Svoboda s nádechem diktatury. Nakoupíte si, ale my vám řekneme kdy!
Již druhým rokem platí zákon, kdy se ve vybrané sváteční dny zavřou obchody s plochou větší než 200 metrů čtverečných. Zákon se samozřejmě sešel s hromadou fanoušků, nicméně našla se minimálně i stejná skupina odpůrců. Proč si vlastně třeba o Vánocích nenakoupíme, kdo to vymyslel a proč to platí jen někdy? A kdy vlastně?
/KOMENTÁŘ/ Svoboda znamená, že člověk má volbu. Může si vybrat. Ne z jedné možnosti, jak tomu bylo za vlády jedné strany, kdy byl v obchodech k dispozici jeden typ toaletního papíru a jedna pasty na zuby. Jenže troška z doby minulé v naší zemi stále zůstala. Teď nemyslíme politické zástupce, mezi kterými v poslední době vyniká mlátička studentů poslanec Ondráček. Spíš jde o svobodu jako takovou.
Narážím na striktní a nesmyslný zákon, které nám znemožňuje nakupovat v určité státní svátky. První otázkou je, proč poslanci jedny svátky nadřadili nad druhé. Vědí to zřejmě jen oni sami a logika v tom opravdu moc hledat nejde. Proč je například 1. května otevřeno, ale 8. května už ne? Záhada hlavolamu proti tomu byla slabý odvar.
Vraťme obchodníkům svobodu
Buzerace, jinak to snad ani nazvat nejde. Když už, tak proč se zákon, který se vztahuje na sedm konkrétních svátků, neudělal pořádně? Proč se vztahuje pouze na prodejny, které mají nad 200 metrů čtverečných? Proč jsou osvobozeny všechny menší obchůdky? Argument, že si přeci přejeme, aby rodiny s dětmi trávily čas venku a ne v "nákupáku", je scestný a naprosto mimo.
Zákon jde na ruku všem menším prodejnám. Třeba vietnamští spoluobčané, pro které jsou podobné restrikce doslova darem z nebes, si mnou ruce. Však se stačí v rámci některého svátku projít po Praze a zjistíte, že všichni tito prodejci mají hezky celý den otevřeno, někteří dokonce nonstop.
V tomto případě bohužel platí, že jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Když zákaz, tak pro všechny stejně. Pokud otevřeno, tak všichni. Zákazník přeci není tupá ovce, aby nevěděl, jestli si jít pro půl kila tlačenky s čerstvým chlebem, nebo raději do parku. Ono se dá totiž v pohodě stihnout oboje. Nechme tedy na ochodnících, kdy otevřou. Platí řádně daně, dodržují všechny předpisy, tak proč je buzerovat? Proč lidem určovat, kdy si mohou a nemohou nakoupit? Tohle je ta svoboda, za kterou se zvonilo klíčema (když jste ovšem nedostali od Ondráčka a jemu podobných pár přes záda)? Tak to tedy díky za nic...
Poděkujme levičákům
Omezení prodejní doby se odbory snažily prosadit dlouhé roky. Jeden z dalších argumentů byl, aby se zaměstnancům umožnilo trávit svátky v rodinném okruhu. Na druhou stranu je ale i tohle diskriminační. Proč mají právo zůstat doma s rodinou pouze zaměstnanci obchodů, které mají nad 200 metrů čtverečných? Proč ne všichni?
Co třeba pracovníci lékáren, čerpacích stanic, obchodů na nádražích nebo letištích? Holt i tady platí, že to s tou rovností není zrovna nejlepší. Jednoduše další diskriminace a nesvoboda.
Dvojí hlasování
Poslanecká sněmovna rozhodovala o omezení pracovní doby hned dvakrát. Senátní novelu napoprvé hodila do koše a zkoušela prosadit pouze trojici "nesvobodných" svátků. Senát ale trval na svém a poslancům novelu vrátil. Ta se nakonec stala reálnou v minulém roce a podporovaly ji hlavně levicové strany. Proti bylo nejen ANO, ale také TOP 09 a ODS.
