně jedno, jak k tomu přistoupíme. Všichni, ať dělníci, pokladní, učitelé, novináři či politici, jsme "jen" lidé, měli bychom si být rovni a o radosti i strasti se dělit. V reálu se to neděje, samozřejmě. Opět si můžeme pomoci rčením o tom, že jsme si všichni rovni, jen někteří jsou si rovnější. Když nad tím tedy přemýšlím, stále více se přikláním k výše zmíněnému francouzskému diplomatovi.
StB a mlácení do lidí
Zamysleme se nad tím, koho obdivujeme. Ke komu vzhlížíme, na koho píšeme oslavné statusy na sociálních sítích, kdo má v televizi nejlukrativnější čas a nejvyšší sledovanost? Český národ se uchýlil k obdivu odsouzeného vraha, agentů StB či mlátiček, které v roce 1980 řezaly do studentů a rvaly se za pokračování vražedné ideologie. Českem se nebezpečně šíří epidemie, která napadá zdravý rozum.
Do čela země jsme si zvolili Andreje Babiše, jehož minulost rozhodně není bez poskrvny. Udělali jsme to v době, kdy do té doby vládnoucím elitám právem spíláme za jejich nedostatky, vědomé či nevědomé chyby. Právě dnes se premiérského žezla ujímá člověk, jehož námitku, že byl jako agent StB veden neoprávněně, zrušil slovenský Ústavní soud.
Dovolili jsme opravdu hodně
Bylo jen otázkou času, kdy budou následovat další facky a další výsměch směrem k historii naší země. Netrvalo to dlouho. V parlamentních volbách jsme plivli na hrob Milady Horákové a dalších, kteří za minulého režimu trpěli pod brutální silou režimu. Dovolili jsme, aby se KSČM, tedy nástupce zločinné KSČ, dostala k moci takovým způsobem, že má možnost ovlivňovat demokratické dění v Česku.
První kroky ze stínu na sebe nenechaly dlouho čekat. Do čela Sněmovní komisie pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostní sborů se může dostat Zdeněk Ondráček (řadovým členem komise už je, právo konečně volby předsedy má KSČM, která ho však už nominovala). Komunista s minulostí ve Veřejné bezpečnosti, který se aktivně podílel na rozehnání demonstrace za svobodu v roce 1989. Navíc poté mlácení do studentů obhajoval. Morální hodnoty? Ale kdeže!
Obdivujeme zloděje a odsouzeného vraha
Nejsou to však jediné do nebe volající činy, které některým z nás logicky nahánějí husí kůži. Vždyť šéfem mandátového a imunitního výboru se stal další komunista Stanislav Grospič, který je zastáncem tvrdého stalinistického jádra strany. No, a jistě - k moci se dere SPD, tedy extrémistická strana, jejíž někteří poslanci do Sněmovny přišli v maskáčích a jiní neumí dát dohromady pár kloudných vět. Toto jsme si zvolili. Jsme dnes hrdi? Dmeme se pýchou z toho, jakou máme vládu a kdo nás ve Sněmovně zastupuje, kdo bude rozhodovat o našich životech?
Nemáme být na co pyšni. Bohužel k tomu nepřispívá ani další postava, ke které bychom měli vzhlížet s úctou. Na Hradě sedí muž, pro kterého je "jeho" země jen divadlem, ve kterém pohybuje svými loutkami. Už dávno nestojí za oponou, nemá důvod. Proč také? Národ, který se netají obdivem ke zloději a odsouzenému vrahovi a místy až s božským úžasem hltá každé jeho slovo, si možná opravdu víc nezaslouží.
